ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2735.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 2735/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) M. S., a b) RNDr. J. S., obou zastoupených JUDr. Janem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 37, adresa k doručování 110 00 Praha 1, Štěpánská 39, proti žalované J. K., zastoupené JUDr. Jarmilou Kondelíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Baranova 1518/26, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp.zn. 39 C 32/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2009, č. j. 58 Co 278/2009-274, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2009, č.j. 58 Co 278/2009-274, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. prosince 2008, č.j. 39 C 32/2003-236, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. prosince 2008, č.j. 39 C 32/2003-236, výrokem I. uložil žalované vyklidit a vyklizený žalobcům předat pozemek parc. č. 3002/2, parc. č. 3001/1, parc. č. 3001/2 a parc. č. 3002/1 a objekt individuální rekreace bez přiděleného čísla popisného a čísla evidenčního, postaveném na parcele č. 3002/2 v k.ú. K., obec P., zapsaných na LV č. 1278 pro k.ú. K. u Katastrálního úřadu Praha – město a dále zavázal žalovanou vyklidit a vyklizenou žalobcům předat stavbu domu bez přiděleného čísla popisného a čísla evidenčního na pozemcích parc. č. 3001/1, 3001/2 a 3002/1 v k.ú. K., obec P., která není dosud zapsána v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu Praha-město; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. září 2009, č.j. 58 Co 278/2009-274, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně. Konstatoval, že mezi právním předchůdcem žalobců, M. K., a žalovanou byly uzavřeny dne 16. srpna 2001 dvě písemné smlouvy. Jednalo se o smlouvu kupní na předmětné nemovitosti, na základě které byly nemovitosti převedeny na žalobce, a protože je žalovaná podle dohody nevyklidila do 15. února 2002, byla kupní smlouva vložena do katastru nemovitostí ve prospěch předchůdce žalobce ke dni 16. 8. 2001. V rámci smlouvy o půjčce na částku 2,200.000,- Kč si účastníci sjednali, mimo jiné, i tzv. zajišťovací institut práva převodu vlastnictví ke sporným nemovitostem podle §553 obč. zák. s tím, že půjčená částka měla být původně vrácena ke dni 15. 2. 2002 a na základě dohody byl termín vrácení peněz posunut ke dni 30. 3. 2002. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani v tomto termínu půjčku nevrátila a nemovitosti nevyklidila, skončila tím její možnost uplatnit právo zpětné koupě nemovitostí. Původní žalobce proto převedl platně nemovitosti na současné žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 11. dubna 2003. Odvolací soud souhlasil i s tím, že obě smlouvy byly účastníky uzavřeny svobodně, vážně, když později žalovanou namítaná tíseň nebyla v řízení prokázána. Ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně, že mezi smluvními účastníky nebyla sjednána tzv. propadná zástava, ale zajišťovací institut převodu práva podle §553 obč. zák. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobců nabyl vlastnické právo ke sporným nemovitostem v souladu se zákonem, byl tudíž i aktivně legitimován k následnému prodeji nemovitostí stávajícím žalobcům. Odvolací soud se ztotožnil i s názorem soudu prvního stupně, že současní žalobci při koupi nemovitostí byli v dobré víře, když splnili požadavek obvyklé opatrnosti, seznámili se s výpisem z katastru nemovitostí, s listem vlastnictví a s nabývacím titulem prodávajícího. Žalobci byly v daném řízení o žalobě podle ustanovení §126 obč. zák. aktivně legitimováni.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Zdůraznila tyto otázky zásadního právního významu:
- zda převod práva ve smyslu ustanovení §553 obč. zák. lze sjednat jako fiduciární převod práva,
- zda smlouva kupní uzavíraná podle ustanovení §553 obč. zák., pokud nesplňuje podstatné náležitosti právního úkonu, a to smlouvy o zajištění závazku převodem práva podle ustanovení §553 obč. zák., jejímž účelem je zajistit pohledávku ze smlouvy o půjčce převodem vlastnických práv žalované k nemovitostem na věřitele, je platným právním úkonem v souladu s účelem ustanovení občanského zákoníku o zajištění závazku,
- zda smlouva o půjčce, obsahuje-li ujednání o zpětném převodu práva, tzv. fiduciární převod práva, pokud rovněž nesplňuje podstatné náležitosti právního úkonu, a to smlouvy o zajištění závazku převodem práva podle ustanovení §553 obč. zák., je smlouvou o zajištění závazku převodem práva podle §553 obč. zák.
Dovolatelka současně připomněla, že s řešením výše uvedených právních otázek úzce souvisí posouzení dobré víry žalobců při koupi nemovitostí od právního předchůdce. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil, a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřili podáním ze dne 17. února 2010 žalobci a navrhli jeho odmítnutí, případně, pokud dovolací soud shledá, že je v označené věci dovolání přípustné, pak jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Dále konstatuje, že dovolání žalované bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., a je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Dále se zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání se závěrem, že je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), poté rozsudek Městského soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.
Ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., z něhož dovolání vychází, dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. I v případě, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru, dovolací soud zamítne dovolání, pokud by při aplikaci správné právní normy vyzněl výrok rozhodnutí odvolacího soudu stejně.
Podle ustanovení §553 obč. zák. upravujícího zajištění závazků převodem práva může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva), přičemž smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.
Velký senát Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 15.10.2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v sešitu č. 4/2009 pod č. 45/2009, mimo jiné dovodil, že
„I. Zajišťovacím převodem práva ve smyslu ustanovení §553 obč. zák. se i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal); jde o úplatný převod práva.
II. Zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení §553 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva.
III. Smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky.
IV. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že nedojde-li k řádné a včasně úhradě zajištěné pohledávky, započte se kupní cena a zajišťovanou pohledávku. Věřitel by se v takovém případě měl smluvně pojistit proti tomu, aby v důsledku účelového chování dlužníka (spočívajícího v tom, že dlužník ke dni splatnosti neuhradí jen minimální část zajištěné pohledávky) nebyl nucen vracet jako důsledek dlužníkova prodlení podstatnou část kupní ceny.
V. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky), se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.
VI. I v případě, že se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva stala splatnou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka, ale zajištění ke dni prohlášení konkursu trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše správce konkursní podstaty předmět zajištění do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce; postup podle §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007 nepřichází v úvahu. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetku konkursní podstaty se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže.“ ( v podrobnostech se na zdůvodnění tohoto rozhodnutí pro stručnost odkazuje - in www.nsoud.cz ).
Je pak zřejmě, že odvolací soud (ale i soud prvního stupně) z tohoto zorného úhlu předmětnou otázku neposuzoval, ale vycházel ze zcela odlišných pozic. Jeho úvahy vztahující se k hodnocení v dané věci zcela zřejmě zamýšleného zajištění závazku převodem práva není proto možno kvalifikovat jako přiléhavé.
S ohledem na podaný výklad je tedy zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze nelze pokládat za správné, přičemž ze stejných důvodů je třeba takto hodnotit i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4. Nejvyšší soud České republiky proto toto rozhodnutí, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil posledně zmíněnému soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.)
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu