ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.2845.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2845/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky Mgr. D. K. proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 Ca 90/97, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. února 1999, č.j. 2 Cao 229/98-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil k odvolání navrhovatelky rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.3.1998, č.j. 20 ca 90/97-25, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 2. 1997, č. 495 427 064, kterým byl navrhovatelce odňat od 2. 3. 1997 invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §39 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 9.4.1996 není nadále plně ani částečně invalidní.
V podaném dovolání navrhovatelka vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází z nesprávného právního názoru. Namítá, že jednání u odvolacího soudu dne 10.2.1999 se ze zdravotních důvodů nemohla zúčastnit a že odvolací soud její žádost o stanovení jiného termínu jednání neakceptoval. Rozsudek odvolacího soudu převzala teprve dne 1. 9. 1999. Poukazuje na to, že posudek pro potřeby krajského soudu vypracovával "sám odpůrce a tedy MPaSV, ČSSZ spadá pod MPaSV ČR". Soud proto měl ustanovit nezávislého znalce. Spatřuje rozpor v tom, že krajský soud dospěl k názoru, že u ní přetrvával i nadále po 2. 3. 1997 dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podmiňující přiznání plného invalidního důchodu, aniž by však rozhodnutí odpůrkyně zrušil. K odnětí plného invalidního důchodu došlo bez předchozího přezkoumání jejího zdravotního stavu. Požaduje, aby další jednání proběhlo u soudu mimo severomoravský kraj, neboť podstatné důkazy soud odmítl zohlednit. V další části pak vypracovala "chronologický seznam podstatných událostí ve věci žádosti PID od r. 1989". Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, který spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.( to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není. Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.)( to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§238 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.)( to neplatí u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§239 odst. 3 o.s.ř.).
Ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. svěřuje odvolacímu soudu oprávnění založit přípustnost dovolání proti svému rozsudku, proti němuž by jinak (z jiných než v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. uvedených důvodů) dovolání nebylo přípustné. Předpokladem pro vyslovení přípustnosti dovolání je, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Rozhodne-li se odvolací soud tímto způsobem založit přípustnost dovolání, musí toto své rozhodnutí vyjádřit ve výroku svého potvrzujícího rozsudku.
V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu výroku a odůvodnění napadaného rozsudku - odvolací soud přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku nevyslovil (navrhovatelka ostatně takový návrh před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ani nepodala). Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku ve smyslu ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř., a protože nejde ani o případ, kdy by byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), může být dovolání přípustné pouze, jestliže by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Protože jiné vady řízení podle §237 odst. 1 o.s.ř. tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současné důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadami, na něž poukazuje dovolatelka, a jež jsou obsahově podřaditelné pod ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu cit. ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle cit. ustanovení dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
V posuzovaném případě se o takovýto případ nejedná. Odvolací soud na den 10. 2. 1999 k projednání věci nařídil jednání, k němuž navrhovatelka předvolání převzala do vlastních rukou dne 2. 2. 1999. Navrhovatelka se jednání nezúčastnila. O odročení věci nepožádala. Svoji nepřítomnost při jednání před odvolacím soudem omluvila dodatečně písemným přípisem ze dne 15. 2. 1999. Za tohoto stavu nelze dospět k závěru, že by postup odvolacího soudu projednáním věci v nepřítomnosti navrhovatelky byl nesprávný a dovolatelce jím byla odňata možnost jednat před soudem.
Podle ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o.s.ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Je tudíž výlučně věcí soudu a jeho úvah, zda a které z navrhovaných důkazů provede; neprovede-li účastníkem navrhovaný důkaz (např. znaleckým posudkem), nelze dovodit, že mu tím nesprávným způsobem odňal možnost jednat před soudem, jak to má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť účastníkova možnost jednat před soudem tím není dotčena.
Námitky dovolatelky, představující dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, by byly zohlednitelné a dovolací soud by se jimi mohl zabývat jen tehdy, jestliže by dovolání bylo přípustné podle ustanovení §238 či §239 o.s.ř., což, jak již bylo vyloženo, v daném případě splněno není.
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. postižen, a protože navrhovatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by trpěl jinou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. uvedenou vadou, a protože z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání navrhovatelky - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a České správě sociálního zabezpečení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (bod 10 části dvanácté hlavy I zák. č. 30/2000 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. března 2001
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková