ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2187.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2187/2018-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B. , proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, 2) Městskému soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, 3) N. J., 4) Š. H., a 5) T. P., o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou psychickou, zdravotní a majetkovou újmu ve výši 521 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 229/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2017, č. j. 39 Co 150/2017-24, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 2. 2017, č. j. 15 C 229/2016-18, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů (výrok I), odmítl žalobu v části týkající se žalovaných N. J., Š. H. a T. P. (výrok II), dále zastavil řízení v části týkající se žalovaných České republiky – Ministerstva spravedlnosti a Městského soudu v Praze (výrok III), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 4. 2017, č. j. 39 Co 150/2017-24, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním (č. l. 28), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 6. 2017, č. j. 15 C 229/2016-30, které bylo žalobci doručeno dne 12. 6. 2017, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce v odpovědi na výzvu soudu prvního stupně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 25. 7. 2017, č. j. 15 C 229/2016-35, tak, že návrh žalobce na bezplatné ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 24. 11. 2017, č. j. 39 Co 389/2017-40, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 15. 12. 2017.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 3. 2018, č. j. 15 C 229/2016-46, které bylo žalobci doručeno dne 9. 3. 2017, byl žalobce opětovně vyzván ke zvolení advokáta pro podání řádného dovolání v této věci. Žalobce však na tuto výzvu reagoval pouze podáním další žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
K poslední žádosti žalobce o ustanovení zástupce Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť jde z jeho strany o zjevné zneužití procesního práva (§2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu