ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3890.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3890/2017-173
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně V. S. , zastoupené Mgr. Janem Tejkalem, advokátem advokátní kanceláře Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem v Brně, Helfertova 2040/13, proti žalovaným 1) M. M. , 2) B. M. , a 3) obci Ústí , se sídlem v Ústí 88, Větrný Jeníkov, identifikační číslo osoby 002 86 796, zastoupené Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 33, o určení vlastnictví k nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 9 C 310/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočce v Jihlavě ze dne 12. ledna 2017, č. j. 54 Co 360/2016-153, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 12. ledna 2017, č. j. 54 Co 360/2016-153, jakož i rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. ledna 2016, č. j. 9 C 310/2013-118, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Jihlavě (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. ledna 2016, č. j. 9 C 310/2013-118, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná 3) je vlastnicí pozemku v katastrálním území Ú. u H. (dále též „předmětný pozemek“), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila (ve stručnosti shrnuto) tím, že žalovaná (obec) 3) v rozporu s obecním zřízením rozhodla o prodeji předmětného pozemku (o jehož koupi měla zájem také žalobkyně) a tento prodala žalovaným 1) a 2), ač žalobkyně „splnila veškeré náležitosti záměru zveřejněného na úřední desce žalovaného č. 3 a navíc nabídla cenu vyšší, než jaká byla žalovaným č. 3 požadována.“
3. Žalobkyně v žalobě dále argumentovala tím, že: „má za to, že v rámci žalovanou č. 3 stanoveného termínu byla její nabídka nejvyšší ze všech ostatních nabídek a předmětný pozemek měl být za jí nabídnutou cenu převeden do jejího vlastnictví. Žalovaná č. 3 prostřednictvím starosty jako osoby jednající za žalovanou č. 3 navenek v rozporu se zveřejněným záměrem licitovala s jedním ze zájemců o předmětný pozemek a zároveň po lhůtě pro vyjádření se k záměru a podávání nabídek přijala nabídku od žalovaných č. 1 a č. 2. Zároveň žalovaná č. 3 nikterak nezdůvodnila, proč zvýhodnila (upřednostnila) žalované č. 1 a č. 2 tím, že s nimi uzavřela kupní smlouvu, byť jejich beztak pozdní nabídka nikterak nepřevýšila včasnou nabídku žalobkyně.“
4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. ledna 2017, č. j. 54 Co 360/2016-153, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle §219 o. s. ř. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
5. Odvolací soud neshledal, že by žalovaná 3) v daném případě postupovala v rozporu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v rozhodném znění (dále již „zákon č. 128/2000 Sb.“ nebo „obecní zřízení“), pokud nakonec předmětný pozemek prodala žalovaným 1) a 2).
6. Odvolací soud se neztotožnil s výkladem obsahu záměru, který zaujala žalobkyně, tj. že pro průměrného občana znamenala lhůta v záměru stanovená pro vznášení písemných připomínek k prodeji (od 19. března 2013 do 4. dubna 2013) i lhůtu k podávání nabídek.
7. Odvolací soud dále vyložil, že: „Nabídky bylo možné činiti až do zasedání zastupitelstva žalovaného č. 3), tj. do 16. 5. 2013. Do té doby byly na Obecní úřad v Ústí doručeny tři nabídky, dne 4. 4. 2013 žalobkyně, téhož dne K. a P. S. a dne 16. 4. 2013 žalovaných č. 1 a 2.“
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž uplatňuje (jak se podává z obsahu dovolání) dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci ohledně převodu předmětného pozemku v rozporu s obecním zřízením [netransparentnost postupu žalované obce 3) při prodeji předmětného pozemku], přičemž předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. „spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. v tom, že jde o vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, v podrobnostech též viz další text dovolání.“
9. Dovolatelka pak v dovolání popisuje genezi dané věci a mj. namítá, že: „Dopisem ze dne 08. 04. 2013 informoval žalovaný č. 3 žalované č. 1 a 2 o tom, že byly dosud podány dvě nabídky s cenou 150 Kč a 170 Kč za m2. Tímto svým jednáním žalovaný č. 3 porušil první princip, neboť podané nabídky nezůstaly utajeny, ale nedošlo ani k jejich zveřejnění tak, aby se o nich mohli dozvědět všichni zájemci, čímž došlo k pokřivení nabídkového řízení a ke zvýhodnění žalovaných č. 1 a 2. (...) Chyba v postupu žalovaného č. 3 tedy byla v tom, že žalovaným č. 1 a 2 poskytnul informace o obsahu nabídek ostatních, čímž jim poskytnul nespornou výhodu, a zároveň o této skutečnosti všechny (i potencionální) zájemce neinformoval a nezměnil charakter nabídkového řízení na dražbu, případně nabídkové řízení jiným způsobem nenarovnal. Takto proběhlé nabídkové řízení nelze v žádném případě označit za řízení, které by bylo transparentní a zaručilo všem zájemcům rovné podmínky.“
10. Podle dovolatelky popsané okolnosti tedy vykazují netransparentnost předmětného nabídkového řízení, což je v kolizi s dovolatelkou označenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) – např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 32 Cdo 721/2010, ale i s judikaturou Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) vyplývající např. z jeho nálezu ze dne 20. června 2012, sp. zn. IV. ÚS 1167/11.
11. V závěrečné části dovolání žalobkyně polemizuje s právním názorem Nejvyššího správního soudu, který rozsudkem ze dne 16. prosince 2015, č. j. 4 As 223/2015-43, zamítl kasační stížnost Ministerstva vnitra proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. září 2015, č. j. 62 A 94/2013-84 [jímž byla zamítnuta žaloba Ministerstva vnitra na zrušení usnesení č. 3 zastupitelstva žalované 3), na jejímž základě došlo k prodeji předmětného pozemku (kupní smlouvou ze dne 20. května 2013) žalovaným 1) a 2)] mj. s odůvodněním, že: „(…) postup starosty žalované nepředstavuje jednostranné zvýhodnění jednoho ze zájemců o koupi pozemku umožněním dorovnání nejvyšší nabídnuté ceny, jak namítá stěžovatel v kasační stížnosti.“
12. Dovolatelka závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
13. K dovolání žalobkyně nebylo (ze strany žalovaných) podáno žádné písemné vyjádření.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že z níže rozvedených důvodů nelze podanému dovolání upřít jisté opodstatnění; dovolání je tudíž podle §237 o. s. ř. přípustné i důvodné.
15. V posuzované věci dovolatelka zpochybňuje transparentnost procesu při nakládání s předmětným (obecním) pozemkem (původně) ve vlastnictví žalované 3) při tvrzení (ve stručnosti shrnuto), že žalovaná 3) postupovala před uzavřením předmětné kupní smlouvy v rozporu s obecním zřízením, a též nesouladně s judikaturou dovolacího soudu a Ústavního soudu řešící danou právní materii, pakliže v konečném důsledku v nabídkovém řízení favorizovala žalované 1) a 2), kteří konkrétní svou nabídku učinili až po uplynutí lhůty pro publikaci záměru žalované 3) prodat předmětný pozemek, ačkoliv žalobkyně [kromě K. S. a P. S., jež žalované 3) nabídli kupní cenu ve výši 150,- Kč/1 m2 za uvedený pozemek] tak učinila již dne 4. dubna 2013, a to s kupní nabídkou ve výši 170,- Kč/1 m2 předmětného pozemku.
16. Z obsahu spisu, respektive z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku je zřejmé, že původně o koupi předmětného obecního pozemku požádali žalovaní 1) a 2), načež žalovaná 3) (zřejmě v reakci na tuto žádost) publikovala dne 18. března 2013 záměr prodat předmětný pozemek (viz jeho kopie na č. l. 4 spisu), a to v následujícím znění:
„(…) v Ústí 18. 3. 2013
Záměr prodeje obecního pozemku p. č. 1091.
Zastupitelstvo obce Ústí schválilo 12. 3. 2013 v Usnesení č. 2 v bodě 4, záměr prodeje obecního pozemku p. č. 1091, o výměře za 392 m2 v katastrálním území Ú. u H. Cena pozemku 150 Kč/m2. Nahlédnutí do KM a další informace k prodeji je možné získat v úředních hodinách na OÚ v Ústí nebo po domluvě – mobil (…)
Na základě zákona o obcích mohou občané vznášet písemné připomínky k tomuto prodeji po zákonnou dobu 15 dnů a to v termínu od 19. 3. 2013 do 4. 4. 2013 na OÚ v Ústí.
Příloha: Zákres pozemku v kopii KM (…)“
17. Při rozhodování odvolací soud vycházel mj. z dílčího skutkového zjištění soudu prvního stupně, že: „Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva žalované 3) ze dne 16. 5. 2013 plyne, že zastupitelstvo schválilo prodej předmětného pozemku žadatelům (poznámka dovolacího soudu: v tomto dílčím skutkovém zjištění není uvedeno, kterým žadatelům) za celkovou cenu 66.640 Kč/m2“ , a je rovněž (z dalšího textu odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku) zřejmé, že odvolací soud reflektoval i tu část závěru o skutkovém stavu věci učiněného soudem prvního stupně (viz str. 5, druhý odstavec, třetí věta před středníkem od konce tohoto odstavce odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) o tom, že: „Usnesením ze dne 16. 5. 2013 zastupitelstvo žalované 3) schválilo prodej pozemku (poznámka dovolacího soudu: zde se již uvádí, kterým žadatelům, in concreto) žalovaným 1) a 2) (…)“.
18. Přitom z protokolu o jednání před soudem prvního stupně konaném dne 18. ledna 2016 (na č. l. 108-110) vyplývá, že předmětem dokazování byla také listina „usnesení na č. l. 6-7“ , tedy na číslech listů 6 verte a 7 procesního spisu zažurnalizovaná kopie „Usnesení č. 3 ze zasedání zastupitelstva obce Ústí konaného dne 16. 5. 2013 od 20.00 hod. ve VÚB Ústí“ , která zachycuje první bod rozhodování zastupitelstva žalované 3) následovně:
„USNESENÍ K BODU 1.
Zastupitelstvo obce schvaluje prodej pozemku o výměře 392 m v katastr. území Ú. u H. žadatelům
za celkovou cenu pozemku 66.640 Kč, což odpovídá 170/02
Usnesení bylo přijato hlasy 7, proti 0, zdržel 0.
Usnesení bylo schváleno“
19. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, vyložil a odůvodnil právní názor, že skutkové zjištění, které zcela nebo z podstatné části chybí, anebo je vnitřně rozporné (ať již v relevantní části ve vztahu mezi jednotlivými dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), případně vnitřní rozpornost či absence skutkového závěru (skutková právní věta) znemožňuje posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru takto zjištěného „skutku“, což (logicky) jde na vrub správnosti právního posouzení věci (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz ).
20. Popsaným deficitem je postiženo rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně), jelikož mezi shora učiněným dílčím skutkovým zjištěním a částí závěru o skutkovém stavu je (zjevný) nesoulad. Jinými slovy řečeno, v situaci, kdy odvolací soud, respektive oba soudy při rozhodování vycházely ze zjištění, že do 16. května 2013 (tj. do rozhodnutí obecního zastupitelstva žalované 3/) – jak se uvádí v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 7 v prvním odstavci - „byly na Obecní úřad v Ústí doručeny tři nabídky, dne 4. 4. 2013 žalobkyně, téhož dne K. a P. S. a dne 16. 4. 2013 žalovaných č. 1 a 2“ , pak soudem prvního stupně učiněná (a odvolacím soudem při rozhodování převzatá) část závěru o skutkovém stavu věci, že: „Usnesením ze dne 16. 5. 2013 zastupitelstvo žalované 3) schválilo prodej pozemku žalovaným 1) a 2) (…)“ , není souladná s dílčím skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, učiněným z provedené kopie listiny na č. l. 6 verte a 7. Tj. z usnesení ze zasedání zastupitelstva obce žalované 3) ze dne 16. května 2013, v němž je v rámci bodu 1 obsaženo rozhodnutí zastupitelstva o schválení prodeje předmětného pozemku za uvedenou kupní cenu „žadatelům“ , aniž by bylo zřejmé, o které žadatele – s ohledem na kumulaci celkem tří nabídek o koupi uvedeného pozemku – se vlastně jedná.
21. Jestliže ve sporu o určení vlastnictví obce k pozemku, zahájeném neúspěšným účastníkem nabídkového řízení usilujícím o jeho koupi, je primární povinností soudu důsledně vycházet z publikovaného záměru obce (byl-li zveřejněn), jakož i z obsahu následně přijatého usnesení zastupitelstva o schválení daného majetkoprávního jednání obce, a to z hlediska posouzení, zda mezi záměrem a usnesením zastupitelstva je věcný soulad (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2016, č. j. 30 Cdo 1262/2016), pak z výše vyloženého je zřejmé, že zaznamenaný skutkový nesoulad již sám o sobě představuje důvod ke kasaci rozhodnutí jak odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně, neboť uvedené defekt na skutkovém poli v dovolacím řízení nelze napravovat.
22. Za této situace je tedy esenciální verifikovat právně významné skutečnosti z originálu předmětné listiny zachycující inkriminované rozhodnutí zastupitelstva žalované (obce) 3), a v závislosti na zjištění skutečností plynoucích z takovéto listiny pak činit ve spojitosti s dalšími skutečnostmi zjištěnými z provedeného dokazování skutkové a právní závěry.
23. Samotné rozhodnutí zastupitelstva obce nebo rady ještě nepředstavuje právní jednání, jakožto projev vůle obce směřující k vyvolání právních následků, které obec sleduje a jež jsou vyjádřeny v příslušném právním pravidle chování (např. prodej nemovitosti na základě kupní smlouvy). Usnesení příslušného zastupitelstva obce totiž představuje materiálně právní podmínku pro vyjádření projevu vůle obce, který se stává perfektním (formálně navenek vyjádřeným) teprve v případě podpisu příslušné smlouvy starostou, případně (za podmínek stanovených zákonem o obcích) místostarostou, není-li příslušná působnost zcela nebo zčásti (pokud to umožňuje obecní zřízení) svěřena příslušnému odboru obecního úřadu nebo příspěvkové organizaci obce.
24. Rozhodnutí obce o majetkoprávním jednání musí být obsaženo (musí vyplývat) v (z) usnesení zastupitelstva obce.
25. I kdyby v daném případě bylo posléze zjištěno, že zastupitelstvo žalované 3) schválilo prodej předmětného pozemku žalovaným 1) a 2), bude pro posouzení zákonnosti rozhodnutí (z hlediska posouzení transparentnosti celého procesu při nakládání s obecním majetkem) nezbytné zjistit, zda v daný den zastupitelstvo žalované 3) rozhodovalo též o zbylých nabídkách, respektive, zda při rozhodování mělo k dispozici všechny shora tři zmíněné nabídky a proč nakonec bylo rozhodnuto (pakliže uvedené explicite bude vyplývat z předmětného usnesení zastupitelstva žalované 3/) ve prospěch žalovaných 1) a 2).
26. Jde totiž o to, že v situaci, kdy se u obce, která publikovala záměr o prodeji svého (např.) nemovitého majetku za určitou kupní cenu, kumulovalo více (navíc stejných) nabídek, musí být z následujícího rozhodovacího procesu onoho zastupitelstva – v zájmu zachování transparentnosti nakládání s obecním majetkem – zřejmé (alespoň v základních obrysech), proč nakonec předmětné obecní zastupitelstvo rozhodlo (favorizovalo) jednu ze dvou či více stejných (rovnocenných) nabídek uchazečů o koupi nabízeného obecního majetku; takový vhled povětšinou vyplývá ze zápisu o průběhu zasedání zastupitelstva obce.
27. Pokud tomu tak nebude, pak sama tato okolnost sice bez dalšího zpravidla nebude zakládat (rozuměno v podmínkách právního režimu případů obdobných této věci) důvod pro zneplatnění následně uzavřené převodní smlouvy mezi obcí a úspěšným zájemcem o koupi obecního majetku, avšak ve spojitosti s jinými okolnostmi případu může v konečném důsledku takovou neplatnost (pro zjevně netransparentní proces při nakládání s obecním majetkem) přivodit; je pak na daném soudu, aby při rozhodování přihlédl k jedinečným skutkovým okolnostem jím posuzovaného případu a svá učiněná skutková zjištění posléze zohlednil při právním posouzení věci.
28. Soudy by přitom měly při rozhodování sporů vzniklých v souvislosti s nakládáním s obecním nemovitým majetkem mj. zohlednit následující aspekty:
29. Podle §39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) v rozhodném znění, záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní úkon od počátku neplatný. Nemovitost se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona platného ke dni zveřejnění záměru.
30. Obec ani jako účastníka soukromoprávního vztahu nelze vyjmout z požadavků kladených na správu věcí veřejných; obec jako veřejnoprávní korporace má při nakládání se svým majetkem určité zvláštní povinnosti vyplývající právě z jejího postavení coby subjektu veřejného práva. Proto i zde platí, že hospodaření s majetkem obce musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008).
31. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 19. května 2009, sp. zn. 30 Cdo 1932/2008, vyložil a odůvodnil právní názor, že zákon o obcích přesně stanoví, jaké povinné náležitosti záměru obce k nakládání s majetkem obce musí být splněny, a že jeho povinné náležitosti nelze rozšiřovat nad údaje zákonem nevyžadované a z jejich absence dovozovat absolutní neplatnost následně uzavřeného právního úkonu.
32. První náležitostí záměru je vyjádření vůle obce v tom směru, že obec má v úmyslu nemovitý majetek ve svém vlastnictví prodat, směnit či darovat, pronajmout jej atd., tedy zjednodušeně řečeno, ze záměru musí být jasné, jakým konkrétním způsobem hodlá obec s předmětným majetkem věcně právně naložit.
33. Další náležitost pak vyplývá z §39 odst. 1 cit. zák., v němž je uvedeno, že nemovitost se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona [tehdy zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v rozhodném znění ke dni platného zveřejnění záměru].
34. Účelem právní úpravy publikace záměru obce mj. prodat nemovitý majetek (§39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb.) je především informovat občany o dispozicích s obecním majetkem; jde o to, aby příslušné úkony probíhaly transparentně, aby se o nich občané předem a včas dozvěděli, aby mohli upozornit na hrozící pochybení či nesprávné hospodaření obce a případně aby měli možnost projevit sami zájem o nabytí věcí, resp. práv plynoucích z obecního majetku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2008, sp. zn. 28 Cdo 3757/2007).
35. Ústavní soud pak ve svém nálezu ze dne 20. června 2012, sp. zn. IV. ÚS 1167/11, připomenul, že obec požívá smluvní volnosti v tom ohledu, že se může svobodně rozhodnout, zda a za jakých podmínek uzavře kupní smlouvu, přičemž je oprávněna stanovit další kritéria výběru zájemce o koupi včetně takových, která dovolují předpokládat, že nabyvatel bude finančně zajištěný řádný hospodář schopný o nemovitost řádně pečovat.
36. Nestanoví-li obec v záměru kromě výše vyloženého žádná kritéria prodeje svého majetku, respektive stanoví-li např. pouze požadovanou kupní cenu, pak zájemci o koupi mohou de facto činit nabídky až do rozhodnutí zastupitelstva obce, ledaže by z administrativně-technických příčin učiněnou nabídku (např. písemně podanou žadatelem do podatelny obce krátce před vlastním rozhodnutím zastupitelstva obce) již objektivně nebylo možno zastupitelstvu obce řádně a včas předložit tak, aby se s ní mohli zastupitelé před rozhodnutím seznámit.
37. Nejvyšší soud se např. ve svém usnesení ze dne 20. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3741/2015, vyjádřil k otázce tzv. adresného záměru, tj. k záměru obce prodat (např. určitou nemovitost) konkrétní fyzické či právnické osobě následovně:
38. „Samotný adresný záměr nijak nekoliduje s obecním zřízením, neboť předznamenává možnost smluvního projevu obce při nakládání s jejím majetkem. Byl-li takový adresný záměr zveřejněn, neznamená to v žádném případě, že pouze a jen v záměru označený subjekt (fyzická či právnická osoba) se nakonec stane (v případě prodeje obecního majetku) nabyvatelem vlastnického práva. Může totiž nastat situace, kdy s ohledem na zveřejnění záměru se soustředí takové nabídky, které z pohledu obce, jež má v úmyslu přistoupit k předmětnému majetkoprávnímu úkonu, respektive k právnímu jednání, nakonec mohou vést k realizaci příslušné změny potud, že obec dospěje k závěru, že by bylo pro ni výhodnější uzavřít předmětnou smlouvu s jiným subjektem; v takovém případě je ovšem zapotřebí přistoupit ke zveřejnění nového záměru, neboť z povahy věci nelze toliko na podkladě adresného záměru uzavřít příslušnou převodní smlouvu se subjektem odlišným v publikovaném záměru.
39. Současně je ovšem třeba pečlivě zohlednit (…) že obci zůstává zachováno v rámci zásad soukromé autonomie oprávnění samostatně zvážit, zda vůbec, s kterým kotrahentem a za jakých podmínek k uzavření příslušného smluvního typu přistoupí. V rámci této úvahy obce nelze vyloučit ani hodnocení širších hledisek, které obec jako vlastník nemovitostí míní zohlednit (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2004, sp. zn. 28 Cdo 865/2003).
40. (…) Povinnost obce řádně hospodařit se svým majetkem nelze - v případě zamýšleného prodeje obecního majetku - kategoricky vázat toliko na ‚nejvyšší cenovou nabídku‘, a to již s ohledem na §2 odst. 2 obecního zřízení, jež stanoví, že obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Z obsahu spisu je zjevné, že žalovaná 1) po poměrně dlouhé období, kdy byla řešena tato majetková otázka, před publikací předmětného záměru a poté v době rozhodování o uvedeném majetkoprávním úkonu pečlivě zvažovala všechny právně relevantní okolnosti, přičemž dospěla-li nakonec k závěru prodat předmětný pozemek (jeho oddělenou část) žalované 2) z důvodů již oběma soudy v rozhodnutích konstatovanými, a svůj záměr i přes další učiněné nabídky realizovala tím, že rozhodla o prodeji tohoto svého pozemku žalované 2), pak v jejím právním jednání nelze spatřovat žádnou svévoli, nemravnost či nemravné důsledky (jak namítají dovolatelé), ani porušení pravidel obecního zřízení.“
41. Nabídkové řízení o zamýšlené dispozici s obecním nemovitým majetkem musí probíhat v souladu s dobrými mravy a principy slušnosti, tedy aby předem stanovená kritéria nebyla chápána jako záminka pro výběr předem stanoveného zájemce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2009, sp. zn. 28 Cdo 4108/2008).
42. V rozsudku ze dne 15. listopadu 2017, sp. zn. 30 Cdo 5197/2017, Nejvyšší soud vyložil a odůvodnil právní názor, že obecní zřízení neupravuje proceduru rozhodování o učiněných nabídkách reagujících na zveřejněný záměr obce o zamýšlené majetkoprávní dispozici, ani nestanoví pravidla, jak postupovat v případě, jestliže některá z nabídek (z různých důvodů) nebyla předmětem posouzení ze strany příslušného určeného orgánu obce, respektive zastupitelstva obce. Lze dovodit, že jestliže by došlo k pominutí či nereflektování některé z nabídek reagujících na zveřejněný záměr, může taková okolnost vést k porušení pravidel transparentního rozhodování a tedy jít na vrub zákonnosti celého procesu nakládání s příslušným obecním majetkem podle obecního zřízení. Věci je ovšem třeba řešit případ od případu, vždy dosazené do jedinečných (zjištěných) skutkových poměrů.
43. Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvod pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
44. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 5. 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu