ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2038.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2038/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci M. J. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26 , o přípustnosti převzetí do ústavu a držení v ústavu zdravotnické péče, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. L 1985/97, o dovolání M. J. (dále jen „umístěný“) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. února 2013, č.j. 13 Co 16/2013, takto:
I. Dovolání umístěného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 16. (správně 18.) prosince 1997, čj. L 1985/97-3, zahájil řízení o přípustnosti převzetí M. J. do ústavní zdravotnické péče a pro toto řízení mu ustanovil opatrovníka J. W., tajemnici Okresního soudu Opava.
Poté usnesením ze dne 18. prosince 1997, č.j. L 1985/97-4, vyslovil ve smyslu §191b odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) že převzetí M. J. do ústavu zdravotnické péče je zákonné. Soud prvního stupně v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozhodnutí uvedl, že podle výpovědi MUDr. T. bylo zjištěné, že umístěný je pod vlivem choroby nebezpečný sobě i okolí, proto je nutné přeléčení v délce 2 až 3 měsíců.
Usnesením ze dne 19. února 1998, č.j. L 1985/97-8, soud prvního stupně řízení o přípustnosti převzetí – dalšího držení v ústavu zdravotnické péče zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak po té, co bylo zjištěno ze zprávy Psychiatrické léčebny v Opavě, že byl umístěný dne 18. února 1998 propuštěn.
K odvolání umístěného proti usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 18. prosince 1997, č.j. L 1985/97-3, a č.j. L 1985/97-4, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. února 2013, č.j. 13 Co 16/2013 a č.j. 13 Co 17/2013-25, odvolací řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že propuštěním umístěného z ústavu odpadl předmět řízení o přípustnosti převzetí a dalšího držení v ústavu zdravotnické péče, a proto, aniž by se zabýval věcnými argumenty odvolatele, odvolací řízení zastavil.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno zástupci umístěného dne 17. dubna 2013 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal umístěný dne 11. června 2013 dovolání. Domnívá se, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a uvádí k tomu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „ o.s.ř.“) platného do 31. prosince 2012. Dále namítá, že přichází v úvahu i aplikace ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. ve stejném znění. Dovolatel navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013 a nejprve se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání podle §237 téhož zákona není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o.s.ř.
Ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. stanoví, že žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Protože v dané věci odvolací soud napadeným usnesením zastavil dovolací řízení, dopadá na něj ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. stanovící okruh rozhodnutí, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost. Předmětné dovolání tak bylo odmítnuto jako nepřípustné.
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. října 2013
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu