ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.434.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 434/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce Ing. J. S. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za účasti vedlejších účastníků na straně žalobce a) Ing. M. H., b) F. J., obou zastoupených JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 574/7, a c) RASTRA AG-CZ a.s., identifikační číslo osoby 25288041, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 404/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2015, č. j. 20 Co 282/2015-1036, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se na žalované domáhal jednak zaplacení částky 2 079 735 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout vynaložením nákladů obhajoby v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 78/2006, jednak zaplacení částek 1 596 943 064 Kč s příslušenstvím a 1 740 819 311,20 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout „nesprávným úředním postupem a nezákonným jednáním“ v uvedeném trestním řízení, v jehož důsledku došlo ke „konzumaci aktiv“ společnosti RASTRA AG-CZ a.s. a ke ztrátě možnosti žalobce pokračovat v podnikatelské činnosti.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 3. 2015, č. j. 14 C 404/2009-868, vyslovil, že základ žalobního nároku na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů obhajoby je opodstatněný (výrok I), a žalobu co do částek 1 596 943 064 Kč s příslušenstvím a 1 740 819 311,20 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně nerozhodoval, neboť se nejednalo o rozhodnutí konečné.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem odmítl odvolání žalobce proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozsudek soudu prvního stupně v zamítajícím výroku II potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu). O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu, jímž odvolací soud potvrdil zamítající rozsudek soudu prvního stupně, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Spatřoval-li žalobce splnění předpokladů přípustnosti dovolání v řešení otázek zneužití soudního rozhodování „k legalizaci výnosů trestné činnosti nesprávným právním posouzením věci“, resp. „k popření ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, uvádí Nejvyšší soud, že na těchto otázkách napadené rozhodnutí odvolacího soudu nestojí, neboť žaloba byla co do částek 1 596 943 064 Kč s příslušenstvím a 1 740 819 311,20 Kč s příslušenstvím shledána nedůvodnou pro absenci příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobce a vznikem tvrzené škody na jeho majetku. Jestliže obstál jeden důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rovněž zbylé námitky žalobce (otázka upření práva žalobce na důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu, otázka „korupční legalizace výnosů z trestné činnosti“ na úkor žalobce) se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí, neboť odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu