ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.2381.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 2381/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce: S. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) P. f. ČR, a 2) O. P., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 C 51/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. května 2005, č. j. 22 Co 591/2005 - 207, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. května 2005, č. j. 22 Co 591/2005 - 207, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud určil, že „kupní smlouva ze dne 19. 1. 2004 uzavřená mezi prvním žalovaným jako prodávajícím a druhou žalovanou jako kupující, jejímž předmětem jsou pozemkové parcely č. 50/1, 50/3, 50/7, 50/8, 50/9, 50/12, 50/13, 50/14, nacházející se v katastrálním území D. D., obec V. B., a
na základě které probíhá u Katastrálního úřadu v Č. K. řízení pod č. j.
V 381/2004, je neplatná“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že při uzavření této smlouvy došlo k porušení ust. §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona
č. 569/1991 Sb., o P. f. Č. r., ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí,
ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 95/1999 Sb.“, případně „zákon“), neboť druhá žalovaná nesplňuje podmínky uvedené v tomto ustanovení z důvodu, že obchodní společnost A. Š., s. r. o., jejíž je společníkem, na uvedených pozemcích ani na pozemcích v katastrálním území sousedícím neprovozuje zemědělskou výrobu po dobu 36 měsíců, neboť pozemky pouze „mulčuje“ anebo jsou spásány koňmi. Žalobce jako vlastník sousedních pozemků, na nichž provozuje zemědělskou výrobu, a jako další zájemce o koupi předmětných pozemkových parcel ztratil nezákonným uzavřením kupní smlouvy ze dne 19. 1. 2004 možnost ucházet se
o koupi těchto parcel. Bez určení neplatnosti této smlouvy by bylo ohroženo jeho právo účastnit se procesu výběru kupujícího na uzavření smlouvy o převodu těchto parcel a má proto naléhavý právní zájem ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř. na požadovaném určení.
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 1. 2. 2005, č. j. 6 C 51/2004 - 188, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Jeho předchozí rozsudek v této věci ze dne 26. 4. 2004, č. j. 6 C 51/2004 - 92, jímž žaloba byla zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a to z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř. na požadovaném určení, byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2004, č. j. 22 Co 1397/2004 - 111, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení je dána, protože za situace, kdy projevil zájem o koupi, by se v případě vyhovujícího rozhodnutí soudu jeho postavení v nabídkovém řízení mohlo změnit, když by odpadla překážka přednostního postavení druhé žalované, a výběr by probíhal už jen podle výše nabídnuté kupní ceny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdo 829/97). Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel
ze zjištění, že dne 19. 1. 2004 uzavřeli žalovaní kupní smlouvu podle §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb., kterou první žalovaný prodal druhé žalované coby společnici společnosti A. Š., s. r. o., jež souhlasila s přednostní koupí pozemků, označené pozemky za dohodnutou kupní cenu; vkladové řízení bylo rozhodnutím Katastrálního úřadu v Č. K. ze dne 10. 2. 2004 přerušeno. Dále bylo
z výpovědi svědků a listinných důkazů zjištěno, že předmětem podnikání společnosti A. Š., s. r. o., je od 1. 7. 1993 provozování zemědělské výroby, že tato společnost získala certifikát Ekologický podnikatel, že předmětné pozemky má v nájmu od roku 1996, že Ministerstvo zemědělství, Zemědělská agentura v Č. B. ve své zprávě ze dne 5. 11. 2003 potvrdilo P. f., že tato společnost provozuje zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v k. ú. obce V. B. nebo i v přilehlém katastrálním území, že v rozhodném období společnost na předmětných pozemcích provozovala zemědělskou výrobu, neboť pozemky byly mulčovány a spásány koňmi, a že se zabývá chovem hospodářských a jiných zvířat. Dále bylo v řízení prokázáno a mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce je zařazen do evidence samostatně hospodařících rolníků, že již v roce 1996 projevil zájem o nájem pozemků v kat. území D., H. a S. a že požádal
o koupi předmětných pozemků. Při právním posouzení věci vycházel okresní soud z ust. §7 odst. 1, odst. 4 a odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb. a dále ze zákona č. 252/97 Sb.,
o zemědělství, podle kterého zemědělskou výrobou včetně hospodaření v lesích se rozumí mimo jiné živočišná výroba zahrnující chov hospodářských a jiných zvířat či živočichů za účelem získávání a výroby živočišných produktů, chov hospodářských zvířat k tahu a chov sportovních a dostihových koní. Výklad pojmu provozování zemědělské výroby proto nelze chápat v úzkém slova smyslu, ale v komplexu celé zemědělské výroby konkrétního podniku. Protože v daném případě bylo zjištěno, že
v rozhodném období pozemky sloužily k provozu zemědělské výroby tím, že byly mulčovány a spásány koňmi, a byly tak postupně zkulturňovány k dalšímu využití, není žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 19. 1. 2004 důvodná, neboť nedošlo k porušení ustanovení zákona č. 95/1999 Sb., jak žalobce tvrdil.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne
5. 5. 2005, č. j. 22 Co 591/2005 - 207, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, která považoval za správná, a dovodil, že byly-li předmětem převodu podle kupní smlouvy žalovaných ze dne 19. 1. 2004 pozemky, které podle nájemní smlouvy ze dne 17. 1. 1994 č. 277 N 94/33 a jejího dodatku měla společnost A. Š., s. r. o., H. P. v nájmu již od roku 1996, je zřejmé, že bez dalšího vzniklo druhé žalované coby společníkovi této společnosti přednostní právo na koupi předmětných pozemků. Okolnost, zda tato společnost, jež měla pozemky v nájmu,
na nich provozovala zemědělskou výrobu, není podle názoru odvolacího soudu rozhodná. Podmínka provozování zemědělské výroby podle ust. §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb. se vztahuje k případnému převodu jiných pozemků než těch, které má společnost v nájmu či podnájmu. To, že přednostní právo svědčí společníkům obchodních společností či členům družstev k těm pozemkům, které měly po stanovenou dobu v nájmu či podnájmu, svědčí i formulace ust. §7 odst. 9 cit. zákona, v němž se „zjednodušeně hovoří o vzniku přednostního práva ve prospěch osob z titulu nájmu“. Ačkoliv se tedy odvolací soud ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně vycházejícími z obsáhlého důkazního řízení, není podle něj třeba pro posouzení důvodnosti uplatněné žaloby důsledně hodnotit, zda konkrétní formy obhospodařování předmětných pozemků jsou či nejsou provozováním zemědělské výroby, neboť tato okolnost není pro posouzení platnosti předmětné kupní smlouvy relevantní. Odvolací soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými dne 19. 1. 2004 není v rozporu se zákonem č. 95/1999 Sb., a žaloba byla proto správně soudem prvního stupně zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud vyložil ustanovení §7 zákona č. 95/1999 Sb. nesprávně a bez přihlédnutí ke vzájemným souvislostem jednotlivých odstavců tohoto ustanovení, neboť předpokládá, že odst. 5 zakládá právo P. f. ČR převést pozemky na jiné osoby než jsou uvedeny v odst. 1 tohoto ustanovení, jmenovitě na nájemce převáděného pozemku, který nemusí splňovat předpoklady uvedené v §7 odst. 1 tohoto zákona. Poukazuje na to, že ust. §7 odst. 1 cit. zákona vymezuje okruh osob, na které je možno zemědělské pozemky převést, a následující odstavce pak vymezují způsob převodu a určení pořadí osob uvedených v tomto ustanovení. Výklad ust. §7 odst. 5 zákona, učiněný odvolacím soudem, že osoby, kterým vznikne právo na uzavření kupní smlouvy před osobami uvedenými v §7 odst. 1 zákona, je nesystematický, nelogický a nezákonný a vzhledem k vymezení takových osob též v rozporu s účelem zákona. Skutečnost, že ust. §7 odst. 5 zákona provádí pouze výběr mezi osobami uvedenými
v ust. §7 odst. 1 zákona, vyplývá také z ust. §7 odst. 8 zákona, které stanoví, že společníkům obchodních společností podle odst. 1 písm. c) zákona vznikne přednostní právo podle odst. 5 a 6 tehdy, splňuje-li podmínky pro vznik přednostního práva podle těchto odstavců obchodní společnost, jejímž je společníkem. Z toho je zřejmá souvislost mezi osobami uvedenými v §7 odst. 1 zákona a podmínkami podle odst. 5 tohoto ustanovení. Dovolatel má za to, že při výkladu právní normy je nutno přihlížet k účelu citovaného zákona, jímž je prodej státní půdy osobám, které ji skutečně potřebují
k provozování zemědělské výroby, a zabránit tak jejich spekulativním nákupům finančně silnými skupinami, jak uvedl i Ústavní soud ČR v nálezu pléna ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 15/99. Názor odvolacího soudu, že jediným kritériem pro převod pozemků podle §7 odst. 5 zákona je existence a délka nájmu bez ohledu na osobu kupujícího, je v příkrém rozporu s uvedeným, neboť tak by bylo umožněno prodávat státní zemědělskou půdu osobám, které na pozemcích vůbec nehospodaří, pozemky např. daly do podnájmu drobným zemědělcům a se spekulativními úmysly čekají
na uplynutí stanovené délky nájmu, aby pozemky výhodně dále převedly bez ohledu
na jejich další způsob využití. Tím by však došlo k výraznému poškození zájmu státu
na zajištění řádného obhospodařování zemědělské půdy a také k obcházení zákona
č. 95/1999 Sb. Z hlediska výkladu ust. §7 tohoto zákona má proto rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Dovolatel dále nesouhlasí s tím, jak soud prvního stupně vyložil pojem „provozuje zemědělskou výrobu“ uvedený v §7 zákona, když dospěl k závěru, že za provozování zemědělské výroby je možno považovat také tzv. mulčování, což je ovšem v rozporu se stanoviskem J. university v Č. B. ze dne 1. 11. 2004, které žalobce předložil k důkazu, i s již ustáleným výkladem tohoto pojmu v judikatuře, např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 29 Odo 1915/2000. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.
§237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ust. písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [§237 odst. 1 písm. b)]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud spatřuje, a v tomto směru má dovolání ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za přípustné,
ve výkladu ust. §7 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb.,
o P. f. Č. r., ve znění pozdějších předpisů, a zákona
č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 30. 4. 2004, (dále jen „zákon č. 95/1999 Sb.“, ev. „zákona“).
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ust. §242 o. s. ř. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné, neboť odvolací soud citované ustanovení v daném případě nesprávně vyložil a aplikoval.
Podle §7 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., které upravuje převody zemědělských pozemků na samostatně hospodařící rolníky, vlastníky zemědělské půdy, společníky obchodních společností, členy družstev a oprávněné osoby, P. f. může prodat zemědělské pozemky
a) oprávněným osobám,
b) samostatně hospodařícím rolníkům, kteří prokazatelně provozují zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích o rozloze nejméně 10 ha v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji,
c) společníkům obchodních společností nebo členům družstev, které provozují zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích
v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí
s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji,
d) osobám podle §4 odst. 1 písm. a), které vlastní nejméně 10 ha zemědělské půdy v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí
s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji.
Podle odst. 3 tohoto ustanovení osoby uvedené v odstavci 1 mohou o koupi zemědělského pozemku požádat písemně P. f. do 1 měsíce ode dne vyhlášení prodeje.
Podle odst. 4 tohoto ustanovení požádá-li o koupi zemědělského pozemku více osob uvedených v odstavci 1, vyzve je P. f., aby nabídly cenu. Podle výše nabídnuté kupní ceny stanoví P. f. pořadí osob, a poté prodá zemědělský pozemek té z nich, která se s nejvyšší cenou umístila na prvním místě v pořadí. Pokud tato osoba neuzavře ve stanovené lhůtě (§11 odst. 3) smlouvu, bude Pozemkový fond postupně vyzývat k uzavření kupní smlouvy osoby na dalších místech v pořadí.
V případě, že některé nabízené kupní ceny budou shodné, platí obdobně §6 odst. 3.
Podle odst. 5 tohoto ustanovení výzvu podle odstavce 4 P. f. neučiní, pokud mezi osobami, které požádaly o koupi zemědělského pozemku, je oprávněná osoba, jejíž nárok uplatněný na převod vznikl nevydáním pozemků nebo jejich částí nacházejících se v katastrálním území obce nebo katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náleží pozemek určený k prodeji a finanční hodnota nároku představuje nejméně 70 % z minimální ceny pozemku určeného
k prodeji, nebo osoba, která má tento pozemek pronajatý od P. f. ke dni vyhlášení prodeje a po dobu 36 měsíců před vyhlášením prodeje byla nájemcem nebo podnájemcem tohoto pozemku. Do požadované doby 36 měsíců se započítává i doba,
po kterou byl nájemce nebo podnájemce pozemku právním předchůdcem současného nájemce. Tyto osoby mají před ostatními osobami uvedenými v odstavci 1 přednostní právo na prodej, a to tak, že na prvním místě v pořadí bude oprávněná osoba, a
na druhém místě bude nájemce, pokud toto právo uplatní v žádosti podle odstavce 3.
Podle odst. 6 tohoto ustanovení podmínka nájmu nebo podnájmu bude považována za splněnou i v případě, že osoba uplatňující přednostní právo z titulu nájmu měla po stanovenou dobu v nájmu nebo podnájmu zemědělský pozemek
v majetku státu odpovídající velikosti v katastrálním území obce, do něhož náleží pozemek (pozemky) určený k prodeji dotčený pozemkovou úpravou, který vznikl
na základě rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv.
Podle odst. 8 tohoto ustanovení u společníků obchodních společností nebo členů družstev podle odstavce 1 písm. c) platí, že podmínky pro vznik přednostního práva uvedené v odstavcích 5 a 6 splňuje obchodní společnost, jejímž je společníkem, nebo družstvo, jehož je členem. Společník obchodní společnosti nebo člen družstva může své přednostní právo podle odstavců 5 a 6 uplatnit pouze s písemným souhlasem obchodní společnosti, jejímž je společníkem, nebo družstva, jehož je členem. Tento souhlas týkající se konkrétního pozemku musí být přiložen k žádosti podle odstavce 3.
Z této úpravy vyplývá, že ust. §7 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. stanoví okruh subjektů, kterým může P. f. prodat zemědělské pozemky, jimiž jsou oprávněné osoby, samostatně hospodařící rolníci, vlastníci zemědělské půdy, společníci obchodních společností a členové družstev, a to za podmínek blíže vymezených v tomto ustanovení pod písm. a) až d). V dalších odstavcích tohoto ustanovení pak zákon stanoví, jakým způsobem P. f. při prodeji zemědělských pozemků
v majetku státu subjektům uvedeným v §7 odst. 1 zákona postupuje, a současně určuje pořadí osob, jímž pozemky mohou být prodány v případě, že o koupi zemědělského pozemku požádá více osob uvedených v §7 odst. 1 cit. zákona. Z toho vyplývá, že jiným osobám než uvedeným v ust. §7 odst. 1 písm. a) až d) nemohou být zemědělské pozemky podle tohoto ustanovení prodány. Jestliže tedy o koupi zemědělského pozemku požádal společník obchodní společnosti, musí tato společnost splňovat podmínky uvedené v §7 odst. 1 písm. c) zákona, tj. že obchodní společnost, jejímž je společníkem, provozuje zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců
na pozemcích v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí
s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji. Ust. §7 odst. 5, odst. 6, odst. 7, odst. 8, odst. 9 a odst. 10 zákona pak stanoví podmínky přednostního práva na prodej zemědělských pozemků z majetku státu osobám uvedeným v ust. §7 odst. 1 písm. c) zákona.
Dovolací soud se s ohledem na shora uvedené ztotožňuje s námitkami žalobce
v dovolání, včetně jeho poukazu na nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 15/99, jímž byl zamítnut návrh na zrušení některých ustanovení zákona
č. 95/1999 Sb., v němž tento soud mimo jiné uvedl, že „z důvodové zprávy k zákonu
i ze stenografického záznamu z jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyplývá, že návrh zákona byl odůvodněn tím, že prodej státní půdy má se zřetelem na obecný zájem za cíl nalezení odpovědnějšího vlastníka v naději, že bude dobrým hospodářem. Návrh vycházel z představy, že je v obecném zájmu, aby se půda dostala přednostně do rukou těch, kteří na ní pracují a kteří mají osobní zájem
na vybudování vlastní hospodářské existence a dosažení vlastní prosperity. Naproti tomu volný prodej jakýmkoliv právnickým osobám otevírá přednostně prostor spekulativním nákupům finančně silných skupin. Proto zákon stanoví, že P. f. může prodat zemědělské pozemky oprávněným osobám dle zákona o půdě, dále samostatně hospodařícím rolníkům a členům družstev, resp. obchodních společností, kteří splňují zákonem stanovené podmínky, jakož i osobám, které v dané oblasti vlastní nejméně 10 hektarů zemědělské půdy a jimž náležejí stavby na pozemcích, určených k prodeji. Přednostní převod zemědělské půdy na fyzické osoby, samostatně hospodařící rolníky, odůvodňuje tedy stát snahou zabezpečit řádné obdělávání půdy a omezit možnosti spekulací s pozemky. Tento cíl je ústavně konformní, i když prostředek zvolený k jeho naplnění, nemůže jistě eventuálním spekulativním převodům
v budoucnosti zabránit zcela.“
Z uvedeného vyplývá, že je nesprávný názor odvolacího soudu, že pro posouzení důvodnosti žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 19. 1. 2004, není rozhodující, zda obchodní společnost A., s. r. o., jejíž je druhá žalovaná společníkem, provozovala před uzavřením této smlouvy zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v katastrálním území obce nebo
v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji, a že podmínka provozování zemědělské výroby podle ust. §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb. se vztahuje k případnému převodu jiných pozemků než těch, které má společnost v nájmu či podnájmu.
Protože rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný, Nejvyšší soud České republiky jej zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta před středníkem o. s. ř.), aniž se pro předčasnost mohl zabývat dalšími námitkami uvedenými v dovolání.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný; v novém rozhodnutí
o věci rozhodne soud nejen i o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. března 2006
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu