ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2299.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2299/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. K. proti žalovanému F. K., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 133/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2000, č.j. 1 Co 229/99 - 64, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. srpna 1999, č.j. 23 C 133/98 - 29, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 70.000,- Kč náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen \"o.z.\"). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě státem placených nákladů tohoto řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. března 2000, č.j. 1 Co 229/99 - 64, zmíněný rozsudek Krajského soudu v Ostravě k odvolání žalovaného potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozsudek soudu druhého stupně nabyl právní moci dne 10. května 2000.
Uvedený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci žalovaný napadl dovoláním podaným k poštovní přepravě dne 9. června 2000. Dovolatel v dovolání odvolacímu soudu vytýká, že tento soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, aniž věc řádně projednal. V dovolání především poukázal na to, že soudy obou stupňů neodůvodněně odmítly jím vznesenou námitku promlčení, dále nesouhlasí s výběrem svědků vyslechnutých v řízení, když kromě toho vytýká, že tito svědci nemluvili pravdu. Dovolatel dále poukázal na to, že pro závažné onemocnění nebyl schopen se dostavit k jednání soudu, a ač se telefonicky omluvil a požádal o odročení jednání, nebylo mu vyhověno, čímž mu byla odňata možnost jednat před soudem. Konečně zdůraznil některé skutkové okolnosti projednávané věci.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
Toto dovolání žalovaného není přípustné.
Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení §237 občanského soudního řádu - dále jen \"o.s.ř.\" - (o čemž bude učiněna zmínka posléze), je třeba v případě, že je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení §238 odst.1 o.s.ř. a §239 odst. 1 a 2 téhož zákona.
V posuzované věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolacím soudem potvrzenému rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel případný jiný (a následně zrušený) rozsudek téhož soudu (§238 odst. 1 o.s.ř.). Soud druhého stupně též ve výroku nevyslovil, že je proti jeho rozsudku dovolání přípustné (§239 odst. 1 o.s.ř.). Skutečností též je, že ze spisu nevyplývá, že by žalovaný v průběhu odvolacího řízení, ještě před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, ve smyslu ustanovení §239 o.s.ř. vůbec navrhl, aby v případě, že rozhodnutí soudu prvního stupně bude potvrzeno, soud druhého stupně vyslovil přípustnost dovolání proti takovému svému rozhodnutí.
Podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Zde je nutno poukázat na skutečnost, že již tím, že zde není seznatelný případný návrh žalovaného na připuštění dovolání, činí sám tento fakt vyloučeným, aby přípustnost dovolání v označené věci byla případně založena na základě úpravy obsažené v zmiňovaném ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
I za vyloženého stavu je však povinností dovolacího soudu zabývat se bez dalšího otázkou, zda dovoláním napadené rozhodnutí nebylo poznamenáno některou z vad uváděných v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Nadto z dovolání žalovaného lze dovodit, že dovolatel ve skutečnosti na vadu podřaditelnou pod uvedené ustanovení odkazuje (konkrétně na vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.). Dovolací soud zde konstatuje, že z obsahu spisu a ani z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se však případná vada podřaditelná pod předpoklady obsažené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nepodává.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Zde se pravidelně zdůrazňuje, že odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. Z obsahu spisu pak vyplývá, že soudy obou stupňů účastníkům poskytly možnost vyjádřit se k projednávané věci a činit příslušné procesní návrhy, včetně návrhů důkazních. Je pak zřejmé, že podle ustanovení §120 odst. 1 o.s.ř. je to soud, který rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Sám fakt, že v této souvislosti nebyl soudy vyslechnut některý z žalovaným navržených svědků v žádném případě nenaplňuje předpoklad obsažený v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Do výlučné pravomoci soudů pak též náleží hodnocení v řízení provedených důkazů ve smyslu ustanovení §132 o.s.ř.
Pokud se dovolatel ve svém dovolání zmiňuje o skutečnosti, kdy se neúčastnil jednání ve věci před Krajským soudem v Ostravě konaném dne 13. srpna 1999, pak k tomu lze uvést, že podle doručenky připojené na čl. 21 p.v. spisu žalovaný převzal předvolání k uvedenému jednání již dne 2. července 1999. Z obsahu spisu (§152 násl. VKŘ) pak není seznatelná žalobcem tvrzená skutečnost, že se k tomuto jednání telefonicky omluvil, a že by byl požádal o odročení tohoto jednání. Ze spisu pak též dále nevyplývá, že by žalovaný byť v dalším průběhu řízení byl případně vylučován z realizace procesních práv daných mu zákonem.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku proto není založena ani z tohoto důvodu.
Při uvážení vyloženého je proto nutno shrnout, že je zřejmé, že v posuzovaném případě nebyly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř. ani podle ustanovení §239 odst. 1 a 2 téhož zákona, přičemž ze spisu nebyl zjištěn ani žádný z případů přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř.
Protože tedy v případě dovolání žalovaného nebyly dány předpoklady jeho přípustnosti, dovolací soud z těchto důvodů podané dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval přitom aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 věta prvá a §151 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2000
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková