ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.479.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 479/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Okresnímu soudu v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 118, o ochranu osobnosti a zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 30/2017, (původně vedeno u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 98/2015) o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. června 2016, č. j. 23 Co 225/2016-85 , takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v Pardubicích (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. ledna 2016 č. j. 5 C 98/2015-52, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, neboť to neodůvodňovali jeho majetkové poměry. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. dubna 2016 č. j. 23 Co 94/2016-63, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Žalobce potvrzující usnesení odvolacího soudu napadl vlastnoručně sepsaným dovoláním, ve kterém znovu požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a současně navrhl, aby předmětná věc byla přikázána jinému nestrannému soudu.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. května 2016, č. j. 5 C 98/2015-73, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Současně jej poučil, že v opačném případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 4. května 2016. Žalobce však do dnešního dne uvedený nedostatek podmínky dovolacího řízení neodstranil. Přípisem ze dne 5. května 2016 požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a znovu žádal o přikázání věci jinému soudu.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 30. června 2016, č. j. 23 Co 225/2016-85, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. května 2016, č.j. 5 C 98/2015-80, kterým soud prvního stupně neustanovil žalobci zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť to neodůvodňovali jeho majetkové poměry. Žalobce proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal další vlastnoručně sepsané dovolání a znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Poté Vrchní soud v Praze k návrhu Okresního soudu v Pardubicích usnesením ze dne 16. prosince 2016, č. j. Ncd 186/2016-97, věc vedenou u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 98/2015, přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, kde je předmětná věc dále vedena pod sp. zn. 21 C 30/2017.
Při projednávání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. června 2016, č. j. 23 Co 225/2016-85, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když žalobce nesplňuje s ohledem na jeho zjištěné majetkové poměry předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a tedy současně i pro ustanovení zástupce. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.
Pokud nyní žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ze dne 30. června 2016, č. j. 23 Co 225/2016-85, pak z procesního soudu vyplývá, že soud prvního stupně sice žalobce nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v jiných soudních sporech žalobce byl soudem opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016). Nad to, jak již bylo vyloženo výše, i v této nyní projednávané věci byl již žalobce vyzýván a poučen o povinném zastoupení advokátem v dovolacím řízení v souvislosti s jeho dovoláním proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 7. dubna 2016 č. j. 23 Co 94/2016-63. Je proto opodstatněné presumovat, že žalobci je bezpečně známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem a v takovém případě bude dovolací řízení zastaveno.
K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13: „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění...V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Z uvedeného plyne, že přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty první a odst. 4 o.s.ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2 část věty před středníkem a §104 odst. 2 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. dubna 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu