ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.483.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 483/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci péče o nezletilou A. G. , v řízení zastoupenou opatrovníkem Statutárním městem Ostrava – Úřadem městského obvodu Ostrava – Poruba, dítě matky F. Z. , právně zastoupené Mgr. Lilianou Křístkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova 1785/3, a otce P. G. , právně zastoupeného Mgr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem Libiš, v Chaloupkách 503/26, o úpravu výkonu rodičovské zodpovědnosti na dobu do i po rozvodu manželství, ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 P a Nc 426/2012, 0 P 1134/2012 – 178, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. října 2013, č.j. 56 Co 346/2013 – 252, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 22. 2. 2013, č.j. 45 P a Nc 426/2012, 0 P 1134/2012 – 178, tak, že svěřil nezletilou A. do výchovy matky (odst. I výroku) a stanovil otci povinnost platit na výživu nezletilé A. s účinností od 15. 3. 2012 částku 80 € měsíčně, a to každého prvého dne v měsíci k rukám matky (odst. II výroku), dále stanovil, že je povinen zaplatit matce nedoplatek na výživném v částce 1.000 €, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí (odst. III výroku), dále rozhodl o oprávnění styku otce s nezletilou a výkonem tohoto styku (odst. IV a V výroku) a že shodný výkon rodičovské zodpovědnosti je platný i pro dobu po rozvodu manželství rodičů a konečně rozhodl i o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 15. října 2013, č.j. 56 Co 346/2013 – 252 (dále jen „odvolací soud“), tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s výjimkou výroku v odstavci III, který změnil tak, že nedoplatek na výživném za dobu od 15. března 2012 do 31. 10. 2013 v částce 1.564 €, jakož i výživné dospělé do konce měsíce, v němž toto rozhodnutí bude doručeno otci, je otec povinen zaplatit do 15-ti dnů ode dne, kdy mu toto rozhodnutí bylo doručeno, a to k rukám matky. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal otec (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“), kdy má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a současně rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel namítá, že v řízení došlo ke jednostrannému posouzení důkazů, soudy neprovedly důkazy otce a postupovaly úředně a rutinně. Otec namítá, že dítě bude vyrůstat v čínském prostředí, nebude vedeno k češtině, přičemž matka nevychovává dítě osobně, následkem čehož bude nezletilá psychicky i emočně strádat. Proto dovolatel navrhnul, aby dovolací soud zrušil odst. I výroku odvolacího soudu, popřípadě i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k novému projednání.
K podanému dovolání nebylo podáno žádné vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to s ohledem na ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. ve spojení s čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolací soud uzavírá, že přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána, jelikož otec dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když otec napadá výroky týkající se svěření nezletilé do výchovy matky, o výživném, doplatku na výživném, styku a výkonu rodičovské zodpovědnosti.
Dovolací soud tak dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. února 2014
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu