ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1917.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 1917/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně H. Č. , za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně Letiště Příbram, s. r. o., se sídlem Drásov, Skalka 39, identifikační číslo osoby 272 421 821, obou zastoupených JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami III, Komenského náměstí 289, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu obrany , se sídlem v Praze 6 – Hradčanech, Tychonova 221/1, a 2) AIR STATION, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Karolíny Světlé 1013/14, identifikační číslo osoby 284 10 513, zastoupeného Mgr. Danou Štumpovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Divadelní 24, o určení neplatnosti kupní smlouvy a o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 86/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. 23 Co 494/2013-572, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 1 o. s. ř.):
Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že v tomto dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Okresní soud v Příbrami (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. května 2013, č. j. 11 C 86/2012-497, určil, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými 1) a 2) ze dne 4. listopadu 2011, ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 2. března 2012 „o prodeji nemovitostí zapsaných na LV č. 331 pro obec a k. ú. D. u P., na LV č. 113 pro obec a k. ú. D. L. a LV č. 10 pro obec a k. ú. S. s příslušenstvím, právy a povinnostmi ve smlouvě vymezenými, vedených u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram, je neplatná“ (výrok I), dále určil, že žalovaná 1) je vlastnicí specifikovaných nemovitostí (výrok II.), a konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). K nemovitostem, které byly předmětem převodu dle uvedené kupní smlouvy, se vztahovalo (výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně) určení vlastnického práva žalované 1). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné smlouvy podle tehdy platného §80 písm. c) o. s. ř., „Protože podmínky výběrového řízení nebyly změněny, dotýká se napadená kupní smlouva soukromých práv žalobkyně, neboť dochází k prodeji součástí jejích pozemků v žalobě uvedených, na který se nachází část drah objektu letiště se živičným povrchem, kdy žalobkyně tvrdí, že tento povrch je součástí jejích pozemků. Za druhé žalobkyně tvrdí, že právě chyby a nejasnosti zadání výběrového řízení...tj. prodej součástí pozemků, které jsou vlastnictvím jejím i třetích osob, jí znemožňovaly účastnit se výběrového řízení a jeho jednotlivých kol...“
K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. prosince 2013, č. j. 23 Co 494/2013-572, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně určení neplatnosti shora cit. kupní smlouvy tak, že žalobu o určení neplatnosti této kupní smlouvy zamítl, a navazujícími výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dovodil, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy dle §80 písm. c) o. s. ř. Žalobkyně totiž nebyla účastnicí předmětného výběrového řízení a nemůže proto prostřednictvím dané žaloby kontrolovat stát při nakládání s jeho majetkem. Odvolací soud neshledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy z důvodu, že se touto smlouvou převádí majetek žalobkyně, konkrétně část vzletové a přistávací dráhy, která tvoří povrch jejich pozemků, a je tedy jejich součástí a není z občanskoprávního pohledu stavbou, takže nemůže být převáděna.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, která však není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je založené na závěru, že žalobkyni nesvědčí naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy dle tehdy platného §80 písm. c) (nyní §80) o. s. ř., přičemž tento právní názor – vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu, kdy podle této převodní smlouvy byl již povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí – je ve výsledku správný, byť nikoliv z důvodu uvedeného v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž již proto, že příp. určení neplatnosti kupní smlouvy by nijak nemohlo ovlivnit stav zápisů v katastru nemovitostí, jenž nastal právě v důsledku povolení vkladu dle uvedené smlouvy, takže právní postavení žalobkyně (uvažováno zde ve vztahu k jejímu případnému postavení potencionálního účastníka výběrového řízení) by se nijak (pozitivně) nezměnilo.
Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Žaloba o určení ve smyslu ve smyslu §80 písm. c) (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb.), resp. nyní podle §80 o. s. ř. není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113, event. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2, ročník 2004; tato, jakož i níže cit. rozhodnutí dovolacího soudu, jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
Lze-li (tedy) žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 68/2001). Jestliže však právní postavení žalobce je zpochybněno převodní smlouvou, na základě které má (teprve) dojít ke vkladu vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru, resp. jestliže vyslovení neplatnosti takové smlouvy, podle které dosud nebyl povolení vklad do katastru, by mohlo mít příznivý vliv na právní postavení žalobce, lze přípustnost žaloby ve smyslu ustanovení §80 písm. c) dovodit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. 30 Cdo 2027/2008). V rozsudku ze dne 31. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 3378/2009, Nejvyšší soud vyložil, že zájemce o koupi nemovitého obecního majetku, který zpochybňuje majetkoprávní úkon obce, na jehož základě byl již povolen (ve prospěch nabyvatele) vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, a kdy podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku příslušná obec již není v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník tohoto majetku, nemá ve smyslu §80 písm. c) (nyní §80) o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení, že uvedený majetkoprávní úkon (smlouva o převodu nemovitosti) je neplatný (neplatná).
Jestliže v daném případě podle kupní smlouvy, k níž se upíná žaloba o určení její neplatnosti, byl již povolen vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem, pak je třeba uzavřít, že žalobkyni na podání takové žaloby nesvědčí naléhavý právní zájem, neboť její právní postavení, resp. její případná potenciální možnost ucházet se o koupi těchto nemovitostí v příp. (nově zahájeném) výběrovém řízení, by se od takovéhoto deklaratorního výroku soudního rozhodnutí (objektivně) odvíjet nemohla.
Co do výsledku tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu v otázce řešení naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Nejvyšší soud proti dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu