ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3552.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3552/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., žalobkyně PhMr. M. V. , zastoupené JUDr. Vojtěchem Krupkou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Horní náměstí 3, proti žalovaným: 1) Městu Lomnici nad Popelkou , IČ: 00275905, se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Husovo nám. 6, 2) Ing. Z. D. , a 3) M. D. , všem zastoupeným JUDr. Ivanou Velíškovou, advokátkou se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 287, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 166/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. února 2013, č.j. 20 Co 62/2011-222, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vojtěcha Krupky, advokáta se sídlem v Jablonci nad Nisou, Horní náměstí 3.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaných proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 400/2012, a dále v něm citované rozsudky dovolacího soudu ze dne 28. listopadu 2000, sp. zn. 22 Cdo 2213/99, ze dne 13. dubna 2000, sp. zn. 22 Cdo 2326/98, ze dne 7. března 2001 (uveřejněný též pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 13. dubna 2000, sp. zn. 22 Cdo 2326/98, ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2024/99, ze dne 30. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 937/2001, ze dne 12. července 2004 sp. zn. 22 Cdo 240/2003, ze dne 28. května 2003, sp. zn. 22 Cdo 145/2003, ze dne 12. července 2004 sp. zn. 22 Cdo 240/2003, ze dne 28. května 2003, sp. zn. 22 Cdo 145/2003, ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 22 Cdo 459/2007 (všechna uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), jakož i usnesení Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) ze dne 1. dubna 2003, sp. zn. II. ÚS 358/01, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu - www.nalus.usoud.cz] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. S možností uplatnění nálezu Ústavního soudu ze dne 28. května 1997, sp. zn. II ÚS 103/96, na který poukazují dovolatelé, se již dovolací soud v projednávané věci vypořádal ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 400/2012.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud přitom (níže cit. rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia) zaujal právní názor, že po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem (nálezem ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, který je veřejnosti přístupný na webových stránkách www.nalus.usoud.cz) se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).
V tomto případě (vzhledem k zastoupení žalobkyně advokátem) účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (její písemné vyjádření k dovolání), a to z tarifní odměny ve smyslu §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 5, §9 odst. 4 písm. b), §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,- Kč, dále z jednoho paušálu hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, to vše ještě s připočtením částky 714,- Kč představující náhradu za 21 % DPH podle §137 odst. 1 a 3 o. s. ř. a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 4.114,- Kč.
Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 4.114,- Kč jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 8. ledna 2014
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu