ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.222.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 222/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně E. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. Š., zastoupenému advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 45/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2000, č. j. 25 Co 363/2000-219, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2000, č. j. 25 Co 363/2000-219, se zrušuje.
II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. prosince 1999, č. j. 5 C 45/92-198, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10, jako soud I. stupně, rozsudkem ze dne 30. září 1997, č. j. 5 C 45/92-121, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů a rozhodl o nákladech řízení.
Po odvolání obou účastníků řízení byl uvedený rozsudek zrušen usnesením Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 12. června 1998, č. j. 25 Co 148/98-143, a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Novým rozsudkem soudu I. stupně ze dne 28. prosince 1999, č. j. 5 C 45/92-198, bylo vypořádáno bezpodílové spoluvlastnictví manželů tak, že do věcí, které měla žalobkyně s žalovaným ve spoluvlastnictví, bylo do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázáno:
1) automatická pračka Tatramat,
2) koberec - běhoun,
a do výlučného vlastnictví žalovaného bylo přikázáno:
1) mrazící box,
2) nábytek - starší obývací pokoj,
3) závěsy z roku 1986,
4) záclony z roku 1986,
5) dvě molitanové matrace,
6) koberec - běhoun,
7) tři garnýže,
8) sada nádobí,
9) lis na ovoce,
10) odšťavňovač,
11) dvouplotýnkový vařič,
12) jedno okno nezasklené,
13) sedm oken zasklených,
14) šlehač ETA,
15) radiomagnetofon AIWA,
16) lyže,
17) přikrývky,
18) kuchyňské hodiny,
19) budík PRIM.
Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 23.631,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
K odvolání obou účastníků odvolací soud rozsudkem ze dne 6. září 2000, č, j. 25 Co 363/2000-219, změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o přikázání věcí z bezpodílového spoluvlastnictví manželů do výlučného vlastnictví žalovaného tak, že se žalovanému nepřikazuje radiomagnetofon AIWA a lyže, a ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu tak, že mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17.429,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V ostatních napadených výrocích byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně, zastoupená advokátem (dále jen dovolatelka), včasné dovolání, ve kterém navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů ve všech výrocích. Dovolání pak doplnila a upřesnila svým podáním adresovaným přímo Nejvyššímu soudu ČR.
Ohledně přípustnosti dovolání odkázala dovolatelka na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Pokud jde o důvodnost, vytkla dovolatelka vady řízení a rozhodnutí podle §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ OSŘ.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ OSŘ, neboť rozsudkem odvolacího soudu byl měněn, byť částečně rozsudek soudu I. stupně ve věci samé a podle §238 odst. 1 písm. b/ OSŘ, neboť rozsudkem odvolacího soudu byl částečně potvrzen rozsudek soudu I. stupně, kterým soud I. stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Dovolatelka vytýká řízení vadu podle §237 odst. 1 písm. f) OSŘ, neboť má za to, že nesprávným postupem soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem. Konkrétně uvedla, že jí soud I. stupně znemožnil realizovat právo zakotvené v ustanovení §123 OSŘ, tedy vyjádřit se ke každému provedenému důkazu, když bylo dokazování podle jejího tvrzení prováděno tzv. souhrnným způsobem. V upřesňujícím a doplňujícím podání dovolatelka doplnila, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) OSŘ i proto, že rozhodnutí soudu I. stupně je zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti a že v důsledku této vady měl odvolací soud postupovat podle §221 OSŘ, napadený rozsudek zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dodala, že tímto postupem odvolacího soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem v řízení, které mělo následovat po zrušení rozsudku.
Dovolací soud dospěl k závěru, že vada podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) OSŘ nebyla z obsahu spisu zjištěna. Toto ustanovení připouští dovolání v případě, kdy účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu, která je z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. f) OSŘ významná, se přitom jedná jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli též při rozhodování. Rozhodne-li odvolací soud nesprávně, případné vady v postupu soudu při samotném rozhodování mohou být v dovolacím řízení přezkoumány jen tehdy, je-li dovolání přípustné podle §238, §238a nebo §239 OSŘ. O takovém odnětí možnosti jednat před soudem jde např. tehdy, jestliže odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání, jestliže účastník řízení nebyl přibrán do řízení (§94 odst. 2 OSŘ), jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 OSŘ v nepřítomnosti účastníka, jestliže byl účastníku ustanoven opatrovník podle §29 odst. 2 OSŘ, ačkoli k tomu nebyly důvody a žádná okolnost nebránila tomu, aby účastník byl předvolán k jednání apod.
Dovolatelka vytkla rozsudku odvolacího soudu vady uvedené v §241 odst. 3 písm. b), c) a d) OSŘ. Pokud jde o důvod dovolání podle §241 odst. 3 písm. b) OSŘ, tj. že řízení je postiženou tzv. jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatelka uvedla, že soud I. stupně při provádění listinných důkazů porušil §129 OSŘ, když listinné důkazy provedl souhrnným způsobem, tedy jednotlivé listiny nepřečetl a nesdělil jejich obsah. Pokud soud I. stupně provedl dokazování \"celým spisem\", zatížil řízení vážnou vadou. K uvedenému vadnému postupu došlo podle dovolatelky při jednání soudu I. stupně dne 11. 11. 1999. V protokolu o jednání je provedení důkazu zaprotokolováno jako důkaz \"celým spisem“ (jde o spis OS-SNB v D., spis OÚV v D. a spis Obvodního soudu pro Prahu 10.) Dále poukázala na tzv. souhrnný způsob dokazování i v případě účetních dokladů (bod II. dovolání).
Podle §129 odst. 1 OSŘ se důkaz listinou provede tak, že ji předseda senátu při jednání přečte nebo sdělí její obsah. Podle ustálené judikatury musí být tento způsob provedení důkazu patrný z protokolu o jednání. Provádění důkazu celým spisem souhrnně není správné, neboť nelze posoudit, kterých konkrétních důkazních prostředků z trestního, případně jiného spisu soud využil, když zpravidla nedochází k tomu, že by byl v občanském soudním řízení čten nebo sdělován obsah celého spisu.
Jestliže tedy soud I. stupně prováděl důkazy souhrnně, jak to vyplývá z obsahu spisu (viz protokoly o jednání ze dne 15. 7. 1999 na čl. 171 spisu, ze dne 26. 8. 1999 na čl. 175 spisu a ze dne 16. 11. 1999 na čl. 184 spisu), zatížil tím řízení tzv. jinou (tj. v §273 odst. 1 OSŘ neuvedenou) vadou, tj. nesprávným zjišťováním skutkového stavu věci, která mohla mít a v konečném důsledku i měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (vada podle §241 odst. 3 písm. b/ OSŘ). O vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci se jedná zejména tehdy, jestliže při provádění důkazů nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními OSŘ, důkaz listinou byl proveden v rozporu s §129 odst. 1 OSŘ, případně soud nepostupoval v souladu s ustanovením §120 OSŘ. Je-li rozhodnutí odvolacího soudu zatíženo takovou vadou, dovolací soud je zruší, aniž by se zabýval dalšími výslovně uplatněnými důvody.
Na základě shora uvedených skutečností nezbylo Nejvyššímu soudu, jako soudu dovolacímu, než zrušit rozsudky soudů obou stupňů podle §243c odst. 2 OSŘ a vrátit věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V něm bude zmíněný soud postupovat v souladu s ustanovením §243d OSŘ.
V Brně dne 29. května 2002
JUDr. František Duchoň, v. r.
předseda senátu