ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3400.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3400/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 50 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 310/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016, č. j. 15 Co 513/2016-33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 1. 2016, č. j. 22 C 310/2015-13, zastavil řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 2. 2017, č. j. 15 Co 91/2017-41, usnesení soudu prvního stupně (č. j. 22 C 310/2015-13) potvrdil (výrok I) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podáno nebylo.
Soud prvního stupně v průběhu řízení také usnesením ze dne 7. 4. 2016, č. j. 22 C 310/2015-21, zamítl žádost žalobce o ustanovení právního zástupce. Odvolací soud usnesením ze dne 6. 10. 2016, č. j. 15 Co 513/2016-33, usnesení soudu prvního stupně (č. j. 22 C 310/2015-21) potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (č. j. 15 Co 513/2016-33) ve spojení s usnesením soudu prvního stupně (č. j. 22 C 310/2015-21) podal žalobce dovolání ze dne 30. 10. 2016 (č. l. 34), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání mimo jiné požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce „pro podání a zpracování dovolání“.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Učinil tak proto, že odvolací soud usnesením (č. j. 15 Co 91/2017-41) potvrdil usnesení soudu prvního stupně (č. j. 22 C 310/2015-13), kterým bylo řízení zastaveno. Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno a nabylo právní moci dne 10. 3. 2017. Dovolání proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu žalobce nepodal.
Dovolání žalobce se tak stalo bezpředmětným v důsledku pravomocně skončeného řízení ve věci samé (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2045/2015, a ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1464/2015), neboť odvolací soud pravomocně rozhodl o zastavení řízení (srov. usnesení odvolacího soudu č. j. 15 Co 91/2017-41). Tím je řízení ve věci skončeno. Bylo by tak nadbytečné o dovolání žalobce proti rozhodnutí o neustanovení zástupce pro skončené řízení rozhodovat. Rozhodnutí o dovolání podaném proti napadenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 15 Co 513/2016-33) se tak nemůže projevit v poměrech žalobce.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 29. srpna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu