ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4504.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4504/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně M. s. V., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované A. K., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 207.360,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 45/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. května 2007, č.j. 42 Co 451/2006-121, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21.025,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou, kterou v průběhu nalézacího řízení rozšířila z původní částky 196.480,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení na částku 207.360,- Kč s předmětným příslušenstvím, domáhala po žalované zaplacení posledně uvedené částky, a to při skutkovém tvrzení (ve stručnosti z podané žaloby shrnuto), že dne 28. 4. 2004 uzavřela s žalovanou, v návaznosti na předchozí uzavřenou smlouvou
o budoucí kupní smlouvě ze dne 11. 1. 2002 ve znění jejího dodatku z téhož dne
(ve kterém „se strany dohodly, že pokud vyjde najevo, že skutečná výměra prodávané parcely bude odlišná od výměry 6.136 m2, stanoví se kupní cena prodávané parcely jako součin skutečné výměry prodávané parcely v metrech čtverečních a ceny 320,- Kč
za 1 metr čtvereční“), kupní smlouvu, na základě které prodala žalovaná žalobkyni „pozemek – parcela vedená ve zjednodušené evidenci pozemkového katastru č. 1878/1 v k.ú. K. P.“ za kupní cenu, která „byla stanovena ve výši 320,- Kč za 1 metr čtvereční, což s ohledem na výměru parcely uvedenou v katastru nemovitostí (6.136 m2), činilo celkem 1,963.520,- Kč.“ Po uzavření kupní smlouvy, v souvislosti s „přeměřením pozemku ...bylo zjištěno, že skutečná výměra předmětného prodaného pozemku je o 614 m2 menší (rozdíl mezi výměrou 6.136 m2 a skutečnou výměrou 5.522 m2), než výměra uvedená v kupní smlouvě.“ Podle žalobkyně „v důsledku změny výměry pozemku došlo tedy rovněž i ke změně kupní ceny, která při dohodnuté kupní ceně 320,- Kč za 1 metr čtvereční činí celkem nově pouze 5.522 m2 krát 320,- Kč, tj. 1,767.040,- Kč.“ Žalobkyně měla za to, že „na straně žalované vzniklo (správně došlo) ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši 196.480,- Kč.“ Žalobkyně dopisem ze dne 27. 5. 2005 vyzvala žalovanou „k úhradě rozdílu kupní ceny do 15. 6. 2005“, a protože žalovaná jí požadovanou částku nezaplatila, žalobkyně požadovala po žalované také zaplacení příslušného úroku z prodlení „ode dne 16. 6. 2005, tj. ode dne následujícího po dnu uvedeném v přípise ze dne 27. 5. 2005.“
Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě odmítla uplatněnou žalobní argumentaci. Zdůraznila, že do doby uzavření předmětné kupní smlouvy „nevyšlo najevo, že by bylo nutné upravit kupní cenu uvedenou ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne
11. 1. 2002, neboť ke dni uzavření kupní smlouvy 28. 4. 2004 se předmětná výměra 6.136 m2 u pozemku 1878/1 nezměnila a tato výměra byla evidována i ve výpisu z katastru nemovitostí, došlo k uzavření kupní smlouvy s fixně stanovenou kupní cenou, přičemž na rozdíl od smlouvy o smlouvě budoucí v případě smlouvy kupní jež jíž nebyl (správně zřejmě: „již nebyl“) uzavřen žádný dodatek, který by umožňoval »aktualizovat« kupní cenu.“ Kromě toho předmětem prodeje byl pozemek ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr. Tato skutečnost byla žalobkyni známa, stejně jako fakt, že u pozemků vedených ve zjednodušené evidenci „je schematický zákres parcel pouze přibližný a nikdy nemůže poskytnout exaktní výsledek.“ Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že výměra pozemku není a nikdy nebyla závazným údajem katastru nemovitostí, nýbrž údajem odvozeným, a to právě z geometrického určení hranic pozemku. Žalobkyně od žalované kupovala pozemek jako celek, tedy část zemského povrchu nacházejícího se v terénu. Za tento pozemek byla řádně sjednaná kupní cena ve výši 1.963.520,- Kč. Žalovaná obdržela tuto kupní cenu a vlastnické právo k předmětnému pozemku bylo převedeno na žalobkyni. K žádnému bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo. Konečně žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně své tvrzení, že skutečná výměra předmětného pozemku je 5.522 m2, neprokázala, když údaj uvedený v katastru týkající se výměry 6.136 m2 nebyl ničím vyvrácen. Žádost žalobkyně ze dne 1. 2. 2005 příslušnému katastrálnímu pracovišti stran prošetření výměr parcel podle žalované není důkazem toho, že skutečná výměra parcely je 5.522 m2.
Okresní soud v Novém Jičíně (dále již „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. června 2006, č.j. 13 C 45/2006-58, podané žalobě – vyjma žalobkyní požadovaného úroku z prodlení z částky 207.360,- Kč za období
před 1. 6. 2006, kdy v tomto rozsahu žalobu zamítl – vyhověl, tedy uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobkyni částku 207.360,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, a přiznal žalobkyni také náhradu nákladů řízení. Z provedeného řízení a dokazování vzal za prokázané, že účastnice uzavřely dne 28. 4. 2004 kupní smlouvu,
na základě které žalovaná prodala žalobkyni „pozemek ve zjednodušené evidenci č. 1878/1, v katastrálním území K. P.“, kdy „kupní cena byla stanovena jako 320 Kč za 1 m2, což činí celkem 1.963.520,- Kč.“ Dále vzal za prokázané, že kupní cena byla žalobkyní zaplacena a že „při přeměřování předmětného pozemku bylo zjištěno, že tento pozemek nemá výměru 6.136 m2 jaká je uvedená v katastru nemovitostí, ale podstatně menší (žádost P. U. Katastrálnímu úřadu pro M. k., katastrální pracoviště O. o prošetření výměr parcel ze dne 31.1. 2005).“ Okresní soud dále konstatoval, že „předmětný pozemek 1878/1 v katastrálním území K. P. byl lán, kde v terénu nebyly již žádné hraniční znaky...prvotní výpočet při novém zaměření pozemků, když se zjistily odchylky ve výměře, jež je zanesena v katastru nemovitostí, byl předběžný a následně byl dotázán katastrální úřad jako nezávislá instituce, aby na základě historie pozemku zjistil, zda při převodech pozemku nedošlo k chybnému zápisu ohledně výměry. Katastrální úřad jednu takovou chybu zjistil a na základě tohoto zjištění pak bylo provedeno upřesnění výpočtů, na základě kterých má nyní tato parcela výměru 5.488 m2 (výslech svědka P. U. a písemné vyjádření P. U. ze dne 30. 5. 2006).“ Předmětný pozemek byl posléze rozdělen na několik dalších pozemků, které okresní soud specifikuje jednotlivými parcelními čísly; „všechny tyto pozemky jsou zapsány jako vlastnictví žalobce na LV č. 1844 katastrální území K. P....“ Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl okresní soud k závěru, že „jestliže žalovaná získala za nemovitost částku 1,963.520,- Kč, což mělo být 320,- Kč za m2 prodávaného pozemku, ve skutečnosti získala necelých 357,80 Kč za m2, což je více, než předpokládá uzavřená smlouva. Soud proto dospěl k závěru, že ohledně plnění žalobce žalované za 648 m2, tudíž ohledně částky 207.360,- Kč, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení dle ustanovení §451 a následujících občanského zákoníku, neboť v této části bylo plněno bez právního důvodu.“
K odvolání žalované krajský soud rozsudkem v záhlaví již citovaným rozsudek okresního soudu v jeho napadené meritorní části změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 207.360,- Kč s příslušenstvím zamítl a navazujícím výrokem přiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Krajský soud považoval skutková zjištění okresního soudu za správná, převzal je, avšak neztotožnil se s výše uvedeným právním názorem soudu prvního stupně. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej pozemků v tzv. zjednodušené evidenci. Na základě kupní smlouvy byl proveden (povolen) vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně do katastru nemovitostí. Důvodem plnění žalobkyně byla platně uzavřená kupní smlouva, od které žádná ze smluvních stran neodstoupila, a proto se žalované „nemohlo dostat bezdůvodné obohacení – plnění bez právního důvodu. S ohledem na údaje o výměře pozemku, vyplývající z katastru nemovitostí po předchozím vyhotovení geometrického plánu, v návaznosti na dohodnutý způsob výpočtu ceny pozemku v kupní smlouvě, by se nárok žalobce mohl podřadit pouze pod tzv. množstevní vady ( §499 obč. zákoníku).“ V tomto případě by však žalobkyně musela prokázat, že vady spočívající v rozdílné výměře pozemku žalované vytkla, a to v zákonné šestiměsíční prekluzívní lhůtě (§504 obč. zák.), k čemuž podle odvolacího soudu nedošlo. Krajský soud svou právně kvalifikační úvahu uzavřel tím, že „pod jinou skutkovou podstatu nárok žalobce (v návaznosti na skutková tvrzení) podřadit nelze, a tudíž ani jiná právní kvalifikace nepřichází v úvahu.“
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně prostřednictvím svého advokáta včasné a řádné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně ve svém dovolání jednak podrobně rekapituluje průběh z jejího pohledu právně relevantních okolností, jež předcházely zahájení soudního řízení v této věci. Dále – s ohledem na předmětné smlouvy – zdůrazňuje, že „smluvní strany sice určily ve výše uvedených smlouvách předmět koupě rovněž jakožto konkrétní pozemek vedený ve zjednodušené evidenci katastru nemovitostí, protože takovýto způsob jeho označení vyplývá z platných právních předpisů, nicméně primárně jim šlo především o převod příslušného počtu m2.“ Žalobkyně je dále toho názoru, „že v případě, kdy následně žalobkyně ve skutečnosti nabyla do svého vlastnictví pouze 5.522 m2, se nemohlo jednat o vadné plnění (tzv. množstevní vadu), jak se domnívá odvolací soud, ale o bezdůvodné obohacení. Žalobce nenabyl určitý předmět koupě v menším množství určeném ve smlouvě, ale naopak nenabyl jej vůbec...Pokud tedy smlouva stanoví, že prodávající je povinen na kupujícího převést určitý počet m2, přičemž kupující je povinen za ně zaplatit kupní cenu, tak právním důvodem zaplacení kupní ceny je nabytí vlastnického práva k těmto m2. Pokud tyto m2 neexistují (popř. jejich část), neexistuje rovněž právní důvod pro zaplacení kupní ceny (popř. její části). Pokud pak kupní cena (popř. její část) zaplacena je, jedná se o plnění bez právního důvodu zakládající bezdůvodné obohacení. Žalobkyně s odkazem na §41 obč. zák. dovozuje, že v daném případě „se nepochybně jedná pouze o neplatnost částečnou, protože předmět plnění tak, jak je vyjádřena cena za 1 m2 oddělit lze, a to bez jakýchkoliv komplikací. Lze tedy posoudit část kupní smlouvy, kterou se převádí neexistující m2, jako neplatnou část právního úkonu, tedy plnění dle této části jako bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu.“ Podle žalobkyně pokud tedy žalovaná přijala „peněžní částku za neexistující m2“, bezdůvodně se takto na úkor žalobce obohatila, „ať už přijetím plnění bez právního důvodu či z neplatného právního úkonu (resp. jeho části)“, přičemž toto bezdůvodné obohacení je nyní povinna včetně žalovaného příslušenství (úroku z prodlení) vydat žalobkyni.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako zjevně bezdůvodné podle §243b o.s.ř. odmítl, případně je podle §243b odst. 2 o.s.ř. zamítl. Tvrzení žalobkyně, že účastnicím primárně šlo
„o převod příslušeného počtu m2“, považuje za účelové. Žalovaná rovněž nesouhlasí s právním názorem žalobkyně ohledně bezdůvodného obohacení a v tomto směru se zcela ztotožňuje se závěrem krajského soudu vyjádřeným v dovoláním napadeném rozsudku. Pokud se jedná o tvrzení žalobkyně, že by z právního hlediska mohlo jít
o plnění bez právního důvodu, pak v tomto případě právním důvodem vzniku vlastnického práva, tedy platným právním titulem, je platná kupní smlouva, která je zde dostatečným důvodem, který způsobil vznik vlastnického práva ve prospěch žalobkyně a zánik tohoto práva ze strany žalované k předmětnému pozemku po provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nelze se ani ztotožnit s tvrzením žalobkyně o částečné neplatnosti právního úkonu, neboť předmětem kupní smlouvy byl konkrétní pozemek, a to část zemského povrchu oddělená od zbytku zemského povrchu hranicemi; jedná se totiž o hmotný substrát, kterým je samotná půda jako produkt přírody. Předmětem převodu podle kupní smlouvy „nebyly m2, ale pozemek.“ Z toho vyplývá, že předmět plnění podle kupní smlouvy byl možný, a tudíž nelze zde mluvit
o částečné neplatnosti právního úkonu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzal v úvahu, že včasné dovolání žalobkyně, řádně zastoupené advokátem, vykazuje obsahové i formální náležitosti požadované ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Směřuje proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu ve výroku ve věci samé, a je proto přípustné (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Dovolací soud je vázán rozsahem dovolacího návrhu a uplatněným dovolacím důvodem. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne i k jiným vadám, než uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, 2 písm. a) a b), odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žádnou takovou vadu žalobkyně v dovolání nevytkla a dovolacím soudem nebyla ani zjištěna.
Žalobkyně uplatnila jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci
(§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), k jehož naplnění dochází tehdy, dopustil-li se soud omylu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav tím, že použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval právní předpis správný, ale nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Vznesená výtka nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem se vztahuje k výkladu bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má za to, že v daném případě se žalovaná na její úkor, a to v rozsahu peněžního ekvivalentu neexistující výměry převáděného pozemku, s ohledem na účastnicemi sjednanou kupní cenu, která vycházela z částky 320,- Kč za 1 m2 při převáděném vlastnickém právu k pozemku vedeného ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr jako parcela č. 1878/1 v katastrálním území K. P. (dále též označený jak již shora „předmětný pozemek“) s výměrou 6.136 m2, ačkoliv podle tvrzení žalobkyně ve skutečnosti byla výměra této parcely toliko 5.522 m2, bezdůvodně obohatila. Žalobkyně v rámci uplatněného dovolacího důvodu právně argumentuje v zásadě tím, že závazkový právní vztah z titulu bezdůvodného obohacení v žalované výši byl mezi účastnicemi založen v důsledku částečné neplatnosti shora zmíněné převodní smlouvy ve smyslu §41 obč. zák., tedy v rozsahu výměry, která podle jejího tvrzení v době převodu nekorespondovala skutečnému stavu věci.
Krajský soud v tomto směru uzavřel, že na zjištěný skutkový stav nelze aplikovat pravidlo chování upravující bezdůvodné obohacení, jak již vpředu bylo z odůvodnění písemného vyhotovení dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu citováno. V této – jinak dovoláním zpochybněné části nesprávného právního posouzení věci – Nejvyšší soud České republiky neshledává žádný rozpor s hmotným právem a odchylku od ustálené judikatury.
Podle ustanovení §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, musí obohacení vydat. Podle druhého odstavce téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Bezdůvodné obohacení je ve smyslu ust. §489 obč. zák. zvláštním právním důvodem vzniku závazkového právního vztahu. Spočívá v tom, že obohacený na úkor majetku jiného získal určité majetkové hodnoty, které lze vyjádřit v penězích. Předmětem obohacení může být jak získání věcí, peněz, pohledávky, zřízení práva, tak i získání majetkové hodnoty z provedeného výkonu, včetně užívání cizí věci; to vše
za předpokladu, že k obohacení na úkor majetku poškozeného došlo způsobem, který právní řád jako důvod nabytí majetkového prospěchu nepřipouští.
V posuzované věci bylo žalobkyní skrze uplatněný dovolací důvod odvolacímu soudu vytknuto, že věc nesprávně právně posoudil, pokud neshledal bezdůvodné obohacení žalované ve skutkové situaci, kdy na základě smlouvy převedla předmětný pozemek žalobkyni, který byl evidován v souboru popisných informací jako parcela
ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr, a kdy výměra parcely podle této evidence (6.136 m2) neodpovídala skutečné výměře parcely s ohledem na výsledky jejího digitálního přeměření (5.488 m2), které provedl P. U.; právě v uvedeném rozdílu výměry pozemku, jenž měl přivodit částečnou neplatnost převodní smlouvy, žalobkyně dovozovala založení bezdůvodného obohacení žalované.
Z dokazování v řízení před okresním soudem, z nějž okresní soud učinil skutkový závěr, který zcela převzal krajský soud při meritorním posouzení věci, vyplynulo, že podle údajů v katastru nemovitostí výměra převáděného předmětného pozemku činila 6.136 m2. Jak již bylo zmíněno shora, jednalo se o pozemek, který byl evidován zjednodušeným způsobem (v tomto případě byl jeho původ odvozován
od pozemkového katastru). Doléhal tedy na něj právní režim ve smyslu ustanovení §29 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého zemědělské a lesní pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují a jsou sloučeny do větších půdních celků, se evidují do doby jejich zobrazení v katastrální mapě, nejpozději však do doby ukončení pozemkových úprav podle zvláštního předpisu, zjednodušeným způsobem s využitím pozemkového katastru, pozemkových knih a navazujících operátů přídělového a scelovacího řízení. Údaje zjednodušené evidence se považují za součást katastrálního operátu. Ve smyslu §4 odst. 2 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (katastrální vyhláška), pozemky evidované zjednodušeným způsobem se evidují v souboru popisných informací jako parcely zjednodušené evidence. V katastru nemovitostí se přitom o parcele zjednodušené evidence mj. evidují údaje o jejím parcelním čísle podle dřívější pozemkové evidence, jakož i původní nebo zbytková výměra po majetkoprávně provedených změnách. Podle §90 odst. 1 citované vyhlášky katastrální úřad podle potřeby postupně doplňuje do souboru geodetických informací pozemky dosud evidované zjednodušeným způsobem na základě neměřičského záznamu nebo záznamu podrobného měření změn vyhotoveného katastrálním úřadem nebo na základě ohlášení vlastníka doloženého geometrickým plánem.
Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 27. června 2007, sp. zn.
22 Cdo 2271/2006, připomenul, že podle ustanovení §118 odst. 1 obč. zák. jsou předmětem občanskoprávních vztahů věci a – pokud jejich povaha připouští – práva nebo jiné majetkové hodnoty. Poukázal dále, že věci jsou movité a nemovité s tím, že
za nemovité věci se považují pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem
(§119 odst. 1, 2 obč. zák.). Dále zdůraznil, že pozemky se evidují v katastru nemovitostí v podobě parcel, jež mají geometrické a polohové určení a jsou zobrazeny v katastrální mapě a označeny parcelními čísly [§1 odst. 1 písm. a), §3 písm. a), b), §4 a §27 písm. a) katastrálního zákona]. Uvedl také, že pozemek, definovaný pro účely tohoto zákona jeho ustanovením §27 písm. a) jako část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemků, je – v podobě části zemského povrchu – ve smyslu §119 odst. 2 obč. zák. věcí nemovitou, tedy samostatným předmětem občanskoprávních vztahů; nemusí být vždy totožný s parcelou, nýbrž může zahrnovat více parcel, popřípadě části různých parcel, nebo naopak být částí parcely jediné. Konečně také připomenul, že vymezení parcely je jen evidenční záležitostí a nemůže nic měnit na vlastnickém právu k pozemku; proto také soud nemůže určovat, jaká je
ve skutečnosti výměra parcely, neboť stanovení výměry parcely je jen věcí katastrálního úřadu, který parcely eviduje. To vyplývá i z §19a odst. 5 zákona katastrálního zákona, podle kterého zpřesněním evidenčních údajů katastru o geometrickém a polohovém určení hranice pozemku a výměře parcely nedochází ke změně právních vztahů k pozemku. Na podkladě tohoto normativního vymezení dovolací soud judikoval, že pokud tedy dojde ke zpřesnění evidenčních údajů katastru tak, že výměra určité parcely je nadále zapsána v menším rozsahu než doposud, neznamená to, že by zaniklo vlastnické právo k té části pozemku, která byla dosud zahrnuta do (zmenšené) parcely. Dále je možno zmínit usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. srpna 2007, sp. zn. 30 Cdo 2552/2006, v němž dovolací soud mj. zaujal právní názor, že vzhledem k tomu, že výměra pozemku nebyla a není závazným údajem evidence nemovitostí, resp. katastru nemovitostí, nelze se s odstupem času dovolávat rozdílu mezi výměrou uvedenou v evidenci v době převodu a později zjištěnou skutečnou výměrou.
S připomenutím citovaných judikátů a s přihlédnutím k tomu, že hranice pozemků evidovaných zjednodušeným způsobem v terénu neexistují a že vedení parcel ve zjednodušené evidenci v katastru nemovitostí je pouze dočasného charakteru, vyplývá, že výměry parcel mohou být dotčeny změnou, avšak sama tato skutečnost nemá vliv na existenci pozemku coby samostatného předmětu občanskoprávního vztahu či na platnost právního úkonu, jehož předmětem byl převod pozemku evidovaného dosud zjednodušeným způsobem, u nějž posléze došlo ke změně jeho výměry v důsledku jeho následného zobrazení do katastrální mapy. V poměrech posuzované věci to tedy znamená, že z hlediska platnosti kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětnému pozemku z vlastnictví žalované do vlastnictví žalobkyně, byla rozhodující identifikace pozemku jeho parcelním číslem s uvedením, že se v tomto případě jedná o parcelní číslo podle pozemkového katastru, a dále uvedení názvu katastrálního území, nikoliv již výměra pozemku, kterou účastnice smlouvy nad rozsah zákonem vyžadovaných údajů přesto uvedly do smlouvy a jež v době realizovaného převodu odpovídala údajům v katastru nemovitostí a podle žalobkyně měla posléze doznat shora popsané změny, resp. která podle tvrzení žalobkyně neměla odpovídat skutečnosti.
Dovolatelka se mýlí, pokud s ohledem na výměru parcely pozemku dosud evidovaného zjednodušeným způsobem dovozuje, že předmětem kupní smlouvy bylo, že „prodávající je povinen na kupujícího převést určitý počet m2“, když „právním důvodem zaplacení kupní ceny je nabytí vlastnického práva k těmto m2“. Předmětem daného převodu pochopitelně byl uvedený pozemek, který účastnice ve smlouvě, v souladu s požadavky katastrálního zákona, označily jeho parcelním číslem a – opětovně zdůrazněno - nad rozsah katastrálním zákonem vyžadovaných náležitostí, které musí převodní listina stran označení imobiliárního předmětu obsahovat (srov. §5 odst. 1 písm. b/ katastrálního zákona), uvedly ještě jeho výměru, která v uvedenou dobu byla součástí údajů publikovaných v katastru nemovitostí. Proto úvaha dovolatelky
o částečné neplatnosti smlouvy, a to v rozsahu, „kterou se převádí neexistující m2“, je očividně nesprávná, neboť případná korekce výměry pozemku evidovaného jako parcela ve zjednodušené evidenci nemohla nic změnit na existenci (v tomto případě) nemovité věci, jež byla způsobilá být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů. V kupní smlouvě, kterou účastnice stran převodu uvedeného pozemku uzavřely, je obsaženo ujednání o kupní ceně, která – jak se podává z článku I. smlouvy – se odvíjela od výměry tohoto pozemku, jak byla uvedena v katastru nemovitostí s tím, že jde o pozemek evidovaný jako parcela ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr čísla 1878/1 o výměře 6.136 m2, katastrální území K. P. V rámci vedlejšího ujednání si přitom účastnice nesjednaly, že by v případě zjištění nesouladu výměry převáděného pozemku byla žalovaná (kupující) povinna vrátit žalobkyni (prodávající) peněžitou částku podle početního mechanismu, jež žalobkyně
ve svém dovolání nedůvodně označuje za relevantní a jako právní důsledek částečné neplatnosti předmětné smlouvy.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. správný. Protože vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, jak již shora bylo uvedeno, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 části před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná má s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v souvislosti s podaným vyjádřením k dovolání v částce 20.725,- Kč [odměna z částky určené podle §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §16 vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená podle §18 odst. 1 vyhlášky], a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 21.025,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. července 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu