ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3465.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3465/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 319/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, č. j. 25 Co 297/2013-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2008, č. j. 25 Co 245/2008-97, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2008, č. j. 25 Co 245/2008-97, podal žalobce dne 14. 4. 2010 dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem.
Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 3. 2013, č. j. 4 C 319/2001-108, které bylo žalobci doručeno dne 11. 3. 2013, byl žalobce vyzván, aby si ve lhůtě 20 dnů od doručení tohoto usnesení zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce ve stanovené lhůtě požádal o bezplatné ustanovení advokáta.
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 24. 5. 2013, č. j. 4 C 319/2001-111, rozhodl tak, že žalobci se zástupce pro dovolací řízení neustanovuje, a toto usnesení bylo k odvolání žalobce potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, č. j. 25 Co 297/2013-119.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, č. j. 25 Co 297/2013-119, žalobce opět podal dovolání a opětovně požádal o bezplatnou právní pomoc.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. „Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.“ Povinné zastoupení dovolatele stanoví zákon pro dovolací řízení z toho důvodu, že sepis dovolání a zastoupení dovolatele v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku, vyžaduje skutečně kvalifikovanou právní pomoc, neboť na dovolání klade zákon zvýšené požadavky jak formální, tak obsahové, obzvláště po novele dovolacího řízení účinné od 1. 1. 2013.
Nejvyšší soud však nemohl přehlédnout, že v posuzované věci dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým žalobci nebyl ustanoven advokát pro dovolací řízení. V takovém případě by trvání na podmínce povinného zastoupení pro dovolací řízení, která je sama o sobě předmětem dovolacího řízení, vedlo k popření smyslu a cíle žalobcem podaného dovolání, a ve svém důsledku k popření práva žalobce na přístup k soudu. Povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, tak vylučuje, aby bylo možno dovolací řízení pro nedostatek podmínky povinného zastoupení zastavit dle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §104 odst. 2 o. s. ř.
Dovolací soud proto přistoupil k dovolacímu přezkumu, jehož předmětem měl být závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce právo na ustanovení zástupce nemá, přestože dovolatel není zastoupen advokátem ani sám nemá právnické vzdělání.
Dovolatel ve svém podání uvedl, že soudy obou stupňů upřely žalobci práva zakotvená v čl. 90 Ústavy a čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod a zaměřily se na to, aby ve věci nebylo jednáno, čímž měly krýt zločiny komunismu, jichž se soudy dopustily na osobě žalobce.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. „Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. „V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).“
Dovolání žalobce však zákonem vyžadované náležitosti nesplňuje, neboť dovolatel neuvedl v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ani nevymezil důvody dovolání, a po obsahové stránce vůbec neuvedl, v čem by mělo spočívat nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, respektive proč mu dle jeho názoru měl být ustanoven zástupce.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelem odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. listopadu 2013
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu