ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2218.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 2218/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky ve věci vyšetřovaného Z. S., zastoupeného advokátem, za účasti navrhovatelky J. R., zastoupené advokátem, a Okresního státního zastupitelství v H. K., o způsobilost k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nc 1202/2004, o dovolání vyšetřovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2006, č.j. 21 Co 375/2006-249, takto:
I. Dovolání vyšetřovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. března 2006, č.j. Nc 1202/2004-201, omezil vyšetřovaného ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není schopen činit jiné právní úkony, než nakládat s finančními prostředky do částky 3.000,- Kč měsíčně a majetkem, jehož hodnota nepřevyšuje částku 3.000,- Kč. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení placených státem.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. listopadu 2006, č.j.
21 Co 375/2006-249, k odvolání vyšetřovaného rozsudek soudu prvního stupně změnil potud, že s odkazem na ustanovení §10 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) vyšetřovaného omezil ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není schopen nakládat s finančními prostředky převyšujícím částku 5.000,- Kč a s majetkem, jehož hodnota převyšuje částku 5.000,- Kč. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení
a o náhradě nákladů řízení placených státem.
Odvolací soud mimo jiné připomněl, že zákonnou podmínkou daného řízení
o omezení způsobilosti k právním úkonům je zjištění, že vyšetřovaný trpí nikoliv jen přechodnou duševní poruchou, která je takové intenzity, že je schopen činit jen některé právní úkony. Z provedeného dokazování (mimo jiné i provedenými znaleckými posudky) vyplynulo, že vyšetřovaný duševní poruchou nepřechodného rázu, která je takové intenzity, že jsou naplněny předpoklady pro omezení jeho způsobilosti k právním úkonům, (skutečně) trpí. Přihlédl tak též k příčinné souvislosti mezi způsobem života vyšetřovaného a jeho (zjištěnou) duševní poruchou. Odvolací soud se se soudem prvního stupně neztotožnil pouze ve výši omezení možných dispozic vyšetřovaného s jeho finančními prostředky, když dospěl k závěru, že částka 3.000,- Kč duševní poruše vyšetřovaného neodpovídá a sám dospěl k závěru, že relevantní částka omezení je vyšší jak 5.000,- Kč.
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl doručen zástupci vyšetřovaného dne 5. ledna 2007 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal vyšetřovaný dne 6. února 2007 včasné dovolání, doplněné podáním jeho zástupce ze dne 5. března téhož roku. Přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku v souzené věci odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel považuje své majetkové, resp. finanční poměry i způsob, jakým nakládá se svými finančními prostředky, v zásadě za přiměřené. Připomíná, že pokud si vzal půjčky na nákup určitého zboží, které by si (jinak) v dohledné době nemohl koupit, pak v tom nespatřuje nic špatného. Půjčky přitom splácí. Každý občan má právo
na životní standard bez ohledu na jeho vzdělání a zdravotní stav, a může jej zvýšit tím, že si vezme finanční půjčky. Případné nehospodárné nakládání s finančními prostředky nelze považovat za známku existence duševní poruchy. Dovolatel zejména nesouhlasí se závěry znaleckého posudku MUDr. M. B., pokud dovodil, že vyšetřovaný trpí duševní poruchou - syndromem organického poškození mozku jako důsledku dětské mozkové obrny. Tento posudek byl vypracován po písemném kontaktu znalce a navrhovatelky. Soud též nevyslechl vyšetřovaným navržené svědky, čímž bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Pokud byl vyšetřovaný omezen ve způsobilosti k právním úkonům nad částku 5.000,- Kč, je tato částka bezdůvodně nízká. Vyšetřovaný dlouhodobě disponuje měsíčně částkou 8.196,- Kč. Z ní hradí dluhy ve výši 6.000,- Kč měsíčně a zbytek používá pro své potřeby. Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek soudu druhého stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se písemně vyjádřila navrhovatelka prostřednictvím svého zástupce. Konstatuje, že soudy obou stupňů dostatečně zjistily skutkový stav a na základě něho též náležitě věc právně posoudily. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Dovolací soud uvážil, že dovolání vyšetřovaného bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Je charakterizováno obsahovými
i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání s negativním závěrem.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
V označené věci není dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Především je třeba zdůraznit, že ač odvolací soud vyslovil, že rozsudek soudu prvního stupně mění, učinil tak pouze ve vymezení rozsahu omezení způsobilosti k právním úkonům vyšetřovaného, kdy jej určil v užší míře, než soud prvního stupně. Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena
na rozdílnosti rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně.
O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly oběma soudy posouzeny rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudku odlišná. Není přitom významné, zda odvolací soud formálně rozhodl podle §210 o.s.ř. nebo zda postupoval podle §220 téhož zákona. S přihlédnutím k uvedeným zásadám je třeba hodnotit rozsudek odvolacího soudu jako rozhodnutí potvrzující rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo vysloveno omezení způsobilosti k právní úkonům vyšetřovaného (v rámci změny rozhodnutí soudu prvního stupně byl pouze oproti rozhodnutí soudu prvního stupně snížen rozsah tohoto omezení).
Rozsudku soudu prvního stupně pak nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy tomu tak je, se příkladmo uvádí
v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podstatné současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.
Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen
z hlediska námitek obsažených v dovolání.
Podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. se
od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů (§241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., lze napadnout jen z důvodu vad řízení
a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a)
a b) o.s.ř. To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena jedině v případě, že
v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení
§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzené věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve pojení s §237 odst. 3 o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. jde o důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. 20 Cdo 1591/2004). Neuplatní se proto též např. ani dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.
Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je třeba vztáhnout na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Jde především o zjištění omylu soudu
při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O tento případ však v souzené věci nejde.
Podle §10 o.z. jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví (odst. 1). Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost
k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí (odst. 2).
Výtky dovolání ve své podstatě nesměřují proti tomu, jak soudy obou stupňů v této věci vyložily citovaná zákonná ustanovení. Převážně se však týkají otázky skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů. Vzhledem k vyloženému proto nejsou způsobilé pro posouzení napadeného rozsudku jako rozhodnutí po právní stránce zásadného významu, jak to má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.
Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání jako nepřípustné odmítl
(§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 1 písm. a) o.s.ř., když okolnosti případu neodůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení navrhovatelce.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu