ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3002.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3002/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyň a) A. V. , b) J. D. , c) M. S. , všech zastoupených JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalované M. N. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská 19, o určení platnosti odstoupení od kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 232/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2014, č. j. 17 Co 465/2012-447, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2014, č. j. 17 Co 465/2012-447, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. května 2012, č. j. 25 C 232/2010-308, výrokem I. určil, že označená kupní smlouva je neplatná, výrokem II. zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhaly určení, že od označené kupní smlouvy bylo platně odstoupeno e-mailem žalobkyň ze dne 13. června 2006, výrokem III. rovněž zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly určení, že od téže kupní smlouvy bylo odstoupeno dopisem žalobkyň ze dne 18. října 2005, a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání všech účastnic Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. prosince 2012, č. j. 17 Co 465/2012-354, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I. „tak, že se žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2005 ve znění dohody ze dne 10. 5. 2006, uzavřené žalobkyněmi jako prodávajícími a žalovanou jako kupující ohledně prodeje domu na pozemku č. parc. 658 s pozemkem č. parc. 658 o výměře 432 m2, zapsaných na LV č. 401 pro k. ú. K., obec P. u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, zamítá.“ , výrokem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho meritorním výroku II, výrokem III. změnil zamítavý meritorní výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, „že se určuje, že odstoupení od kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2005 ve znění dohody ze dne 10. 5. 2006 dopisem žalobkyň ze dne 18. 10. 2008 je platné“ , a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Měnící (meritorní) výrok III. (který posléze napadla žalovaná dovoláním), odvolací soud v odůvodnění (písemného vyhotovení) svého rozsudku odůvodnil následovně:
„Z obsahu spisu je zřejmé, že v kupní smlouvě ze dne 19. 12. 2005 byla sjednána kupní cena 12,000.000,- Kč tak, že část kupní ceny ve výši 200.000,- Kč byla žalovanému zaplacena při podpisu kupní smlouvy a další část ve výši 11.800.000,- Kč bude uhrazena po splnění podmínek Živnostenské banky, a. s. na účet advokátní úschovy JUDr. Květy Renové. Žalovanou přitom nebyla kupní cena zaplacena podle této smlouvy, a to ani na vyzvání žalobkyň. Na tomto podkladě došlo k dohodě o změně kupní smlouvy, kdy cena byla navýšena na částku 12,300.000,- Kč a její splatnost byla stanovena tak, že 200.000,- Kč bylo zaplaceno při podpisu smlouvy a další část ve výši 1,000.000,- Kč bude zaplacena do 10. 5. 2006, částka 2,000.000,- Kč do 20. 5. 2006 a částka 8.800.000,- Kč do 31. 5. 2006. Ani v této dodatečné lhůtě tedy do 31. 5. 2006 nebyla žalovanou kupní cena podle smlouvy zaplacena. Jednalo se přitom o další lhůtu k zaplacení kupní ceny. Poté ještě žalovaná měla možnost plnit až do 16. 6. 2006 včetně na účet JUDr. Renové, který byl pro plnění sjednán ve smlouvě. Současně nebylo v řízení prokázáno, ale žalovanou, která odmítla důkaz svoji účastnickou výpovědí, ani tvrzeno, že by byl uskutečněn z její strany jakýkoliv další pokus o plnění jiným způsobem, a to až do 18. 10. 2008, tedy do doby, nežl (i) žalobkyně platně odstoupily od smlouvy. Naopak o tom, že žalovaná již neměla v úmyslu kupní cenu zaplatit, svědčí její požadavek o vrácení již složené kupní ceny, která jí byla dne 15. 9. 2008, tedy ještě před odstoupením od smlouvy ze dne 18. 10. 2008, žalobkyně vrácena v částce 3,000.000,- Kč a poté 1.100.664,- Kč. Žalované tak již byla celá dříve složená část kupní ceny vrácena….Odvolací soud tak hodnotí odstoupení od smlouvy dopisem žalobkyň ze dne 18. 10. 2008 jako platné.“
K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) rozsudkem ze dne 25. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2062/2013 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ), zrušil shora označený rozsudek odvolacího soudu v jeho výrocích III. a IV. a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ve svém kasačním rozhodnutí mj. uvedl:
„Dovoláním napadený (v jeho meritorním výroku III.) rozsudek odvolacího soudu vycházel ze zjištění, že (ještě jednou citováno z jeho odůvodnění) ‚ v kupní smlouvě ze dne 19. 12. 2005 (uzavřené mezi žalobkyněmi a žalovanou) byla sjednána kupní cena 12.000.000,- Kč tak, že 1. část kupní ceny ve výši 200.000,- Kč byla žalovanou zaplacena při podpisu kupní smlouvy a další část ve výši 11.800.000,- Kč bude uhrazena po splnění podmínek Živnostenské banky, a. s. na účet advokátní úschovy JUDr. Květy Renové‘ , a že ‚ Žalovanou přitom nebyla kupní cena zaplacena podle této smlouvy, a to ani po vyzvání žalobkyň.‘ Dále odvolací soud vycházel ze zjištění, že poté, dne 10. května 2006, ‚ došlo k dohodě o změně kupní smlouvy, kdy cena byla navýšena na částku 12.300.000,- Kč‘ s nově dohodnutou splatností. Z odůvodnění napadeného rozsudku přitom nevyplývá, že by po uzavření předmětné dohody byla dovolatelka žalobkyněmi vyzvána, aby v dodatečně poskytnuté přiměřené lhůtě splnila svůj dluh z předmětné kupní smlouvy. Z odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku soudu prvního stupně, na základě (jinak nepřípustného) souhrnného skutkového zjištění (srov. str. 6 až 8 cit. prvoinstančního rozsudku), se toliko podává, že ‚ Není také pochyb o tom, že splatnost kupní ceny byla v průběhu doby dohodou obou stran opakovaně odsouvána a soud z výpovědí žalobkyně č. 2 i svědků JUDr. Renové, H. Z. a Mgr. T. nemá pochybnosti o tom, že skutečně byl stranami stanoven dodatečný termín do 31. 5. 2006.‘ (viz str. 15 první odstavec téhož rozsudku).
Odvolací soud ovšem zcela ponechal stranou právní posouzení popsaného právního jednání účastnic, jež vyústilo v uzavření dohody, která měla vliv jak na výši, tak i na splatnost dluhu dovolatelky, tj. zda se jednalo o kumulativní (srov. §516 obč. zák.) či privativní novaci (srov. §570 obč. zák.), a (implicite) nesprávně měl za to, že uzavření takové dohody, v jejímž důsledku došlo ke změně výše kupní ceny a její splatnosti, nemá žádný vliv na konstatované prodlení dovolatelky s plněním dluhu. Dosah takového právně kvalifikačního posouzení z hlediska meritorního rozsouzení tohoto případu je přitom – jak se podává z judikatury dovolacího soudu – nasnadě. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 22. října 2002, sp. zn. 33 Odo 566/2001, který je veřejnosti dostupný na webových stránkách http://nsoud.cz , vyložil a odůvodnil následující právní závěr: ‚ Závazek zaplatit kupní cenu v původním termínu nemůže vedle závazku zaplatit v termínu později sjednaném, který původní termín nahradil, obstát; platí proto pouze posledně sjednaný termín splatnosti. Je-li kupující povinen zaplatit v takto sjednaném termínu, nemůže být před takto stanovenou splatností v prodlení (neboli prodlení nemohl nastat před splatností kupní ceny).‘ Tento závěr pak o to zřetelněji vyvstává při zjištění, že mezi účastníky nedošlo pouze ke změně ujednání o splatnosti kupní ceny, nýbrž ke změně esenciální složky kupní smlouvy – kupní ceny.“
Odvolací soud následně vydaným rozsudkem ze dne 27. února 2014, č. j. 17 Co 465/2012-447, změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho meritorním výroku III. „tak, že se určuje, že odstoupení od kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2005 ve znění dohody ze dne 10. 5. 2006 dopisem žalobkyň ze dne 18. 10. 2008 je platné“ , a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení všech stupňů.
Odvolací soud s odkazem na komentářovou literaturu dospěl k závěru, že mezi účastnicemi dne 10. května 2006 uzavřená „Dohoda o změně Kupní smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem“ (ze dne 19. prosince 2005) pouze částečně změnila kupní cenu a její splatnost, a jde tedy o kumulativní novaci dle §516 odst. 1 obč. zák. Konstatoval dále, že „Na tomto podkladě došlo k dohodě o změně kupní smlouvy, kdy cena byla navýšena na částku 12.300.000,- Kč a její splatnost byla stanovena tak, že 200.000,- Kč bylo zaplaceno při podpisu smlouvy a další část ve výši 1.000.000,- Kč bude zaplacena do 10. 5. 2006, částka 2.000.000,- Kč do 20. 5. 2006 a částka 8.800.000,- Kč do 31. 5. 2006. Ani v této dodatečné lhůtě tedy do 31. 5. 2006 však žalovaná kupní cenu nezaplatila. Jak bylo shora uvedeno, jednalo se (o) další lhůtu k zaplacení kupní ceny. Poté ještě žalovaná měla možnost plnit až do 16. 6. 2006 včetně na účet JUDr. Renové, který byl pro splnění sjednán ve smlouvě. V řízení nebylo prokázáno a žalovanou ani tvrzeno, že by učinila jakýkoli pokus o plnění jiným způsobem, a to až do 18. 10. 2008, kdy žalobkyně od smlouvy odstoupily. Naopak o tom, že žalovaná již neměla v úmyslu kupní cenu zaplatit, svědčí její požadavek o vrácení složené zálohy části kupní ceny, kterou jí žalobkyně vrátily, a to ještě před odstoupením od smlouvy v částce 3.000.000,- Kč a poté ještě v částce 1.100.664,- Kč. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyně odstoupily od smlouvy po uplynutí přiměřené dlouhé doby od splatnosti dluhu, aniž by předtím musely žalovanou o splnění upomínat.“ Odvolací pak s odkazem a částečnou citací z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 33 Cdo 2131/2009, uzavřel, že „Ani námitka žalované stran nedostatku součinnosti věřitelů odvolací soud neshledal relevantní...a hodnotí odstoupení od kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2005, ve znění dohody ze dne 10. 5. 2006, dopisem žalobkyň ze dne 18. 10. 2008, jako platné. Odstoupením od smlouvy se podle §48 odst. 2 OZ smlouva od počátku ruší.“
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím své advokátky včasné a (z hlediska zákonem stanovených náležitostí) řádné dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že se zcela odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl-li k závěru, že dohoda o změně kupní smlouvy ze dne 10. května 2006 nepředstavuje privativní novaci původního závazku založeného kupní smlouvou ze dne 19. prosince 2005, ale kumulativní novaci. Navíc odvolací soud nerespektoval shora cit. kasační rozhodnutí dovolacího soudu, který „jednoznačně konstatoval, že je třeba na dohodu o změně kupní smlouvy ze dne 10. května 2006 hledět jako na privativní novaci původního závazku založeného kupní smlouvou ze dne 19. 12. 2005.“ Přípustnost dovolání je dána rovněž tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena, konkrétně:
„- zda je doba prodlení dlužníka se splněním jeho povinnosti uhradit zbývající část kupní ceny v délce 16 kalendářních dní natolik dlouhou, že věřiteli vznikne dle ust. §517 odst. 1 občanského zákoníku právo odstoupit od kupní smlouvy bez učinění jakékoli předchozí výzvy k plnění v náhradní lhůtě, v níž by dlužník mohl zbytek kupní ceny doplatit;
- zda je věřitel v prodlení pro neposkytnutí součinnosti dlužníkovi ke splnění jeho dluhu ve smyslu ust. §522 občanského zákoníku za situace, kdy v kupní smlouvě bylo věřitelem a dlužníkem sjednáno, že kupní cena bude dlužníkem složena a za tím účelem (bude) zřízený bankovní účet, a právní zástupce věřitele svým pokynem daným bance znemožnil ve prospěch účtu přijímat jakékoli platby.“
Dovolatelka v dovolání polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem a zdůrazňuje, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je seznatelné, že odvolací soud již uzavření dohody o změně kupní smlouvy ze dne 10. května 2006 považoval za poskytnutí přiměřené lhůty ve smyslu §517 odst. 1 obč. zák., což je v rozporu s názorem vysloveným v cit. kasačním rozhodnutí dovolacího soudu. V žádném případě se zde nejednalo o poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty, nýbrž o novaci původního závazku, na jejímž základě se stala kupní cena splatnou až dne 31. května 2006, což znamená, že dovolatelka se dostala do prodlení s úhradou kupní ceny nejdříve dne 1. června 2006 a nikoliv ještě předtím, jak nesprávně dovodil odvolací soud. Dovolatelka přitom od žalobkyň neobdržela písemnou výzvu, v níž by jí byla poskytnuta přiměřená dodatečná lhůta k doplacení zbytku kupní ceny. Odvolací soud zaujal nesprávný právní názor, že nově stanovená splatnost kupní ceny obsažená v dohodě o změně kupní smlouvy ze dne 10. května 2006 představuje dodatečnou přiměřenou lhůtu. Dovolatelka dále poukazuje na okolnosti a časové souvislosti týkající se tzv. zablokování bankovního účtu, na nějž měla být převedena kupní cena, neposkytnutí součinnosti ze strany žalobkyň, či na její marný pokus (vzhledem k zablokovanému účtu) uhradit zbytek kupní ceny v červnu 2006. Z důvodů v dovolání podrobně rozvedených dovolatelka zaujala právní názor, že podmínky pro odstoupení od kupní smlouvy splněny nebyly. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení, a to při současném nařízení (vzhledem k tomu, že odvolací soud se při vydání rozsudku neřídil závazným právním názorem dovolacího soudu), aby tuto věc v dalším řízení projednal a rozhodl o ní jiný senát odvolacího soudu.
Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k dovolání se naopak zcela ztotožnily s rozhodnutím odvolacího soudu, který správně dovodil, že v daném případě šlo o novaci kumulativní. Závěr soudu o tom, že určitá lhůta byla v daném případě přiměřenou dodatečnou lhůtou k plnění, je podle názoru žalobkyň výlučně skutkovým závěrem, který nemůže zakládat nesprávné právní posouzení věci. Žalobkyně jsou rovněž přesvědčeny o správnosti právního názoru odvolacího soudu o tom, že již samotný termín splatnosti v délce 21 dnů stanovený dodatkem k původní kupní smlouvě ze dne 10. května 2006, je nutno posuzovat ve smyslu §517 odst. 1 obč. zák. jako dodatečně stanovený termín. Dovolací argumentace dovolatelky směřující do skutkové části či do hodnocení důkazů není (shrnuto stručně z další části vyjádření žalobkyň k dovolání) relevantní. Závěrem žalobkyně navrhly, aby Nejvyšší soud dovolání dovolatelky zamítl a zavázal dovolatelku povinností nahradit žalobkyním náklady tohoto dovolacího řízení.
Nejvyšší soud předně předesílá, že podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože řešení otázky, zda žalobkyně po právu odstoupily od převodní smlouvy, se odvíjí od tvrzeného právního úkonu, který měly žalobkyně učinit dne 18. října 2008, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání dovolatelky, v němž je uplatněn dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; prostřednictvím dovolací argumentace zpochybňující skutkový stav, z něhož při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud, příp. argumentace vztahující se k hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. posuzovat) je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné a je i (jak bude rozvedeno níže) důvodné.
Nejvyšší soud ve svém předchozím kasačním rozhodnutí poukázal na svůj rozsudek ze dne 22. října 2002, sp. zn. 33 Odo 566/2001, v tom směru, že z něj citoval právní názor, že: „Závazek zaplatit kupní cenu v původním termínu nemůže vedle závazku zaplatit v termínu později sjednaném, který původní termín nahradil, obstát; platí proto pouze posledně sjednaný termín splatnosti. Je-li kupující povinen zaplatit v takto sjednaném termínu, nemůže být před takto stanovenou splatností v prodlení (neboli prodlení nemohlo nastat před splatností kupní ceny).“ V kasačním rozhodnutí nebyl (jak nesprávně uzavírá dovolatelka) učiněn závěr, že mezi účastnicemi uzavřený dodatek kupní smlouvy představuje tzv. privativní novaci ve smyslu §570 obč. zák., stejně jako nebylo ani vyloženo, že by se jednalo o tzv. kumulativní novaci. Citací zmíněného právního názoru dovolacího soudu byl odvolací soud veden k tomu, aby znovu a (nyní již) – s ohledem na skutková zjištění – důsledně posoudil dosah zmíněné dohody o změně kupní smlouvy ve vazbě na otázku tvrzeného prodlení dovolatelky s následně učiněným závěrem o tom, zda v daném případě byly či nebyly naplněny hmotně právní podmínky k odstoupení od převodní smlouvy ze strany žalobkyň.
Účastnice tohoto řízení dne 10. května 2006 uzavřely dohodu, jíž v části výše kupní ceny a její splatnosti změnily kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod předmětného nemovitého majetku z(e) (spolu)vlastnictví žalobkyň do vlastnictví dovolatelky. Dle takto uzavřené dohody k úplnému vypořádání kupní ceny dovolatelkou mělo dojít realizací poslední splátky kupní ceny ve výši 8.800.000,- Kč „na účet advokátních úschov JUDr. Květy Renové, advokátky ČAK 3848, se sídlem v Praze 6. Lotyšská 648/4, vedený u HVB Bank a. s., Vítězné nám. 10, č. ú. 600277046/2700 do 31. 5. 2006.“ Pokud tedy dovolatelka do tohoto termínu žalobkyním na označený bankovní účet neuhradila kupní cenu, ocitla se dnem 1. června 2006 v postavení dlužníka v prodlení. Neboť původně sjednaný závazek zaplatit kupní cenu ve výši a způsobem sjednaným v označené kupní smlouvě byl změněn v rozsahu písemně uzavřené dohody, což odvolací soud (v jím prvně vydaném rozsudku) zjevně nereflektoval, dovolací soud proto v kasačním rozhodnutí citoval vyložený právní názor ze svého rozhodnutí ve věci sp. zn. 33 Odo 566/2001, že v takovém případě původní platební povinnost uhradit kupní cenu v původním termínu již nemůže obstát. Přitom z pohledu řešení této věci nebylo a není podstatné, zda v onom odkazovaném rozhodnutí dovolací soud činil výklad o privativní novaci, nýbrž bylo a je relevantní, zda změna výše kupní ceny a její splatnosti, měla, a pokud ano, pak jaký právní význam z hlediska posouzení podmínek pro odstoupení od převodní smlouvy, k čemuž mělo podle odvolacího soudu dojít jednostranným adresovaným právním úkonem žalobkyň ze dne 18. října 2008, který se měl blíže nezjištěného dne (zřejmě ještě téhož měsíce a určitě roku) dostat do dispoziční sféry dovolatelky.
V návaznosti na svoje předchozí kasační rozhodnutí proto Nejvyšší soud setrvává na závěru, že jestliže mezi účastnicemi došlo (písemnou formou) ke změně jimi uzavřené kupní smlouvy v části výše kupní ceny a její úhrady, a jestliže kupní cena měla být vypořádána ve splátkách, z nichž poslední splátka měla být učiněna do 31. května 2006 na označený bankovní účet zmíněné advokátky, pak pokud dovolatelka v takto změněném termínu neuhradila zcela kupní cenu a dnem 1. června 2006 se ocitla (stran úhrady kupní ceny) v postavení dlužníka v prodlení, pak jí měla být ve smyslu §517 odst. 1 obč. zák. žalobkyněmi poskytnuta dodatečná přiměřená lhůta ke splnění jejího peněžitého dluhu.
Skutkový stav, z nějž odvolací soud vycházel při rozhodování, totiž neumožňoval odvolacímu soudu přistoupit (bez dalšího) k učiněnému právnímu posouzení věci, tj. že žalobkyně po právu od převodní smlouvy odstoupily. Odvolací soud předně nesprávně vycházel ze závěru, že uzavřením předmětné dohody mezi účastnicemi byla dovolatelce stanovena dodatečná přiměřená lhůta. Nejvyšší soud již shora vyložil, že tomu tak nebylo, když původní závazkový právní vztah byl účastnicemi změněn jednak v části výše kupní ceny, a dále v části splatnosti kupní ceny; v tomto rozsahu tedy došlo ke změně kupní smlouvy.
Odvolací soud také v odůvodnění svého rozsudku dovozuje, že „o tom, že žalovaná již neměla v úmyslu kupní cenu zaplatit, svědčí její požadavek o vrácení již složené části kupní ceny, kterou jí žalobkyně vrátily, a to ještě před odstoupením od smlouvy v částce 3.000.000,- Kč...“ , nevysvětluje však pro věc podstatnou okolnost, totiž to, jak může být vůbec dlužník v prodlení, nastane-li situace, kdy věřitel vrátí dlužníku v podstatné části přijatá peněžitá plnění a následně - s odůvodněním, že mu nebylo řádně a včas poskytnuto peněžité plnění - odstoupí od kupní smlouvy, kterou s dlužníkem uzavřel. Nikoliv tedy okolnost, že dovolatelka požádala žalobkyně o vrácení složené části kupní ceny, nýbrž jednání žalobkyň, které z podstatné části vrátily dovolatelce před odstoupením od smlouvy složenou část kupní ceny, mělo být odvolacím soudem důsledně verifikováno a následně – ve vazbě na další zjištění (k tomu srov. poznámky níže) promítnuto do jeho právního posouzení věci, neboť tato okolnost je pro právní posouzení věci zásadně významná. Kdyby se totiž odvolací soud uvedenou otázkou zabýval, musel by nepochybně přihlédnout i k dalším okolnostem vyplývajícím z obsahu spisu, na které ostatně dovolatelka v průběhu řízení opakovaně poukazovala.
Tak kupř. advokátka žalobkyň JUDr. Květa Renová v e-mailu ze dne 13. června 2006 (viz č. l. 11 procesního spisu; dále již vždy přísl. č. l.) sděluje dovolatelce, že „dnem 1. 6. 2006 bylo ze strany mé klientky a ve shodě s ní i ostatními spoluvlastnicemi předmětných nemovitostí ukončeno jednání o prodeji nemovitostí ‚Březinova‘...Dle pokynu mé mandantky jsem poté, když ani dne 31. 5. 2006 nedošlo k zaplacení celé kupní ceny, učinila potřebné kroky k ukončení jednání o prodeji s Vaší osobou.“ Tato sdělená informace ostatně konvenuje informaci obsažené v odstoupení od smlouvy ze dne 18. října 2008 (na č. l. 32), ve kterém jmenovaná advokátka v zastoupení žalobkyň uvádí, že „Důvodem odstoupení je nezaplacení kupní ceny kupující v termínu do 31. 5. 2006. Tím byla závažným způsobem porušena dohoda smluvních stran o zaplacení kupní ceny“ , tedy nikoliv, že žalobkyně odstupují od smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny ani v dodatečné přiměřené lhůtě, jíž se dovolatelce od žalobkyň dostalo, nýbrž již v důsledku nezaplacení kupní ceny v termínu do 31. 5. 2006.
Lze rovněž poukázat na vyjádření žalobkyň (nacházejících se v procesním postavení žalovaných) ve vkladovém řízení probíhajícím u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 12/2006 ze dne 30. prosince 2006 (viz č. l. 67), ve kterém žalobkyně mj. uvádějí, že: „ani dne 31. 5. 2006 nebyla kupní cena doplacena. Dne 2. 6. 2006 se rozhodly žalované odstoupit od kupní smlouvy, neboť nebyla splněna podmínka její platnosti. Tato skutečnost byla sdělena žalobkyni.“ V témže podání pak žalobkyně popisují další sled událostí, in concreto, že „byla ze strany agentury vyvinuta maximální snaha o vyhledání jiného zájemce o předmětné nemovitosti. S tímto byl navázán kontakt, byl upozorněn na výsledky dosavadního jednání se žalobkyní a dne 14. 6. 2006 byla podepsána kupní smlouva a návrh na katastr nemovitostí...dne 13. 6. 2006 byla připsána na účet advokátních úschov vedený u HVB Bank a. s., č. ú. 600277097/2700 částka 12.700.000,- Kč jako sjednaná celá kupní cena na předmětné nemovitosti.“ Přitom při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 18. dubna 2012 jako svědkyně vyslechnutá JUDr. Květa Renová (viz protokol o jednání na č. l. 258 a násl.) mj. vypověděla, že „Dne 12. 6. 2002 byly na mém účtu složené peníze a nebyly to peníze od paní N. Jednalo se o peníze, které složili manželé S.“
Výše zreferované části spisového materiálu procesního spisu tak zakládají úvahy o tom, že žalobkyně po 31. květnu 2005 již neměly žádný zájem na vypořádání kupní ceny dovolatelkou a podle jejich shora citovaného vyjádření měly již dne 2. června t. r. přijmout rozhodnutí odstoupit od kupní smlouvy, kterou uzavřely s dovolatelkou, a tuto informaci měly také dovolatelce sdělit. Pokud by (po zhodnocení všech důkazů v řízení) byla validní informace, že v inkriminovaném období žalobkyně coby věřitelky oznámily dovolatelce coby jejich dlužnici, že (ve stručnosti shrnuto) nemají již žádný zájem na realizaci předmětné kupní smlouvy, neboť přijaly rozhodnutí od této smlouvy odstoupit (poznámka: nezaměňovat s právním úkonem obsahujícím odstoupení od smlouvy), a před následným odstoupením od smlouvy dokonce přistoupily k vrácení (podstatné) části kupní ceny dovolatelce, to vše za situace, že bankovní účet, na nějž mělo být dle kupní smlouvy plněno byl po určité době tzv. zablokován, pak by pochopitelně nemohl obstát právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyně po právu odstoupily od předmětné kupní smlouvy.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede k závěru o právech a o povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn., když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu, než kterou měl správně použít, případně pokud aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně jí vyložil, nebo pokud ze zjištěných skutečností vyvodil nesprávné právní závěry, anebo pokud právní normu aplikoval při absenci (relevantní části) skutkového stavu [ať již za situace, kdy skutkový stav nebyl zcela nebo v jeho pro rozhodnutí ve věci podstatné části vůbec zjištěn, anebo za situace, kdy skutkový stav byl vnitřně rozporný (ať již ve vztahu mezi relevantními dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), takže nepředstavoval skutkový podklad, který by mohl být podřazen pod příslušnou právní normu].
Podle §517 odst. 1 věty první a druhé před středníkem obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit. Pokud ovšem věřitel namísto poskytnuté přiměřené lhůty sdělí dlužníku, že na požadovaném peněžitém plnění již nemá zájem a následně dlužníku (zcela nebo zčásti) vrátí to, co dlužník plnil věřiteli na úhradu kupní ceny, pak za takové skutkové konstelace nejsou splněny podmínky k tomu, aby věřitel po právu od smlouvy odstoupil. Je tomu tak proto, že v popsané situaci věřitel ve skutečnosti (ze svého – byť v důsledku nesprávného právního názoru na věc - rozhodnutí) odmítl dlužníku poskytnout dodatečnou lhůtu ke splnění dluhu.
Odvolací soud výše popsané právně významné okolnosti nezohlednil při svém rozhodování, v důsledku čehož jeho rozhodnutí nelze považovat za věcně správné. Nejvyšší soud proto ve smyslu §243e odst. 1 o. s. ř. dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, neboť dosavadní výsledky řízení neumožňují dovolacímu soudu rozhodnout dle §243d písm. b) o. s. ř. Přitom podmínky pro aplikaci §243e odst. 3 o. s. ř. (přikázání věci k dalšímu řízení jinému odvolacímu senátu z důvodů, že nebyl dodržen závazný právní názor nebo že v řízení došlo k závažným vadám) dovolací soud nehledal.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu