ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3267.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 3267/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.,v právní věci žalobce Ing. S. Č. , zastoupeného Mgr. Markem Škráškem, advokátem se sídlem v Brně, Plotní 15, proti žalovaným 1) L. R., a 2) D. R. , zastoupeným Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem se sídlem v Brně, Slovákova 11, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 207/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2012, č.j. 15 Co 85/2012-61, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně (dále již „soud prvního stupně“) domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že „S. Č. je spoluvlastníkem id. ½ nemovitostí – jednotek, nacházejících se v budově na parcele. Vše v k.ú. Č. P., vymezených na základě prohlášení vlastníků ze dne 9. června 2005“ .
Podáním ze dne 28. listopadu 2011 navrhl žalobce, aby do řízení jako další účastník na straně žalobce přistoupila S. Č., s odůvodněním, že jmenovaná tvrdí, že se stala a doposud je spoluvlastnicí podílu id. ½ uvedených jednotek v budově na parcele v k.ú. Č. P.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. prosince 2011, č. j. 53 C 207/2010-49, rozhodl, že nepřipouští, aby do řízení na straně žalobce jako další účastník přistoupila S. Č. Usnesení odůvodnil tím, že nejsou podmínky pro to, aby soud připustil podle §92 o. s. ř. přistoupení dalšího účastníka, vzhledem k tomu, že žalobce již od zahájení řízení nebyl věcně legitimován a nápravu této situace lze řešit jen za pomocí jeho záměny, tedy postupem podle ust. §92 odst. 2 o. s. ř. Vyložil dále, že je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne připuštění přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce a tím dává přímo najevo, že tak činí proto, že zpochybňuje svou vlastní legitimaci (soud zde učinil odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 26 Cdo 763/2005).
Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 30. května 2012, č.j. 15 Co 85/2012-61, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že žalobce, který považuje dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví za absolutně neplatnou, nesplňuje kritéria aktivní věcné legitimace a i když s ním lze souhlasit v tom směru, že jako osoba v současnosti zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné nemovitosti by měl být účasten daného řízení, jeho postavení neodpovídá postavení žalobce, ale spíše postavení žalovaného. Za této situace jedinou osobou, která může být aktivně legitimována k podání této žaloby, je dle skutkových tvrzení (které uvedl sám žalobce) paní S. Č. Tento nedostatek žaloby je pak možno odstranit institutem záměny účastníků dle ust. §92 odst. 2 o. s. ř., přičemž je vyloučeno, aby tento způsob byl obcházen institutem tzv. přistoupení účastníka dle ust. §92 odst. 1 o. s. ř.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatel ve svém rozsáhlém dovolání mj. uvádí, že je přesvědčen o tom, že byl a je aktivně legitimován k podání žaloby na určení a že jemu, stejně jako i přistupujícímu účastníkovi svědčí naléhavý právní zájem na určení práv k předmětným nemovitostem. Přitom i z hlediska hospodárnosti a účelnosti tohoto soudního řízení je nutno dospět k závěru, že je na místě připustit vstup druhé žalobkyně do probíhající řízení a spor o vlastnictví předmětných nemovitostí rozhodnout v jediném a konečném rozsudku závazném pro všechny dotčené subjekty (spoluvlastníky). V závěru dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou - účastníkem řízení, za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a že je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a poté dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze - s výjimkou některých vad řízení – přezkoumat z podnětu přípustného dovolání jen z důvodů v něm uplatněných (§242 odst. 3 o. s. ř.). Žalobce uplatnil jako dovolací důvod vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.].
Dovolací soud neshledal, že by řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, popřípadě jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž by byl povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Podle §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle §92 odst. 2 o. s. ř. na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na právním závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení dle §92 odst. 1 o. s. ř. nelze připustit, pokud by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a pokud by se tímto způsobem mělo obcházet ustanovení o záměně účastníků (§92 odst. 2 o. s. ř.). Oba uvedené právní závěry odpovídají jak právní teorii (srov. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha C.H.Beck, 2003, str. 304, body 4. a 5.), tak i soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002, sešit 2, pod č. 9, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2004, sp. zn. 33 Odo 539/2004). V citovaných pramenech byl vysloven právní názor, že soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení dle §92 odst. 1 o .s. ř. mimo jiné v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup, např. ukazuje-li se, že by přistoupení dalšího účastníka do řízení vyvolalo další dokazování, které by jinak nebylo potřebné, a že by to ve svých důsledcích vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky. Je rovněž nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce nejprve navrhne, aby do řízení přistoupil další žalovaný, a pak vezme zpět žalobu proti původnímu žalovanému. Tím by se totiž eliminovala nutnost souhlasu původně žalovaného s navrhovanou záměnou.
Od uvedených názorů nemá dovolací soud důvod se v dané věci jakkoliv odchylovat. Otázku, zda v daném případě je přistoupení dalšího účastníka v rozporu se zásadou hospodárnosti, přísluší posoudit především soudu prvního stupně, jenž je výlučně oprávněn zvažovat, do jaké míry výsledky dosavadního řízení umožňují věc rozhodnout ve vztahu mezi dosavadními účastníky, jaké důkazy by bylo v případě přistoupení účastníka do řízení nutno opakovat a zda by to vedlo k neúnosnému oddálení rozhodnutí ve věci. Navrhl-li žalobce (s cílem napravit nedostatek věcné pasivní legitimace) připuštění přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce a dal-li přitom najevo, že tak činí proto, že pochybuje o své vlastní aktivní legitimaci, nelze jeho návrhu vyhovět i z tohoto důvodu.
Námitku odepření základních práv dovolateli a osobě, jejíž přistoupení do řízení navrhl, nelze považovat za důvodnou. Dovolatel zůstává nadále účastníkem řízení a nic mu nebrání, aby všechna svá práva v tomto řízení uplatnil. S. Č. pak může svá práva uplatnit v řízení, které zahájí samostatnou žalobou.
Právnímu posouzení věci odvolacím soudem při řešení otázky přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně dovolatele nelze tudíž nic vytknout. Odvolací soud použil správný právní předpis, správně jej vyložil a správně aplikoval na danou procesní situaci.
Dovolatelem použité dovolací důvody proto nebyly uplatněny opodstatněně. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v mezích otevřených dovolacímu přezkumu správné, dovolací soud dovolání podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. listopadu 2012
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu