ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.293.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 293/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyně L. G., zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T.G. Masaryka 11, proti žalovaným 1) L. G., a 2) JUDr. Z. G., zastoupenému Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem v Praze, Vyšehradská 423/27, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 24 C 118/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2012, č.j. 1 Co 233/2012-76, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2012, č.j. 1 Co 233/2012-76, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. července 2012, č.j. 24 C 118/2011-55, se zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. července 2012, č.j. 24 C 118/2011-55, výrokem I. odmítl žalobu ze dne 9. června 2011 v rozsahu vyloučeném k samostatnému řízení, výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. září 2012, č.j. 1 Co 233/2012-76, usnesení soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně žalobu odmítl podle §43 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně přes výzvu soudu ze dne 29. 6. 2012, č.j. 24 C 118/2011-48, v níž byla poučena o tom, v čem vady žaloby spočívají a jak mají být odstraněny a také o tom, že v případě neodstranění vad uvedeným způsobem ve stanovené lhůtě, bude žaloba odmítnuta, vady žaloby v poskytnuté patnáctidenní lhůtě neodstranila.
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno 2. 11. 2012 a právní moci nabylo téhož dne.
Podáním doručeným soudu elektronickou poštou dne 21.12.2012 žalobkyně podala proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. Jako důvod dovolání namítá, že předchozí řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Touto vadou bylo nesprávné poučení žalobkyně soudem prvního stupně podle ustanovení §5 o.s.ř. Výzva neobsahovala řádné poučení, a proto nebyla splněna zákonná povinnost soudu. Soud měl dovolatelku také poučit o možnosti požádat o ustanovení právního zástupce podle §30 o.s.ř. před soudy obou stupňů. Odvolací soud tedy postupoval nesprávně, když rozhodnutí soudu prvního stupně z uvedeného důvodu nezrušil. Žádá proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. září 2012, přihlédl k bodu 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012.
Dovolací soud vyšel ze skutečnosti, že předmětné dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. Důvody, o něž je však dovolatelka opírá, ovšem podle názoru dovolacího soudu neobstojí potud, pokud je namítáno, že žalobkyně nebyla řádně poučena ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. v souvislosti s vadami, jimiž její žaloba trpěla. V tomto smyslu z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 29. června 2012, č.j. 24 C 118/2011-48, jímž žalobkyni vyzval k odstranění vad její žaloby, ji podrobně ve smyslu zmíněného ustanovení instruoval jakým způsobem je třeba podání opravit, resp. doplnit.
Pokud však dovolatelka odkazuje na ustanovení §30 odst. 1 o.s.ř., kdy vytýká soudům obou stupňů, že nebyla poučena o možnosti ustanovení zástupce k ochraně jejích zájmů v řízení, pak je třeba připomenout, že podle uvedeného ustanovení účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Řízení před soudy obou stupňů je v tomto případě postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z obsahu spisu nelze ověřit, jak dalece se soudy obou stupňů zabývaly otázkou, zda v daném případě při zcela zjevném nedostatku odpovídajících právních znalostí žalobkyně je namístě ji případně poučit o možnosti požádat o ustanovení zástupce. Skutečností pouze zůstává, že takovéto poučení jí poskytnuto nebylo, s čímž do jisté míry kontrastuje skutečnost, že pro dovolací řízení byl žalobkyni ustanoven zástupce z řad advokátů usnesením ze dne 7. listopadu 2012, č.j. 24 C 118/2011-87.
Žalobkyně zcela zřejmě nemá právnické vzdělání, v řízení před soudy nebyla zastoupena, přičemž nebyla schopna požadavkům soudu dostát. V zájmu ochrany jejích práv (podle Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení) měl soud prvního stupně zvážit poučit žalobkyni o možnosti žádat o ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o.s.ř.) již v této fázi řízení. V případě, že by žalobkyně tohoto práva využila, bylo by třeba přihlédnout k faktu, že hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení §30 o.s.ř. jsou (při nezměněných poměrech účastníka) stejná pro všechny stupně řízení před soudem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010). Soud prvního stupně však žalobkyni poučení neposkytl a odvolací soud jeho pochybení v tomto směru neodstranil.
Protože řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu