ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.302.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 302/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce B. W. P., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Š. A., a.s., zastoupenému advokátem, o ochranu práv vlastníka průmyslového vzoru, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 46 Cm 168/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2007, č.j. 3 Cmo 508/2006-70, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2007, č.j. 3 Cmo 508/2006-70, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. března 2006, č.j. 46 Cm 168/2002-57, se zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. března 2006, č.j. 46 Cm 168/2002-57 odmítl žalobu ohledně nároků, kterými se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zdržet se výroby, nabízení uvádění na trh, dovozu, vývozu, skladování k těmto účelům nebo propagace brašen do levé výduti zavazadlového prostoru osobního automobilu š. F., šitých ve tvaru boty, které jsou zobrazeny v nabídkovém katalogu F. pro osobní automobil značky Š. F., a které jsou označeny v tomto katalogu jako \"odkládací kapsy\" pro F. D., a ve kterých je ztělesněn nebo na kterých je aplikován průmyslový vzor, kterým je chráněn vzhled brašny, a který byl zapsán do rejstříku průmyslových vzorů UPV dne 15. 2. 2002, a ve kterých je ztělesněn nebo na kterých je aplikován průmyslový vzor 29245, dále uložení povinnosti odstranit závadný stav stažením z prodeje a zničením brašen do levé výduti zavazadlového prostoru osobního automobilu š. F., šitých ve tvaru boty, které jsou zobrazeny v nabídkovém katalogu F. pro osobní automobil značky Š. F., a které jsou označeny v tomto katalogu jako \"odkládací kapsy\" pro F. D., a ve kterých je ztělesněn nebo na kterých je aplikován průmyslový vzor č. 29379, kterým je chráněn vzhled brašny, a který byl zapsán do rejstříku průmyslových vzorů UPV dne 15. 2. 2002, a ve kterých je ztělesněn nebo na kterých je aplikován průmyslový vzor 29245, a dále povinnosti zničit všechny nabídkové katalogy a všechny reklamové materiály, které slouží k propagaci brašen do levé výduti zavazadlového prostoru osobního automobilu š. F., šitých ve tvaru boty, které jsou zobrazeny v nabídkovém katalogu F. pro osobní automobil značky Š. F., a které jsou označeny v tomto katalogu jako \"odkládací kapsy\" pro F. D., a ve kterých je ztělesněn nebo na kterých je aplikován průmyslový vzor č. 29379, kterým je chráněn vzhled brašny, a který byl zapsán do rejstříku průmyslových vzorů UPV dne 15. 2. 2002, a ve kterých je ztělesněn nebo na kterých je aplikován průmyslový vzor 29245. Odkázal na ustanovení §79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s §42 odst. 4 téhož zákona a konstatoval, že žalobce se žalobou domáhal ochrany před neoprávněným zásahem do práv majitele průmyslového vzoru, kterým je chráněn vzhled bezpečnostního pouzdra ve tvaru boty do výduti zavazadlového prostoru osobního automobilu Š. F. V řízení (však) uplatnil nároky, jejichž formulace brání převzít (je) do případného výroku rozhodnutí, neboť by toto rozhodnutí bylo nevykonatelné. Použití formulace identifikující výrobky jako „výrobky, ve kterých je ztělesněn, a na kterých je aplikován předmětný průmyslový vzor“, vynucuje svou nedostatečnou konkrétností a tedy neurčitostí v případě výkonu rozhodnutí další nalézací řízení, při kterém by muselo být zjišťováno u každého konkrétního výrobku, zda spadá, či nikoliv do tohoto vymezení, přičemž takový postup v řízení o výkonu rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Odkázal pak na ustanovení §43 odst. 1 a 2 o.s.ř. a uzavřel, že žalobce přes výzvu soudu vady žaloby, pro něž nelze v řízení pokračovat, neodstranil.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. března 2007, č.j. 3 Cmo 508/2006-70, zmiňované usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení §219 o.s.ř. potvrdil. Neshledal totiž v postupu Krajského soudu v Praze podle §43 odst. 2 o.s.ř. pochybení, neboť žalobce neodstranil soudem vytčené vady spočívající v neurčitosti formulace žalobního petitu, která neumožňuje v řízení pokračovat. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupci žalobce dne 7. června 2007, přičemž právní moci nabylo dne 11. června 2007.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2007, č.j. 3 Cmo 508/2006-70, podal žalobce dne 1. srpna 2007 včasné dovolání, jehož přípustnost se odvíjí z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. Vytýká vadný způsob aplikace §43 odst. 2 o.s.ř. Uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně.
Dovolací soud přihlédl k čl. II. bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou právnickou osobou, zastoupenou advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., přičemž je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle §239 odst. 3 o.s.ř. Poté napadené usnesení přezkoumal.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žaloba musí kromě obecných náležitostí obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.
Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem).
Žalobní petit, kterým se rozumí údaj o tom, čeho se žalobce domáhá, musí být úplný, určitý a srozumitelný. Vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř.).
Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen. Výzva k odstranění vad podání musí obsahovat údaje o tom, v čem je podání neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o tom, že podání bude odmítnuto, jestliže nebude včas opraveno nebo doplněno; výzvu činí soud formou usnesení.
Údaj o tom, čeho se navrhovatel domáhá (žalobní petit), je nesrozumitelný nebo neurčitý, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti vůbec jde, a je zřejmé, že převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost. Podání je neurčité také tehdy, jestliže sice obsahuje přesné a úplné údaje, avšak je mezi nimi zjevný logický rozpor, např. nevychází-li žalobní petit z vylíčených rozhodujících skutečností, ale z jiných, v podání neuvedených okolností, a nelze proto dovodit, na základě čeho má být žalobním petitem rozhodnuto (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2004, sp.zn. 30 Cdo 1465/2004).
Dovolací soud je na rozdíl od soudů prvního a druhého stupně přesvědčen, že v souzené věci je z žalobního petitu jasně patrno, čeho se žalobce domáhá, přičemž skutečnost, že některé v něm obsažené formulace (představující přitom v zásadě doplňující charakteristiky), které jsou v podstatě uvedeny nadbytečně, a mohou působit i jistou nadneseností, však nezpůsobují neurčitost či nesrozumitelnost petitu. Je pak na samotném soudu, aby formuloval výrok svého rozhodnutí obvyklým způsobem v souladu s občanským soudním řádem (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. července 2003, sp.zn. 29 Odo 43/2003). Požadavek ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o.s.ř., aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu [v případě žaloby podané podle §80 písm. b) o.s.ř.], nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti [požaduje-li ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není], soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. srpna 2002, sp.zn. 21 Cdo 909/2003).
Soud prvního stupně i odvolací soud tedy pochybily, když posoudily žalobní návrh jako nepřesný a nevykonatelný a v důsledku toho postupovaly podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu