ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.350.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 350/2018-147
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Pavlíkem v právní věci žalobce P. B., proti žalované B. V., místem pracoviště v Praze 2, Vyšehradská 16, o ochranu osobnosti , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 415/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2017, č. j. 58 Co 401/2017-142, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. října 2017, č. j. 58 Co 401/2017-142, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 2. června 2017, č. j. 18 C 415/2014-136, kterým soud prvního stupně nepřipustil, aby Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti přistoupila do řízení jako další účastník na straně žalované, současně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud také rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobce proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem. Nedoložil též, že by sám případně měl právnické vzdělání a znovu požádal, aby soud připustil do řízení na straně žalované Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 1. a 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. října 2017.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Pokud nyní žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ze dne 23. října 2017, č. j. 58 Co 401/2017-142, pak z procesního spisu vyplývá, že soud prvního stupně sice žalobce nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z procesního spisu vyplývá, že takto soud učinil již ve své předchozí rozhodovací činnosti v této věci, např. v případě dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2015, č. j. 22 Co 300/2015-102, které projednával Nejvyšší soud pod sp. zn. 30 Cdo 3070/2016. Je proto opodstatněné presumovat, že žalobci je bezpečně známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem a v takovém případě bude dovolací řízení zastaveno.
K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13: „…i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem… odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění… V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Z uvedeného plyne, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty první a odst. 4 o.s.ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2017, č. j. 58 Co 401/2017-142, zastavil (§241b odst. 2 část věty před středníkem a §104 odst. 2 věta třetí o.s.ř.).
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. dubna 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu