ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.227.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 227/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatelky M. J., zastoupené advokátem, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o starobní a vdovský důchod, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 21 Ca 41/2000, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.července 2000, č.j. 2 Cao 148/2000-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 2000, č.j. 21 Ca 41/2000-11, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18.2.2000 č. 315 504 426 (o úpravě starobního důchodu navrhovatelce podle nařízení vlády č. 64/99 Sb. od 14.8.1999 na částku 4.855,- Kč a vdovského důchodu na částku 1.207,- Kč, celkem tedy na 6.062,- Kč měsíčně). Nevyhověl návrhu navrhovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů a také zamítl návrh navrhovatelky na připuštění dovolání.
V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že se ztotožňuje se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně, proto neshledal námitky navrhovatelky v odvolaní uvedené za důvodné. Soud prvního stupně při přezkoumávaní zákonnosti rozhodnutí odpůrkyně postupoval v souladu s občanským soudním řádem, provedl nezbytné důkazy k přezkoumávání napadeného rozhodnutí, a provedené důkazy správně hodnotil. Proto odkazoval na podrobné a výstižné odůvodnění jeho rozhodnutí. Soud prvního stupně totiž dospěl k závěru, že rozhodnutí odpůrkyně o výši starobního a vdovského důchodu je zákonné. Rozhodujícím přitom bylo, jaká výše procentní výměry starobního a vdovského důchodu byla navrhovatelce vyplácena ke dni 31.7.1999. Zjistil, že navrhovatelce byl vyplácen starobní důchod v procentní výměře 3.297,- Kč a vdovský důchod v procentní výměře 1.122,- Kč. Zvýšení procentní výměry starobního důchodu o 7,5% činil 248,- Kč, proto procentní výměra starobního důchodu po zvýšení od srpnové splátky činila 3.545,- Kč, k němu pak náležela základní výměra 1.310,- Kč, po úpravě to od srpnové splátky 1999 činilo 4.855,- Kč a zvýšení u vdovského důchodu o 7,5% činilo 85,- Kč, takže od srpnové splátky u vdovského důchodu to činilo měsíčně 1.207,- Kč, tedy celkem měsíčně 6.062,- Kč)
Odvolací soud zamítl návrh navrhovatelky na připuštění dovolání proti svému rozsudku, protože nepovažoval své rozhodnutí po právní stránce za zásadního významu.
V dovolání proti označenému rozsudku dovolatelka nesouhlasila s procentním zvýšením důchodu jak v kategorii starobního, tak i vdovského důchodu. Měla za to, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Žádala proto jeho rozhodnutí zrušit.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č.99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou - účastnicí řízení, řádně zastoupenou v dovolacím řízení advokátem, a splňuje formální i obsahové náležitosti podle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustností dovolání, protože podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouští.
Dovolání zde není přípustné.
V dané věci se jedná o rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a odvolací soud nevyhověl návrhu navrhovatelky na připuštění dovolání proti svému rozhodnutí, protože neshledal své rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. (což je povinen soud zkoumat z úřední povinnosti), je třeba v případě, že je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu zkoumat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř. a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř.
V posuzované věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolacím soudem potvrzenému rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel případný jiný (a následně zrušený) rozsudek téhož soudu (§238 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud ve výroku nevyslovil, že je proti jeho rozsudku dovolání přípustné ( §239 odst. 1 o.s.ř.), ale návrh navrhovatelky výslovně zamítl (tedy nevyhověl jejímu návrhu na připuštění dovolání).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Zákonodárce tedy v daném ustanovení svěřil odvolacímu i dovolacímu soudu oprávnění posoudit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž by jinak dovolání nebylo přípustné. Jde proto o výjimečné opatření, které je vyhrazeno jen pro řešení závažných právních otázek, přičemž je nezbytné, aby šlo o takové otázky, které se staly vlastním právním podkladem rozhodnutí odvolacího soudu. K naplnění tohoto předpokladu proto dochází tehdy, jde-li skutečně o řešení právních otázek v právní teorii a praxi dosud sporných a judikaturou neřešených.
Dovolatelka namítala, že zde je dán dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (před novelizaci zákonem č.30/2000 Sb.).
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis nebo že si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č.3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str.13/45/).
V posuzovaném případě však z napadeného rozhodnutí nevyplývá (a dovolatelka to ani netvrdí), že by odvolací soud ve věci aplikoval nesprávný právní předpis, resp. nesprávné právní ustanovení, pokud aplikoval nařízení vlády č. 64/1999 Sb., podle něhož upravil procentní výměru starobního a vdovského důchodu zvýšením o 7,5% vyplácené procentní výměry, vzhledem k tomu, že jí dávka byla přiznána před 1.1.1996, která problematiku úpravy starobního a vdovského důchodu zvýšením u procentní výměry důchodu upravuje.
Soudy obou stupňů pak dospěly ke stejnému závěru, že přezkoumávané rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení je věcně správné a v souladu se zákonem.
S přihlédnutím k obsahu dovolání je třeba zdůraznit, že dovolatelkou dovozovaný význam napadeného rozhodnutí jenom posuzuje obecný význam rozhodnutí z hlediska rozhodovací činnosti, bez naznačení zásadnější právní otázky, která by při rozhodování soudů činila obtíže. Nelze proto dovodit, že by dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci naplňoval zákonný předpoklad obsažený v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř.(z obecného pohledu), tedy že by se jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, t.j. rozhodnutí řešící především zásadní právní otázku doposud soudy neřešenou.
Za tohoto stavu, když odvolací soud nepřipustil dovolání proti svému rozhodnutí, nepochybil, a proto dovolací soud neshledal zde předpoklady k tomu, aby si v označené věci založil přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst.2 o.s.ř.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř., ani podle ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. a ani nejde o žádný případ přípustnosti podle ustanovení §237 o.s.ř., proto mu nezbylo, než odmítnout dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 4 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž by se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 věta prvá a §151 odst. 1 o.s.ř., když navrhovatelka neměla v dovolání úspěch a odpůrkyni žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2001
JUDr. Julie M u r á n s k á , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová