Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2018, sp. zn. 30 Cdo 3858/2018 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3858.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3858.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3858/2018-187 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky ve výši 1 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 125/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2018, č. j. 13 Co 177/2018-174, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou ze dne 3. 7. 2015 domáhal zaplacení částky 1 400 000 Kč jako náhrady škody, dále zadostiučinění za vzniklou psychickou, zdravotní a majetkovou újmu. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 3. 2018, č. j. 29 C 125/2016-166, řízení zastavil (výrok I) a žalobci uložil povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu žalobce řádně neuplatnil svůj nárok u žalované (ve smyslu §14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb.). Dále odvolací soud neshledal jako pochybení to, že soud prvního stupně nevyzval žalobce k odstranění nedostatku podmínky řízení (tj. neuplatnění zmíněného nároku žalobcem u příslušného úřadu), neboť žalobce je účastníkem (žalobcem) v mnoha řízeních stejného druhu a byl již mnohokrát vyzván k odstranění vad svých návrhů, včetně poučení o zastavení řízení, pokud vady podání neodstraní. S těmito poznatky je odvolací soud obeznámen z vlastní úřední činnosti. Za tohoto stavu věci by bylo dle odvolacího soudu trvání na požadavku výzvy s poučením k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení neefektivní a formalistické. Odvolací soud poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, obojí ve věci opakovaného poučování jednoho a téhož účastníka řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Usneseními ze dne 3. 8. 2018, č. j. 29 C 125/2016-178, č. j. 29 C 125/2016-179, doručenými žalobci dne 21. 8. 2018 vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil ve lhůtě 15 dnů zástupcem advokáta (s předložením plné moci ve lhůtě), a také aby ve stejné lhůtě zaplatil soudní poplatek za dovolání s tím, že neučiní-li tak, dovolací soud řízení zastaví. Žalobce na tyto výzvy reagoval podáním k soudu ze dne 22. 8. 2018, ve kterém požádal jak o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, tak o osvobození od soudních poplatků pro dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jeno. s. ř. Podle §138 odst. 1 věty první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Podle §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné. V řízení byla soudy opakovaně zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce (srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 12. 2016, č. j. 29 C 125/2016-124, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2017, č. j. 13 Co 56/2017-137, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 1. 2018, č. j. 29 C 125/2016-158, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2018, č. j. 13 Co 41/2018-164), přičemž vždy dospěly soudy k závěru, že se v daném případě jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ). Za daného stavu by opětovné rozhodování soudu prvního stupně o žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení bylo projevem přepjatého formalismu. Žalobci je povinnost zastoupení advokátem v dovolacím řízení dlouhodobě známa, přesto si opakovaně zástupce pro dovolací řízení nevolí, ačkoliv jsou mu známy i důsledky takového postupu. Jak přitom vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu, je možné z uvedeného důvodu přistoupit k zastavení dovolacího řízení i v případech, kdy žalobce ke splnění uvedené podmínky v konkrétním případě ani nebyl vyzván (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz). V situaci, kdy žalobce ani dodatečně neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 10. 2018 Mgr. Vít Bičák předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/30/2018
Spisová značka:30 Cdo 3858/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3858.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podmínky řízení
Dovolání
Zastoupení
Dotčené předpisy:§241 odst. 1 a 2 o. s. ř.
§241b odst. 2 o. s. ř.
§138 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:12/27/2018
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 3994/18
Staženo pro jurilogie.cz:2022-05-21