ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.3094.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 3094/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce J. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ing. J. P., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 33/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2006, č.j. 1 Co 47/2006-51, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2006, č.j. 1 Co 47/2006-51, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou doručenou soudu dne 3.3.2005, po následném upřesnění, aby se mu žalovaný omluvil před kolektivem zaměstnanců hotelu, kteří byli dne 7.12.2004 v odpoledních hodinách přítomni slovnímu útoku a za přítomnosti žalobce ve znění: „Omlouvám se svému bratrovi J. P. za to, že jsem jej před zaměstnanci hotelu odpoledne dne 7.12.2004 slovně napadl a označil za gaunera“ a aby žalovaný zaplatil žalobci 100.000,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že jsou s žalovaným spoluvlastníky hotelu O. V důsledku neshod mezi účastníky žalobce svou polovinu hotelu pronajímal. V souvislosti s uzavřením nové nájemní smlouvy se dne 7.12.2004 konalo jednání, na němž se sešli oba spoluvlastníci, stávající a budoucí nájemce. Jednání proběhlo korektně, žalobce opustil hotel. Téhož dne odpoledne
před celým kolektivem pracovníků i novým nájemcem, žalovaný kromě jiného prohlásil, že žalobce je pěkný gauner, že neinformoval nového nájemce o nezbytných náročných investicích do hotelu. Jedná se o opakovaný slovní útok, který poškozuje dobré jméno žalobce. Proto v tomto jednání žalovaného spatřuje neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, spočívající v závažném snížení důstojnosti své osoby.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. listopadu 2005, č.j. 37 C 33/2005-39, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit v zákonné lhůtě žalovanému náklady řízení ve výši 12.725,- Kč k rukám jeho zástupce. Soud prvního stupně provedl důkazy výslechem svědkyně S. H. a obsahem listin. Vycházel zejména ze zjištění, že mezi účastníky řízení, kteří jsou bratři a spoluvlastníky hotelu O., stále dochází k neshodám, a proto žalobce pronajal svou polovinu hotelu své bývalé zaměstnankyni S. H. Dne 7.12.2004 se uskutečnilo jednání, kterému byli přítomni účastníci řízení, dále pan K. a S. H., která byla představena pracovníkům hotelu, a který tak byl oficielně předán. Téhož dne v odpoledních hodinách se uskutečnilo ještě neformální sezení i za účasti personálu hotelu, při němž podle tvrzení svědkyně S. H. žalovaný o žalobci, který nebyl přítomen, prohlásil, že je gauner, že ji podvedl. Druhý den pak svědkyně vylíčila žalobci průběh tohoto sezení. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že nebylo jednoznačně prokázáno, že na předmětném setkání žalovaný označil žalobce jako gaunera, když sama svědkyně vypověděla, že toto slovo bylo dáno ještě do souvislosti s dalšími údaji, že měl svědkyni podvést. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by žalovaný o žalobci řekl, že je gauner, a v jaké souvislosti to bylo řečeno, soud prvního stupně dovodil, že žaloba není ve smyslu ustanovení §11 a §13 obč. zák. důvodná. Nadto uvedl, že i v případě, že by žalobce byl označen výrazem gauner v souvislosti s tím, že něco zamlčel nájemci, nebylo by toto označení objektivně s přihlédnutím k okolnostem daného případu způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne14. března 2006, č.j. 1 Co 47/2006-51, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku týkajícím se náhrady nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.). V zamítavém výroku týkajícím se omluvy rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen omluvit se žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku
před kolektivem zaměstnanců hotelu O. ve znění: „Omlouvám se svému bratrovi J. P. za to, že jsem jej před zaměstnanci hotelu odpoledne dne 7.12.2004 slovně napadl a označil za gaunera“ (výrok II.). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl na základě důkazů provedených soudem prvního stupně k odlišnému skutkovému závěru, že žalovaný dne 7.12.2004 před kolektivem zaměstnanců hotelu O. v rámci vyjádření k nové nájemkyni hotelu S. H., pronesl v nepřítomnosti žalobce výrok, že „žalobce je gauner, že jej podvedl.“ Dovodil, že uvedený skutkový závěr má oporu ve výpovědi svědkyně S. H., která, jak patrno z její výpovědi, o tom žalobce následně informovala. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dospěl i k odlišnému právnímu závěru než soud prvního stupně, že výraz užitý ve vztahu k žalobci, že je gauner, je i se zřetelem k okolnostem, za nichž byl pronesen, hrubě urážlivý a došlo jím k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, neboť je z objektivního hlediska způsobilý přivodit újmu na jeho osobnostních právech, zejména na cti a důstojnosti chráněné Čl. 10 Listiny základních práv a svobod a ustanovením §11 obč. zák. Zmíněný výraz ve svých důsledcích může vést k negativnímu hodnocení žalobce a jeho užití ze strany žalovaného neodůvodňovala ani skutečnost, že mezi účastníky řízení jsou neshody vyplývající z jejich spoluvlastnických vztahů a že jde
o sourozence. Za přiměřený prostředek obrany proti neoprávněnému zásahu považoval odvolací soud z hlediska ustanovení §13 odst. 1 obč. zák. žalobcem požadovanou omluvu navrženého znění, včetně způsobu jejího poskytnutí, který tak bude shodný
se způsobem, jakým došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný do vyhovujícího výroku II. a do výroku o nákladech řízení dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení
§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podává je z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu nevychází ze skutkových zjištění, která by měla oporu v provedeném dokazování a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle ustanovení
§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel zejména vytýká odvolacímu soudu, že ačkoliv nebylo jednoznačně prokázáno, že by žalovaný pronesl na adresu žalobce výrok, že „žalobce je gauner, že jej podvedl,“ aniž by sám prováděl případné doplňující dokazování, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně. Dle rozsudku soudu I. stupně bylo svědkyní H. pouze prokázáno, že vztahy mezi účastníky nejsou dobré a že mezi nimi dochází ke konfliktům. Nebylo však jednoznačně prokázáno, že
na předmětném setkání žalovaný označil žalobce jako gaunera, když sama svědkyně vypověděla, že toto bylo dáno ještě do souvislosti s dalšími údaji, že měl svědkyni podvést. Se závěry dokazování soudu prvního stupně se dovolatel plně ztotožňuje. Dále namítá, že pokud by bylo i připuštěno, že žalovaný užil skutečně vůči žalobci označení gauner, i zde lze pouze souhlasit se závěry soudu I. stupně, že za daných okolností takovéto označení není objektivně způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Pokud měli takovéto označení slyšet i ostatní zaměstnanci, což ovšem nebylo jasně prokázáno vzhledem k tomu, že mezi zaměstnanci jsou sourozenecké spory a časté slovní výměny názorů zcela známé, nemůže tedy v žádném případě takovéto označení
u nich vést k negativnímu hodnocení žalobce, jak uvádí odvolací soud. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalobce se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnil se skutkovými zjištěními odvolacího soudu i jejich právním posouzením s tím, že dovolání považuje
za nedůvodné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. l písm. a) dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. §229 odst. 1, §229 odst. 2
písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Podle ustanovení §213 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.
Podle ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně neznamená, že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit
od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež se mu staly podkladem pro zjištění skutkového stavu věci, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je – zejména s ohledem na zásady ústnosti a přímosti - nepřípustné, aby se odvolací soud odchýlil od hodnocení důkazu provedeného soudem prvního stupně, aniž by důkaz sám provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení důkazu. V citovaném ustanovení §213 odst. 2 se proto odvolacímu soudu ukládá povinnost zopakovat důkazy, na základě kterých soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci, má-li za to že je z nich možné dospět k jinému (odlišnému) skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. V rozporu se zákonem by byl takový postup odvolacího soudu, který by učinil na základě důkazů provedených před soudem prvního stupně jiná skutková zjištění, aniž by je zopakoval. Řízení před odvolacím soudem by z tohoto důvodu bylo postiženou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. (srovnej obdobně Bureš, Drápal, Krčmář a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C.H.BECK, 2006, str. 1133, rozhodnutí uveřejněná pod č. 92/1968 a č. 64/1966 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2000, sp. zn 20 Cdo 1546/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 11, ročník 2001].
V projednávané věci soud prvního stupně učinil skutkový závěr na základě výpovědi svědkyně S. H., že nebylo jednoznačně prokázáno, že na předmětném setkání žalovaný označil žalobce jako gaunera. Odvolací soud dospěl k odlišnému skutkovému zjištění (vzal za prokázanou skutkovou verzi žalobce) bez opakování či doplnění dokazování. Výpověď jmenované svědkyně tedy hodnotil jinak, aniž by tento důkaz opakoval. Přitom zodpovězení otázky, zda žalovaný označil žalobce za gaunera, bylo z hlediska ustanovení §11 a §13 obč. zák. právně významné pro rozhodnutí ve věci. Odvolací soud tak učinil zjištění v rozporu s ustanoveními §132, §211 a §213 odst. 2 o.s.ř., čímž došlo k vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Protože řízení je postiženo výše uvedenou vadou, Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první o.s.ř.). Oprávněností uplatněného dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. se dovolací soud již nezabýval.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne
v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2007
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu