ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3655.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3655/2018-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 7/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2017, č. j. 20 Co 340, 341/2017-40, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“), ze dne 4. 5. 2017, č. j. 11 C 7/2017-30, byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením téhož soudu ze dne 4. 5. 2017, č. j. 11 C 7/2017-31 bylo (výrokem I) zastaveno řízení (pro tzv. překážku litispendence) a současně bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Výše označeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) byla obě usnesení soudu prvního stupně potvrzena (výroky I a II usnesení odvolacího soudu) a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení spojený se žádostí o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 2. 2018, č. j. 11 C 7/2017-57, ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 4. 2018, č. j. 20 Co 114/2018-66.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má sama právnické vzdělání.
Žalobce, coby dovolatel, není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti učiněné usnesením ze dne 28. 2. 2018, č. j. 11 C 7/2017-58, nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Na tuto výzvu reagoval žalobce další žádostí o ustanovení zástupce, nedostatek povinného zastoupení však neodstranil. K opakované žádosti žalobce o ustanovení zástupce Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť v dané otázce již bylo závazně rozhodnuto pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 2. 2018, č. j. 11 C 7/2017-57 (k tomu srov. ustanovení §159a odst. 1, 3 a 4 ve spojení s §243b odst. 1 o. s. ř.).
Z doposud řečeného se podává, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu