ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.3594.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 3594/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce Bc. L. R., zastoupeného advokátkou, proti žalované MUDr. A. W., zastoupené advokátkou, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 14/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2005, č.j. 1 Co 104/2005-87, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. dubna 2005, č.j. 23 C 14/2003-87, jímž byla zamítnuta žaloba na ochranu osobnosti formou omluvných dopisů
a na náhradu nemajetkové újmy ve výši 217.245,- Kč, a žalobce byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 12.875,- Kč (výrok I.). Současně uložil žalobci nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 13.598,- Kč (výrok II.) a zaplatit státu náklady odvolacího řízení ve výši 1.663,- Kč (výrok III.).
Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud se po doplnění dokazování výpovědí svědkyně MUDr. D. Ř. ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. Žalobce tvrdil neoprávněný zásah do svého zdravotního stavu a soukromí, který spatřoval v následcích dopravní nehody ze dne 1.6.2002 zaviněné žalovanou, spočívající v tom, že při střetu vozidel žalobce utrpěl poranění v oblasti krční páteře a okolního svalstva. Následkem toho byl práce neschopen, zranění mu znemožnilo podnikání a míval obtíže v soukromém i kulturním životě. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi úrazovou příhodou z 1.6.2002 a tvrzeným následkem. Jako základní důkaz v těchto souvislostech hodnotil znalecký posudek vypracovaný v trestním řízení znalcem MUDr. I. P., který příčinnou souvislost mezi tvrzenými obtížemi žalobce a nehodou ze dne 1.6.2002 nepřipouští. Znalecký posudek vychází z veškeré dostupné zdravotnické dokumentace a způsobem zcela jasným a konkrétním konstatoval, že při srážce se po úrazovém mechanismu bolestivost krční páteře a ochranné stažení svalů projeví bezprostředně. Na tyto potíže si ovšem žalobce při vyšetření v ortopedické ambulanci dne 1.6.2002 nestěžoval a učinil tak teprve dne 9.7.2002 u MUDr. D., kterou byl odeslán na neurologické vyšetření. Žalobce se snažil v odvolacím řízení tento důkaz zpochybnit svědectvím praktické lékařky MUDr. D. Ř., kterou navštívil po nehodě poprvé dne 7.6.2002, která však při svém výslechu v odvolacím řízení jeho tvrzení nepodpořila. Požadovaný důkaz výslechem žalobce jako účastníka řízení, navržený jak před soudem prvního stupně, tak v odvolacím řízení, nebyl proveden, neboť žalobce svou výpovědí hodlal prokazovat „omezení či ztrátu kulturního žití a rozpadu soukromého života,“ což z hlediska posuzované příčinné souvislosti mezi úrazem a tvrzenými následky nebylo podstatné. Z uvedených důvodů odvolací soud shledal ve smyslu ustanovení §11 a §13 obč. zák. žalobu za neopodstatněnou.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a z důvodu, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Žalobce v obsáhlém dovolání zejména namítá, že oba soudy neprovedly jím navržené důkazy, především jeho výpověď a revizní znalecký posudek vzhledem k tomu, že znalec MUDr. I. P. byl primářem stejné nemocnice, kde pracovala žalovaná, a znalec žalobce ani nevyšetřil. Dále soudu vytýká, že se nemohl vůbec vyjádřit k výpovědi MUDr. D. Ř., čímž mu bylo „odepřeno základní lidské právo.“ Dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. dovolatel spatřuje zvláště v tom, že soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, a to, že si žalobce stěžoval na bolesti hlavy bezprostředně po dopravní nehodě, na pohotovosti i na kontrolách u svého praktického lékaře. Dovolatel dále navrhl dovolacímu soudu doplnění dokazování ve věci znaleckým posudkem MUDr. V. H., který byl zpracován až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Vyhotovení tohoto znaleckého posudku bylo uloženo Okresním soudem ve Frýdku-Místku, u kterého je vedeno řízení o zaplacení ztížení společenského uplatnění a bolestného v důsledku dopravní nehody z 1.6.2002. Rozdílně od znaleckého posudku MUDr. I. P. znalec MUDr. H. ve svém znaleckém posudku uvádí, že žalobce utrpěl při autonehodě dne 1.6.2002 újmu na zdraví spočívající ve zhmoždění pravé ruky, podvrtnutí krční páteře, v hyperextenzním poranění měkkých tkání krku a traumatické neuróze. Tato postižení, jak uvádí znalec, bývají provázeny dlouhotrvajícími bolestmi, omezením pacienta v běžných aktivitách a vznikem komplexní psychopatologické sympotomatiky v podobě únavnosti, předrážděnosti, neurastenické reaktivity až depresí. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř, a je-li dovolání přípustné, též z důvodu uvedeného
v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (§242 odst. 3 o.s.ř.). Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být
pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu
v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než
v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen
při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že dovolatel především namítá nesprávný postup soudu při zjišťování skutkového stavu věci, když soud neprovedl v rozporu s ustanovením §120 o.s.ř. žalobcem navržené důkazy
o okolnostech rozhodných pro posouzení věci. Dovolatel tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. – vady řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jimiž se dovolací soud však nemohl zabývat, neboť z hlediska těchto vad lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.). Z týchž příčin nelze přípustnost dovolání založit ani na základě námitky, že žalobci byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a že řízení je tedy postiženo zmatečnostní vadou podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. (jež ostatně není podle §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. dovolacím důvodem).
Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolatel dále navrhl dovolacímu soudu doplnění dokazování ve věci znaleckým posudkem MUDr. V. H., který byl zpracován až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Z přezkumné činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci tak, jak byl zjištěn v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn a že v dovolacím řízení nelze uplatňovat nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Dokazování ve věci samé proto dovolací soud nemůže provádět.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení
§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2007
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu