ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.353.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 353/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilého M. S., zastoupeného Okresním úřadem v Ú. n. O. jako opatrovníkem, syna S. S., zastoupené advokátkou, a M. S., zastoupeného advokátem, za účasti K. Č. H. a R. Č., o úpravu, výchovu a výživu, vedené u Okresního soudu v Ústí n. Orlicí pod sp. zn. 4 P 161/99, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 2002, č.j. 19 Co 101/2002-190, takto:
I. Dovolání matky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání matky potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí n. Orlicí ze dne 30. ledna 2002, č.j.
4 P 161/99-137, jímž byl nezletilý svěřen do společné pěstounské péče R. Č. a K. Č. H., výživné nebylo stanoveno, byla nařízena předběžná vykonatelnost rozhodnutí a rozhodnuto, že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení
a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Matka (dále dovolatelka) v podaném dovolání popisuje rozhodné okolnosti vzniku a vývoje vztahu mezi ní a otcem nezletilého, jakož i nezletilého. Požaduje, aby „byla přezkoumána zákonnost postupu a rozhodnutí soudů,“ protože již vyčerpala všechny možnosti.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu upravuje o. s. ř. v ustanovení §237.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b)
a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné
ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výchově a výživném nezletilého, který byl prvním rozsudkem v této věci, potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu pouze §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující pěstounskou péči a výživné mezi rodiči a dětmi (§45a a §85 a násl. zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že
pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu §237 o.s.ř. přípustné.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§243b odst. 5, 6 část věty
za středníkem, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§146 odst. 3, §243c odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o. s. ř.
V Brně dne 19. února 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu