ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4019.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4019/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. N. , zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi č. 2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 18.000.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 35 C 220/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. května 2014, č. j. 12 Co 181/2014-89, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud Plzeň-město (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. ledna 2014, č. j. 35 C 220/2011-69, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení nemajetkové újmy ve výši 18.000.000.000,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že odpovědnost státu za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v porušení práva účastníka řízení na projednávání věci v přiměřené lhůtě není dána.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. května 2014, č. j. 12 Co 181/2014-89 (v jehož záhlaví je ovšem zjevně nesprávně stran předmětu řízení uvedeno „o 18,000.000,- Kč“ , namísto správného vyjádření „ o 18 .000.000.000,- Kč“ ), potvrdil podle §219 o. s. ř. shora označený rozsudek soudu prvního stupně, když se zcela ztotožnil s jeho právním posouzením věci. Odkázal na závěry soudu prvního stupně o neprokázání neodůvodněných průtahů v řízení ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 36 C 303/2008, dále v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 40/2009, a uvedl, že souhlasí i se závěrem, že žalobci nevzniklo v důsledku jím vytýkaných nedostatků právo na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již „dovolatel“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, ve kterém mimo jiné uvádí, že dovolání je přípustné, když se odvolací soud nezabýval otázkou dovolatelova odškodnění za neúměrně dlouhé řízení před Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 36 C 303/2008, a před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 40/2009. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání písemně nevyjádřila.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolání též splňuje zákonem vyžadované náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť není naplněn ani jeden z předpokladů přípustnosti uvedený v citovaném ustanovení.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel v dovolání pouze konstatuje, že „neúměrně dlouhé řízení ho utvrzovalo v právní nejistotě jak věc dopadne a navíc v něm neudělalo dobrý dojem z práce soudu“ , domnívá se, že „by měl za každý měsíc prodlení v řízení soudu po zákonné lhůtě obdržet odškodnění dle zák. č. 82/1998 Sb.“ , přičemž „co se týká jeho nesouhlasu s aplikací zákona č. 198/1993 Sb. v praxi, měl být odvolacím soudem poučen v tom smyslu, že může on, nebo skupina poslanců podat k Ústavnímu soudu ČR podání“ . Z hlediska dalších argumentů pak dovolatel brojí proti závěrům, na nichž však napadené rozhodnutí není založeno, a není tak naplněna podmínka řádného vymezení dovolacího důvodu.
Dovolání nebylo z těchto důvodů shledáno přípustným; dovolací soud jej tak podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu