ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.4447.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4447/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka v opatrovnické věci V. F., zastoupeného advokátem, jako opatrovníkem, o zbavení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. Nc 1672/2000, o dovolání opatrovance proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2006, č.j. 27 Co 639/2006-229, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatel nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání opatrovance V. F. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. července 2006, č.j. Nc 1672/2000-205, „jímž byl jmenovaný omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není schopen činit žádné právní úkony krom úkonů pracovněprávních a dispozice s majetkem a finančními prostředky do výše 20.000,- Kč měsíčně“, jímž České republice nebyla nepřiznána náhrada nákladů řízení, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl shodným způsobem o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal opatrovance V. F. (dále dovolatel) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a jež podává z důvodů uvedených v ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Základní a zásadní pochybení soudů obou stupňů spatřuje v tom, že nebyl vypracován nezávislý znalecký posudek a dovolateli nebyla dána možnost předložit veškeré listiny a uvést veškoeré osobní údaje, které jsou nezbytné k vypracování znaleckého posudku. Dovolatel „se cítí být ze strany soudů omezován ve svých základních právech, která jsou mu garantována Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Za daného stavu věci se jedná o případ
ve věci samé po právní stránce zásadního významu.“ Navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena zpět k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění,
že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení -
a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., bez jednání (§243a
odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Dovolatel dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla
pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzovaném případě je rozhodnutí odvolacího soudu, který se ztotožnil
s důvody uvedenými v rozhodnutí soudu prvního stupně, založeno především
na skutkovém a právním závěru, že dovolatel trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, v jejímž důsledku je schopen činit jen některé právní úkony ve výroku rozsudku soudu prvního stupně uvedené, když rozsah takto vymezeného omezení dovolatele odpovídá zjištěné intenzitě jeho duševní poruchy a sleduje zejména ochranu jeho zájmů a majetku, takže jsou splněny podmínky pro jeho omezení ve způsobilosti k právním úkonům podle §10 odst. 2 obč. zák. Odvolací soud se při posouzení věci nedostal do interpretačních potíží a posoudil ji konformě s ustálenou judikaturou soudů
(srv. např. rozhodnutí č. 44/1967, 3/1979, 77/1965 Sb. soudních rozhodnutí
a stanovisek). Dovolací soud neshledává důvodu se od tohoto právního názoru odchýlit; dovolatel ostatně v podaném dovolání žádnou právní otázku ve shora vyloženém smyslu ani neformuluje. Z náležitostí vylíčení důvodů dovolání však vyplývá, že nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně. Nesouhlasí též s hodnocením provedených důkazů soudem. Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu
v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Okolnost,
že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), však nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Námitky proti skutkovým závěrům a neúplnosti skutkových zjištění totiž nejsou námitkami proti právnímu posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), tím méně pak mohou být otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř.
Námitka nesprávného hodnocení provedených důkazů a výtky, týkající
se provádění dalších důkazů (§120 odst. 3 o.s.ř.) se týkají postupu soudu při zjišťování skutkového stavu, což opět není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Při dovolacím přezkumu pak nelze přihlížet ani k dalším namítaným vadám řízení (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.) jímž je rovněž vyhrazen dovolací důvod podle
§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a které rovněž samy o sobě přípustnost dovolání podle
§237 odst. 1 o.s.ř. nezakládají.
Z vyložených důvodů nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat po právní stránce za zásadně významné a nelze dovodit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání dovolatele tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR
je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem
na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2008
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu