ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1958.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1958/2018-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 146/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co 376/2017-108, takto:
I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co 376/2017-108, se v části týkající se zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků odmítá.
II. Dovolací řízení proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co 376/2017-108, se v části týkající se zastavení řízení ve věci samé zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne
31. 7. 2017, č. j. 11 C 146/2015-99, zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků (výrok I), dále zastavil řízení o žalobě ve věci samé (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Nejvyšší soud proto v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce v části týkající se zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků odmítl.
Dále se dovolací soud zabýval dovoláním v části týkající se zastavení řízení o věci samé. Podáním dovolání proti rozhodnutí ve věci samé vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Řízení o návrhu na osvobození žalobce od soudních poplatků bylo pravomocně zastaveno odvolacím soudem usnesením ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co 376/2017-108. Soud prvního stupně poté žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 5. 4. 2018, č. j. 11 C 146/2015-114, a zároveň jej poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobci doručena dne 10. 4. 2018, žalobce však soudní poplatek neuhradil.
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání v části týkající se zastavení řízení o žalobě ve věci samé podle ustanovení §9 odst. 1 ve spojení s §3 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu