ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.304.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 304/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka a ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1. T., společnosti s ručením omezeným, a 2. M. V., oběma zastoupeným advokátkou, o určení neúčinnosti právních úkonů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 136/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. února 2005, č. j. 42 Co 70/2005-110, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podáním, došlým Okresnímu soudu v Ostravě dne 21.6.2001, se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým bude určeno, že úkony, na základě kterých dlužník O. V.a spol., s r.o. převedl na žalovaného 1) T., s.r.o., finanční hotovosti v částkách 279.000,- Kč pod č. dokladu 1644, 319.000,- Kč pod č. dokladu 1645, 10.000,- Kč pod č. dokladu 1941, 10.000,- Kč pod číslem dokladu 1961, 80.000,- Kč pod č. dokladu 2050, jsou vůči žalobci Ing. L. M. právně neúčinné. Dále se domáhal určení, že úkony, na základě kterých dlužník O. V. a spol., s r.o. převedl na žalovanou 2) M. V. finanční hotovost v částkách 192.407,- Kč pod č. dokladu 1646, 40.000,- Kč pod č. dokladu 2001, 20.000,- Kč pod č. dokladu 2105 a 46.830,- Kč pod č. dokladu 2454, jsou vůči žalobci Ing. L. M. právně neúčinné. K odůvodnění žalobce uvedl, že dlužník žalobce O. V. a spol., s.r.o. je podle platebních rozkazů KS v Ostravě ze dne 24.9.1998, č.
5 Ro 1919/97, povinen uhradit žalobci 24.613,30,- Kč s příslušenstvím a ze dne 10.12.1998, č. 6 Ro 27/98, povinen uhradit žalobci 308.400,50,- Kč s příslušenstvím. Tyto své závazky dlužník nesplnil, naopak převádí svá aktiva na jiné subjekty, aby se vyhnul úhradě svých závazků. Dlužník převedl na žalovanou téměř všechny své nemovitosti a současně začal na žalovanou jako svou manželku, buď jako samojedinou majitelku, společnici a jednatelku firmy T., s.r.o., nebo na svou manželku jako fyzickou osobu převádět i několik finančních hotovostí – jak je zřejmé z pokladního deníku dlužníka. Odůvodnění žaloby pak obsahuje výčet částek, které byly převáděny na žalovaného 1), případně žalovanou 2), a jež jsou specifikovány měsícem, rokem a číslem dokladu, shodně jako ve shora uvedeném žalobním žádání. K důkazu je označen pokladní deník O., V. a spol., s.r.o. 1998 – 1999, čísla listu: 31, 44, 48, 46, 50, 179615. Žalobce uzavírá, že jestliže dlužník odmítá cokoli zaplatit, nezbývá mu než v souladu s §42a obč. zák. odporovat právním úkonům dlužníka, kterými se zbavuje majetku ve prospěch žalované, své manželky.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 15. ledna 2004, č.j. 80 C 136/2001-82, řízení přerušil. Uvedené rozhodnutí následně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. dubna 2004, č.j. 42 Co 144/2004-90, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení s odůvodněním, že podání žalobce nesplňuje náležitosti žaloby
ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř. s tím, že tento nedostatek podmínky řízení je zapotřebí nejprve odstranit postupem podle ustanovení §43 o.s.ř.
Usnesením ze dne 22. července 2004, č.j.80 C 136/2001-95, Okresní soud
v Ostravě vyzval žalobce s odkazem na uvedené zrušující rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě, aby ve lhůtě čtrnácti dnů od doručení této výzvy své podání opravil a doplnil.
Protože žalobce na výzvu soudu nereagoval, Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 10. září 2004, č.j. 80 C 136/2001-96, podání žalobce ze dne 21.6.2001 odmítl
a rozhodl o nákladech řízení. K odůvodnění uvedl, že podání žalobce nesplňuje náležitosti dané ustanovením §79 odst. 1 o.s.ř., a to zejména ve vztahu k rozhodujícím skutkovým tvrzením, rovněž žalobní petit není úplný, určitý a srozumitelný, přičemž jde o takové vady podání, pro něž nelze v řízení pokračovat.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. února 2005,
č. j. 42 Co 70/2005-110, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že v posuzovaném případě žalobce označil vykonatelné pohledávky, které má vůči původnímu dlužníkovi. Z dalšího vylíčení rozhodujících skutečností pak vůbec nevyplývá, jaké právní úkony mají být vůči žalobci neúčinné. Doklady z peněžního deníku totiž mohou prokazovat toliko to, že k plnění došlo, ve vztahu k vlastním právním úkonům, na základě kterých bylo plněno, nemají žádnou vypovídací hodnotu. Z žalovaných tvrzení žalobce tak nelze dovodit, o jaké konkrétní dlužníkovy právní úkony, které měly zkrátit uspokojení vymahatelné pohledávky žalobce, se jedná. Nekonkrétnost a neurčitost se pak promítla i do samotného žalobního petitu. Odvolací soud uzavřel, že pro tyto nedostatky nelze žalobu projednat.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. a podává je zřejmě z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, „že oba soudy vycházejí z naprosto nepraktické představy, že za odesláním finančních částek dlužníka žalovaným 1. a 2. musí nutně existovat jakési projevy vůle hlubšího obsahu, které by snad měly být titulem pro uskutečnění těchto převodů (snad kupní smlouva, různé typy obchodních smluv atd.). Vadnost této představy spočívá samozřejmě v tom, že odeslání finanční částky, resp. obsah příslušného projevu vůle, který je podkladem pro technické uskutečnění převodu této částky, žádný hlubší obsah mít nemusí. Jestliže existuje osoba, jejíž postavení umožňuje faktickou realizaci takovéhoto převodu, může být převod uskutečněn sám o sobě a příslušný projev vůle pak v podstatě spočívá jen v tom, že padlo rozhodnutí o odeslání či převodu příslušné částky jinému subjektu. Za situace, kdy jsou v žalobě řádně označeny subjekty převodců a nabyvatelů, jsou označeny příslušné částky a jsou označeny také příslušné účetní doklady z účetní evidence převodce, jsou odporované právní úkony, jejichž obsah spočívá právě jen v rozhodnutí uskutečnit převod peněz a ve faktickém uskutečnění tohoto převodu, dostatečně identifikovány.“ Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a „závazným právním názorem uložil odpůrčí žalobu věcně projednat.“
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde
o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení z hlediska dovolatelem uplatněného důvodu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Žaloba je institutem občanského procesního práva s úzkým vztahem
k hmotnému právu. Patří do kategorie podání; vedle obecných náležitostí každého podání (§42 o.s.ř.) musí obsahovat i zvláštní náležitosti návrhu na zahájení řízení (§79 odst. 1 o.s.ř.), mezi něž patří přesné označení účastníků, vylíčení rozhodujících skutečností a žalobní petit jako nejdůležitější obsahová náležitost, jímž se žaloba individualizuje, nejde-li o řízení, které je možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže
z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§81,
§153 odst. 2 o.s.ř.), jímž žalobce stanoví meze, o čem a jak má soud rozhodnout. Formuluje tak nejen požadavek, čeho se domáhá a vůči komu, ale i návrh soudního výroku. Musí být proto srozumitelný a určitý nejen z hlediska výše uvedené potřeby nezaměnitelnosti uplatněného nároku, ale i pro účinky soudního rozhodnutí, spočívající v jeho vykonatelnosti (§161 odst. 2 o.s.ř.). Pro nedostatek kterékoli obligatorní náležitosti návrhu ve smyslu ust. §79 odst. 1 o.s.ř., nebyl-li na výzvu soudu odstraněn, není žaloba způsobilá věcného projednání.
Smyslem žaloby podle ust. §42a obč. zák. je dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že vůči žalobci je právně neúčinný dlužníkem učiněný právní úkon, jenž zkracuje uspokojení jeho vymahatelné pohledávky (§42a odst. 1 obč. zák.). Podmínky, za kterých může věřitel odporovat právním úkonům dlužníka, uvádí ustanovení §42 odst. 2 obč. zák. Odporovatelný je takový právní úkon dlužníka, který učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto směru nese věřitel.
To však neplatí, jestliže druhou stranou jsou osoby dlužníkovi blízké (§116 obč. zák.); v takovém případě se úmysl dlužníka zkrátit věřitele předpokládá a je na osobách dlužníkovi blízkých, aby prokázaly, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele nemohly ani
při náležité pečlivosti poznat.
Na výzvu soudu na doplnění a úpravu žaloby a žalobního petitu tak, aby byl určitý a srozumitelný, žalobce nereagoval. Návrh na zahájení řízení o žalobě podle ust.
§42a obč. zák. obsahuje údaje o aktivitách žalobcova dlužníka spočívajících v převodu majetku a pohledávek na žalované, ale to vše v obecné rovině. Na odporovatelné dlužníkovy právní úkony, pokud jimi dlužník zkracuje uspokojení vymahatelné pohledávky, žalobce usuzuje z obsahu záznamů v pokladním deníku dlužníka za rok 1998, z nichž jsou patrny platby ve prospěch žalovaných. Žalobní petit žalobce formuloval tak, že navrhl, aby právní úkony, kterými byly vyplaceny žalovaným uvedené částky na základě údajů v pokladním deníku dlužníka, jsou vůči žalobci právně neúčinné; údaje o konkrétních odporovatelných právních úkonech dlužníka, včetně okolností, za nichž byly učiněny a v jakých časových souvislostech, žaloba neobsahuje.
Bylo již uvedeno, že odporovatelnými jsou dlužníkovy právní úkony, ohledně kterých věřitel prokázal splnění všech podmínek, s nimiž zákon spojuje úspěšné uplatnění odpůrčího práva ve smyslu ust. §42a obč. zák. Právním úkonem se rozumí projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku občanskoprávního vztahu, který právní předpisy s takovým projevem spojují (§34 obč. zák.). Právním úkonem
ve smyslu uvedeného ustanovení občanského zákoníku však není faktická činnost, byť se jí právní úkon provádí. Za takovou faktickou činnost nutno považovat i výplatu peněžních částek provedenou dlužníkem, jak je patrno z údajů v pokladním deníku dlužníka pod označenou položkou.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud shledal správným závěr odvolacího soudu, že žalobcem vytknuté vady návrhu na zahájení řízení, tkvící v neurčitém
a nesrozumitelném označení odporovatelných právních úkonů, okolností významných
z hlediska ust. §42a odst. 1, 2 obč. zák. a nedostatku určitosti a srozumitelnosti žalobního petitu, neodstranil, a že pro tento nedostatek nelze žalobu o určení neúčinnosti právních úkonů podle ust. §42a obč. zák. věcně projednat; ke shodným závěrům dospěl dovolací soud již např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.3.2004, sp. zn. 30 Cdo 531/2003 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.12.2004, sp. zn. 30 Cdo 1420/2003.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem
na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. §142 odst. 1, věta první o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2006
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu