ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2189.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2189/2018-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 103/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2017, č. j. 51 Co 313/2017-21, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 6. 2017, č. j. 15 C 103/2017-12, odmítl podání žalobce doručené soudu dne 10. 5. 2017 (výrok I), zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 8. 2017, č. j. 51 Co 313/2017-21, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním (č. l. 23), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 23. 10. 2017, č. j. 15 C 103/2017-25, tak, že žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 25. 1. 2018, č. j. 51 Co 474/2017-33, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalobce ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 853/18, odmítl pro neodstranění vad návrhu.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 10. 2017, č. j. 15 C 103/2017-26, které bylo žalobci doručeno dne 1. 11. 2017, a opětovně usnesením ze dne 5. 2. 2018, č. j. 15 C 103/2017-35, které bylo žalobci doručeno dne 23. 2. 2018, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li ve stanovené lhůtě ode dne doručení těchto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce však na výzvy soudu prvního stupně reagoval pouze novými žádostmi o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
K novým žádostem o ustanovení zástupce Nejvyšší soud nepřihlédl, neboť jde ze strany žalobce o zjevné zneužití procesního práva (§2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu