ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.2542.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 2542/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky ve věci vyšetřovaného M. B., zastoupeného opatrovníkem F. B., pro řízení zastoupeného advokátem, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, o vrácení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. P 37/98, o dovolání vyšetřovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 3. ledna 2008, č.j. 60 Co 529/2007-255, takto:
I. Dovolání vyšetřovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 30. srpna 2007, č.j. P 37/98-240, výrokem I. zastavil řízení o posouzení způsobilosti k právním úkonům u M. B., výrokem II. nepřiznal České republice právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III. přiznal R. F. za zastupování částku 2.142,- Kč a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.
Soud prvního stupně věc posuzoval podle §10 občanského zákoníku (dále jen „o.z“). Konstatoval, že rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. dubna 1997, č.j. 14 Nc 820/92-144, částečně změněným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne
11. prosince 1997, č.j. 13 Co 472/97-163, byl vyšetřovaný omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je způsobilý pouze k právním úkonům v oblasti obstarávání svých osobních, kulturních a duchovních potřeb, v oblasti hospodaření s příjmy, včetně důchodového zabezpečení, běžného denního hospodaření s majetkem, volebního a petičního práva. Ze znaleckého posudku zjistil, že vyšetřovaný je schopen se o sebe v běžném životě postarat. Trpí však vážným duševním onemocněním, paranoidní schizofrenií s postprocesuálním defektem. U vyšetřovaného nedošlo od roku 1998, kdy bylo rozhodnuto o jeho omezení způsobilosti k právním úkonům, k zásadní změně základního onemocnění, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí.
K odvolání vyšetřovaného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem
ze dne 3. ledna 2008, č.j. 60 Co 529/2007-255, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se M. B., způsobilost k právním úkonům nevrací. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů. Výrokem III. nepřiznal České republice právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a výrokem IV. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že se důvody, pro které byl vyšetřovaný omezen ve způsobilosti k právním úkonům podle §10 odst. 2 o.z. pravomocným rozhodnutím, od roku 1998 nezměnily. Soud prvního stupně však postupoval nesprávně, pokud řízení o posouzení způsobilosti k právním úkonům vyšetřovaného zastavil. Při rozhodování bylo třeba vycházet ze znění ustanovení §10 odst. 3 o.z., podle kterého soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly. S odkazem na znění tohoto ustanovení výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že se vyšetřovanému způsobilost k právním úkonům nevrací.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci vyšetřovaného dne 8. února 2008.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, podal vyšetřovaný dne 18. února 2008 dovolání, doplněné podáním jeho zástupce ze dne 23. května 2008. Má zato, že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.), neboť rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že ve znaleckém posudku nebyly zohledněny všechny rozhodné skutečnosti, který by mohly mít vliv na rozhodování soudu. Sám znalec konstatoval, že vyšetřovaný je schopen obstarat si své základní potřeby a je schopen se o sebe postarat, i přes to, že trpí psychickými zdravotními problémy. Měla by mu tak být zcela vrácena způsobilost k právním úkonům. Je známou skutečností, že poměrně velké množství fyzických osob trpí různými duševními poruchami a duševními problémy, a ne vždy je dán důvod pro to, aby takováto fyzická osoba byla omezena či dokonce zbavena způsobilosti k právním úkonům. Navrhl proto, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno případné vyjádření.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti s negativním závěrem.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
V souzené věci soudy obou stupňů navodily zdánlivě nestandardní procesní situaci, kdy soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. srpna 2007 s odkazem
na ustanovení §10 o.z. rozhodl, že řízení ve věci zastavuje, zatímco odvolací soud s odkazem na totéž ustanovení rozsudkem ze dne 3. ledna 2008 rozsudek Okresního soudu ve Zlíně v uvedeném výroku změnil tak, že se vyšetřovanému způsobilost k právním úkonům nevrací. Sám Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně se se soudem prvního stupně ztotožnil v závěru, že důvody, pro které byl vyšetřovaný omezen
ve způsobilosti k právním úkonům podle §10 odst. 2 o.z., se nezměnily, takže není důvod ke změně nebo zrušení pravomocného soudního rozhodnutí, kterým se tak stalo. Soud prvního stupně pouze postupoval nesprávně, pokud rozhodl o zastavení řízení, neboť takovýto procení postup nemá oporu v žádném zákonném ustanovení.
V této souvislosti je nezbytné zabývat se blíže charakterem rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně. Soud prvního stupně rozhodoval formou rozsudku, kterou ustanovení §152 odst. 1 věta prvá vyhrazuje pro případy, kdy soud rozhoduje o věci samé. Okresní soud předmětné rozhodnutí odůvodňuje důsledně z hlediska naplnění předpokladů ustanovení §10 o.z. (s faktickým zvláštním zaměřením na dispozice obsažené v třetím odstavci tohoto ustanovení) a uzavírá, že nedošlo ke změně, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí, kterým byl vyšetřovaný v roce 1998 omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Proto je třeba toto rozhodnutí posuzovat jako rozhodnutí o věci podle citovaného ustanovení §10 odst. 3 o.z. (rozhodnutí o tom, že řízení má být v tomto případě zastaveno, nepředpokládá žádné zákonné ustanovení, jak správně připomněl odvolací soud), a to přes vadnou formulaci výroku I. rozsudku ze dne 30. srpna 2007. Z tohoto zorného úhlu je proto třeba posuzovat i napadený rozsudek odvolacího soudu, který přes formulaci, „že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I mění“, tento rozsudek fakticky podle §219 o.s.ř. potvrdil ve správném znění, že se vyšetřovanému způsobilost k právním úkonům nevrací.
Dovolání v posuzované věci tak není přípustné podle ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Zbývá proto posoudit otázku přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu zmíněného rozhodnutí po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jde-li ve věci o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel vytýká napadenému rozhodnutí (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že přiléhavě použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav vadně aplikoval. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §10 o.z. jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví (odst. 1). Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost
k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí (odst. 2). Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly (odst. 3).
Institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, případně omezení způsobilosti k právním úkonům není sankcí, nýbrž opatřením sloužícím především ochraně zájmu samotných fyzických osob, které pro svůj duševní stav nejsou schopny činit
s dostatečnou vlastní odpovědností právní úkony. Jedná se rovněž o ochranu osob, které s takovými fyzickými osobami vstoupily do právních vztahů. Pokud totiž fyzická osoba, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům podle §10 odst. 1 o.z., nebo osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena podle §10 odst. 2 téhož zákona, učiní právní úkon, ke kterému je podle rozhodnutí soudu o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nezpůsobilá, půjde o právní úkon neplatný (absolutně) podle §38 odst. 1 o.z.
V obou případech jde o opatření, která představují nezbytné omezení, jež může trvat pouze po nezbytně nutnou dobu, dokud důvody, které k omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům vedly, trvají. Z toho důvodu proto není možnost rozhodovat o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům např. limitována námitkou věci rozhodnuté a o nové úpravě způsobilosti k právním úkonům fyzické osoby může soud rozhodnout vždy, dojde-li u takové fyzické osoby ke změně důvodů, které vedly ke zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům (Josef Fiala, Jan Hurdík, Věra Korecká, Občanský zákoník - komentář).
Vyšetřovaný považuje za nesprávný závěr soudů obou stupňů, že se v případě jeho duševního zdraví poměry nezměnily a že tak není dán důvod pro změnu původního rozhodnutí v tom smyslu, aby mu byla vrácena způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Vyšetřovaný je i podle znaleckého posudku schopen obstarat si své základní potřeby a je způsobilý postarat se sám o sebe, takže by měl mít plnou způsobilost k právním úkonům.
Je třeba poukázat na skutečnost, že soudy obou stupňů poznatky o zdravotním stavu vyšetřovaného čerpaly z výsledků dokazování mimo jiné znaleckým posudkem, výslechem znalce a výpovědí vyšetřovaného. S přihlédnutím k ustanovení §10 odst. 2 o.z. soudy dospěly k závěru, že důvody, pro které byl vyšetřovaný v minulosti omezen ve způsobilosti k právním úkonům, se nezměnily, takže není důvod ke změně nebo zrušení příslušného pravomocného soudního rozhodnutí, kterým se tak stalo. Dovolatel v podstatě nebrojí proti výkladu ustanovení §10 o.z. odvolacím soudem, ale proti skutkovým zjištěním učiněným soudem. Tyto výtky však odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., případně důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) téhož zákona a v dané věci - jak již bylo vyloženo - nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
Napadený rozsudek odvolacího soudu proto nelze klasifikovat jako rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Protože podmínky přípustnosti dovolání nejsou z hlediska §237 odst. 1 o.s.ř. splněny, dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. února 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu