ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3550.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3550/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D, a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Mgr. G. Š. , zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 360.000,- Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 298/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2012, č.j. 14 Co 327/2012-88, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobci částku 10.986,80 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21 .
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 28. června 2012, č. j. 26 C 298/2011-52, uložil žalované zaplatit žalobci částku 192.000,- Kč s příslušenstvím, přičemž pokud se žalobce domáhal vyšší částky a konkrétního příslušenství, žalobu v tomto rozsahu zamítl.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. října 2012, č.j. 14 Co 327/2012-88, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl ještě co do částky 96.000,- Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil v pozměněném znění. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno žalované dne 27. března 2013.
Proti výrokům I. III. a IV. usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dne 28. května (dodáním do datové schránky soudu) dovolání, k němuž se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil žalobce, který upozornil, že dovolání bylo podáno opožděně a navrhl, aby je dovolací soud z tohoto důvodu odmítl, popř. zamítl jako nedůvodné.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012.
Podle ustanovení §240 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odst. 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu, a ve věcech dědických též tehdy, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u notáře, který byl soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o dědictví (odst. 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odst. 3).
Podle ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůty určené podle hodin končí uplynutím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.
Jak se podává z obsahu spisu (srov. doručenka u č. l. 96), napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno žalované dne 27. března 2013. Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 27. května 2013. Bylo-li dovolání podáno až dne 28. května 2013 (viz l.č. 97). stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.
Se zřetelem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10 o.s.ř.) dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 3 a §218a o.s.ř. jako opožděné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o.s.ř. V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. s účinností od 7. května 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným pod č. 116/2013 Sb., stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). K tomu srovnej více rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3043/2010. Podle §8 odst. 1 a §7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 8.780,- Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a navýšením o 21% DPH podle ustanovení §137 odst. 3 o.s.ř. Žalobce tedy má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 10.986,80 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu