ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.375.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 375/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce O., a.s., proti žalované E. N., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka Havířov, pod spisovou zn. 27 C 290/92, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. listopadu 1999, č.j. 13 Co 1183/99-441, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. listopadu 1999, č.j. 13 Co 1183/99-441, se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov, uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 1 o velikosti 0+1 s příslušenstvím v H., do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že Odbor bytového hospodářství Městského národního výboru v H., rozhodnutím ze dne 27.1.1988, přidělil žalované shora označený byt jako náhradní. Žalovaná však shora uvedené rozhodnutí nepřevzala, stejně jako zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu. Jedná se o byt, do kterého byly exekučně nastěhovány její osobní věci na základě výkonu rozhodnutí realizovaného Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 35 E 947/88. Do označeného bytu se nenastěhovala, takže ke vzniku jejího užívacího práva k uvedenému bytu nedošlo.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě potvrzujícím rozsudkem ze dne 11. listopadu 1999, č.j. 13 Co 1183/99-441.
Proti označenému rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 10.12.1999, podala žalovaná (dále jen dovolatelka), dovolání, ve kterém navrhla zrušení rozsudků soudu I. stupně i odvolacího soudu a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dovolání považuje za přípustné s tím, že odvolací soud svým rozsudkem dovolání připustil a pokud jde o důvody dovolání, poukázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť má za to, že jí nesprávným postupem soudu byla odňata možnost před soudem jednat. Dále dovolatelka vytkla odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, které má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). Má za to, že v řízení a předcházejících řízeních došlo k tolika chybám, že řízení je třeba považovat za zmatečné.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání navrhl zamítnutí dovolání. Uvedl, že připomínky přípustnosti dovolání dle 239 odst. 1 o.s.ř. dány nejsou, stejně jako dle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť námitky žalované se týkají jiných řízení, případně rozhodnutí vydaných mimo toto řízení.
Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., že je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o.s.ř. Podle §238 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť rozhodnutí odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), a nejde ani o situaci, kdy by byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §239 o.s.ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (§239 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud pouze v poučení na závěr rozsudku informoval účastníky o podmínkách, za jakých lze podat dovolání. Dovolatelka návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku nepodala (§239 odst. 2 o.s.ř.).
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti dovolání, vymezené v ustanovení §237 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným.
Dovolatelka tvrdí, že jí postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem, (ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), ale konkrétně neuvedla, v čem toto pochybení ze strany odvolacího soudu, či soudu prvního stupně, spatřuje. Vytýkaná vada řízení z obsahu spisu nebyla zjištěna stejně jako ostatní vady, vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž se mohl zabývat uplatněnými dovolacími důvody a věcnou správností napadeného rozhodnutí, dovolání odmítl, protože směřuje proti rozsudku, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, protože dovolatelka v řízení neuspěla a žalobci žádné náklady v tomto řízení nevznikly (§243b odst. 4, 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. října 2000
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová