ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.2565.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 2565/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně České republiky – M. f., zastoupené advokátkou, proti žalované B., a.s., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 265/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2007, č. j. 21 Co 407/2006 - 139, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
24. ledna 2007, č. j. 21 Co 407/2006 - 139, ve věci samé, se zamítá; jinak se dovolání odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 1. 2007, č. j. 21 Co 407/2006 - 139, změnil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2006, č. j.
11 C 265/2005 - 108, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je vlastníkem budovy bez č.p./č.e. stojící na pozemku st. parc. č. 859, pozemku st. parc. č. 859 a pozemku parc. č. 1090/4, zapsaných na LV č. 7618 pro obec H. K. a katastrální území S. P. u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště H. K., a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že usnesením č. 98 ze dne 28. 1. 2004 Vláda České republiky (dále jen „vláda“) schválila podmínky pro tzv. třetí kolo výběrového řízení k bezúplatným převodům nemovitostí dosud náležejících do správy Fondu dětí a mládeže „v likvidaci“ (dále jen „Fond“) na nové nabyvatele, do něhož likvidátor Fondu v souladu s článkem II bodem 1 usnesení zařadil předmětné nemovitosti. Komise ustavená pro třetí kolo výběrového řízení oba uchazeče o bezúplatný převod nemovitostí pro nesplnění podmínek tohoto výběrového řízení vyřadila. Následně likvidátor Fondu kupní smlouvou ze dne 14. 9. 2004, resp. 17. 9. 2004, s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 27. 9. 2004, převedl na základě veřejné soutěže (kterou vypsal na prodej majetku již předtím vyřazeného z výběrového řízení) vlastnictví předmětných nemovitostí na žalovanou, jež v této soutěži uspěla. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“) usnesením č. 1324 ze dne 2. 11. 2004 nevyslovila souhlas s bezúplatným převodem předmětných nemovitostí. Dnem 1. 1. 2005 přešla veškerá práva a povinnosti Fondu, včetně práv a povinností z nedokončených právních sporů, na Českou republiku. Odvolací soud dále provedl důkaz statutem komise jako přílohou č. 2 k usnesení vlády ze dne 28. 1. 2004 č. 98, který nabyl účinnosti dne 28. 1. 2004, z něhož zjistil, že náplní komise pro III. kolo výběrového řízení k bezúplatným převodům nemovitostí ze správy FDM v likvidaci bylo posouzení žádostí a navrhování bezúplatných převodů na nové nabyvatele v souladu s čl. I bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 364/2000 Sb.“, příp. jen „zákon“), přičemž komisi bylo uloženo posuzovat věcnou a formální správnost a úplnost projektů předložených žadateli do výběrového řízení, hodnotit kvalitu předložených projektů z hlediska naplnění stanovených podmínek pro bezúplatné převody, stanovení pořadí vyhodnocených prvních tří projektů u každé nemovitosti a předložení vládě k projednání seznamu obsahujícího návrh nových nabyvatelů pro jednotlivé nemovitosti (čl. 1 a 2 statutu komise). Článkem 5 statutu byl stanoven termín prvního zasedání komise nejpozději do 15. 3. 2004 a termín předložení seznamu nových nabyvatelů pro bezúplatné převody (vyhodnocení projektů) do 30. 4. 2004. Statutem komise však nebyla určena konečná lhůta, do kdy musí být projekty projednány a do kdy musí být vládě předložen seznam nových nabyvatelů pro bezúplatné převody (vyhodnocení projektů). Nebyla rovněž určena žádná lhůta pro předložení návrhu vlády Poslanecké sněmovně. Zákon č. 364/2000 Sb. ani usnesení vlády ze dne 16. 6. 2004 neobsahuje ani žádnou kategorii „majetek vyloučený komisí z výběrového řízení“ a nedává komisi pravomoc určit, který majetek bude převeden bezúplatně nebo který bude vyloučen z bezúplatných převodů. Z usnesení vlády ze dne 16. 6. 2004 přitom nelze dovodit, že předmětné nemovitosti, jichž se návrh vlády netýká, byly vyřazeny z výběrového řízení pro bezúplatné převody, ani to, že usnesení je konečným návrhem vlády pro bezúplatné převody v rámci třetího kola výběrového řízení a že nemůže být případně doplněno. Z toho odvolací soud dovodil, že na původním určení nemovitostí k bezúplatným převodům se nic nezměnilo ani vyřazením subjektů, které požádaly o bezúplatný převod, ani usnesením vlády z 16. 6. 2004. Jestliže tedy nemovitosti byly nadále určeny k bezúplatným převodům, pak musely sdílet režim založený kogentním ustanovením čl. I bod 5 písm. f) zák. č. 364/2000 Sb. a jejich úplatný převod podle čl. I bod 5 písm. c) cit. zákona přicházel v úvahu až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Tento výklad čl. I bod 5 písm. f) cit. zákona má podle krajského soudu oporu i ve vývoji právní úpravy. Počínaje novelou zákona č. 364/2000 Sb. zákonem č. 79/2002 Sb. (přičemž shodná právní úprava zůstala zachována i po novelách zákonů č. 428/2003 Sb a č. 376/2004 Sb.) si o bezúplatných převodech vyhradila rozhodování Poslanecká sněmovna; tato výhrada se týkala i dosud nedokončených úplatných převodů podle původního znění zákona (viz čl. II Přechodná ustanovení zák. č. 79/2002 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení zákona č. 428/2003 Sb.). Stát tím vyjádřil zájem na tom, aby majetek spravovaný FDM byl využíván pro práci s mládeží a nebyl rozprodáván. Jestliže předmětné nemovitosti byly převedeny úplatně, aniž likvidátor vyčkal rozhodnutí Poslanecké sněmovny, je kupní smlouva ze dne 14. 9. 2004, resp. 17. 9. 2004, absolutně neplatná a žalovaný na základě této smlouvy nemohl nabýt vlastnické právo k nemovitostem a jejich vlastníkem zůstala žalobkyně. Neztotožnil se proto se závěrem soudu prvního stupně, že byly splněny zákonné podmínky pro převod předmětných nemovitostí do vlastnictví žalované, a o platnosti uzavřené kupní smlouvy. Procesní podmínku uvedenou v §80 písm. c) o. s. ř., jakož i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v daném sporu, považovaly soudy obou stupňů za splněné.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka pokládá za nesprávné závěry odvolacího soudu, že majetek ve správě Fondu vyřazený z bezúplatných převodů nebylo možné úplatně převést dříve, než Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s navrženými bezúplatnými převody majetku, a že z tohoto důvodu je dne 14. 9. 2004, resp. dne 17. 9. 2004, uzavřená kupní smlouva neplatná pro rozpor se zákonem. Za situace, kdy sporné nemovitosti byly komisí z třetího kola výběrového řízení na bezúplatné převody vyřazeny, a tudíž jejich převody nebyly vládou navrženy Poslanecké sněmovně k odsouhlasení, staly se tzv. „zbývajícím majetkem“, který mohl likvidátor Fondu v souladu s článkem I bodem 5 písm. c) zákona č. 364/2000 Sb.
na základě veřejné soutěže úplatně převádět na jiné subjekty. V článku 3 písm. j) přílohy č. 1 usnesení č. 98 ze dne 28. 1. 2004 vláda výslovně stanovila, že nemovitosti uvedené v seznamu pro bezúplatný převod, o nějž žádný ze zákonem vymezených subjektů neprojeví zájem, automaticky přecházejí do skupiny majetku určeného k jinému způsobu vypořádání podle článku I bodu 5 písm. c) zákona č. 364/2000 Sb.; povinnost vyčkat rozhodnutí Poslanecké sněmovny se proto vztahuje pouze k majetku, který byl vládou k bezúplatnému převodu schválen. Navíc Poslanecká sněmovna podle svého jednacího řádu může vyslovit pouze souhlas či nesouhlas s návrhem vlády; v případě, že sporné nemovitosti k bezúplatnému převodu vláda nenavrhla, nemohla o tomto převodu Poslanecká sněmovna ani rozhodnout. Dovolatelka podotýká, že nemovitosti k bezúplatným převodům byly vládou navrženy Poslanecké sněmovně ke schválení již dne 16. 6. 2004, tedy předtím, než likvidátor Fondu vyhlásil veřejnou soutěž ohledně zbývající části majetku ve správě Fondu. „Striktní výklad“ článku I bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb., který zastává odvolací soud, podle dovolatelky postrádá jakýkoli smysl a příčí se „nejen účelu zákona o likvidaci FDM, ale i právní jistotě nabyvatelů, kteří získali předmětné nemovitosti za úplatu na základě řádné veřejné soutěže v dobré víře.“ Z těchto důvodů dovolatelka považuje uzavřenou kupní smlouvu za platnou. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s právním názorem odvolacího soudu a poukázala na to, že v obdobných věcech rozhodl shodně již Nejvyšší soud (viz rozsudek ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3140/2006) a též krajské soudy. Uvedla, že blokační ustanovení článku I bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb., na jehož základě proběhlo tzv. třetí kolo veřejné soutěže, je ustanovením kogentním, jehož smyslem a účelem bylo, aby „se co nejvíce nemovitostí dostalo do vlastnictví určitých subjektů a nadále byl využíván pro práci se dětmi a mládeží“. Protože rozsah zbývajícího majetku byl znám až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny, mohly být nemovitosti úplatně převedeny až po tomto rozhodnutí. Jakékoliv úkony likvidátora směřující k úplatným převodům učiněné před 2. 11. 2004 je proto třeba považovat na neplatné. Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, a žalobkyni přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
V projednávané věci dovolatelka otevírá dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu (který je pro jeho měnící rozhodnutí určující), že majetek ve správě Fondu (jenž nebyl vládou navržen pro bezúplatné převody) nebylo možné na základě veřejné soutěže úplatně převést dříve, než o bezúplatných převodech rozhodla Poslanecká sněmovna, a z tohoto důvodu je kupní smlouva uzavřená před uvedeným rozhodnutím neplatná pro rozpor se zákonem.
Podle §39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Podle článku I bodu 5 zákona č. 364/2000 Sb. likvidátor postupuje při vypořádání majetku České republiky, práv a závazků Fondu existujících ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v součinnosti s vládou a Ministerstvem financí tak, že …
c) zbývající část majetku ve správě Fondu a podíly Fondu v jiných právnických osobách úplatně převede na jiné osoby na základě veřejné soutěže, …
f) část majetku, se kterou přísluší Fondu hospodařit a která přede dnem 1. října 2003 nebyla převedena podle písmen b), c), d) nebo e), bezúplatně převede na občanská sdružení dětí a mládeže, občanská sdružení zabývající se tělovýchovou a sportem, školy a školská zařízení, popřípadě na územní samosprávné celky, a to v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny přijatým na návrh vlády, pokud tyto osoby písemně požádají likvidátora o převod tohoto majetku do 29. února 2004. Likvidátor za tímto účelem vypíše nové výběrové řízení do 31. ledna 2004. Podmínky pro výběrové řízení stanoví vláda usnesením. Pro zbývající část majetku, se kterou přísluší Fondu hospodařit, platí po rozhodnutí Poslanecké sněmovny o bezúplatných převodech písmeno c) obdobně.
Ústavní soud ve svém stanovisku ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS – st. 1/96, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 9, pod č. 1, vyslovil, že v případě aplikace právního ustanovení nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoli pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým. Nejvyšší soud se výkladem článku I bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb. zabýval již v rozhodnutí ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3140/2006, v němž uvedl, že argumentace směřující ke zpochybnění doslovného výkladu citovaného ustanovení nemůže obstát. V posuzované věci dovolatelka směřuje své výtky ke zpochybnění zákonem (výslovně) stanovené procedury, podle níž likvidátor Fondu byl oprávněn provádět úplatné majetkové převody teprve po rozhodnutí Poslanecké sněmovny o převodech bezúplatných. Dovolací soud, se zřetelem ke smyslu a účelu zákona č. 364/2000 Sb., jímž je bezpochyby bezúplatné převedení majetku bývalého Socialistického svazu mládeže (v mezidobí spravovaného Fondem dětí a mládeže) na jednotlivé spolky a organizace, případně veřejnoprávní korporace tak, aby byl použit výhradně pro potřeby dětí a mládeže, přičemž pouze takto nepřevedený majetek může být nabídnut ve veřejné soutěži za úplatu jiným subjektům (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 364/2000 Sb., případně §4 ústavního zákona č. 479/1990 Sb.), neshledává citované ustanovení nejasným či nesrozumitelným, případně jeho jazykové vyjádření v rozporu se smyslem a účelem zákona, a tudíž pokládá výklad tohoto ustanovení „dle úmyslu zákonodárce“ předkládaný dovolatelkou za nesprávný; nemá proto důvod se od soudní praxí zastávaného výkladu v projednávané věci odchýlit (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4848/2007). Uplatněnému dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci tak nemohl v daném případě přisvědčit.
Pouze na okraj dovolací soud podotýká, že námitky dovolatelky ohledně „právní jistoty“ a „dobré víry“ nabyvatele sporných nemovitostí jsou v případě neplatnosti právního úkonu pro rozpor se zákonem zcela bez významu.
Jelikož žalovaná napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu, ve všech jeho výrocích“, zabýval se Nejvyšší soud i tím, zda je dovolání přípustné proti výroku rozsudku, v němž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (byť žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku dovolání neobsahuje). Nákladové výroky, ač jsou součástí rozsudku, mají povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání v části, v níž směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, a v části, v níž dovolatelka napadá měnící výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal neúspěšnou dovolatelku k jejich náhradě žalované, a to v částce 12.257,- Kč, sestávající z částky 10.000,- Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §5 písm. b/, §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.957,- Kč odpovídající 19 % DPH.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2008
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu