ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4856.2009.1; ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4870.2009.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o A. S., nezletilou K. S., a nezletilou Z. S., zastoupené opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v B., děti D. S., bytem R., zastoupené advokátem, a Ing. P. S., bytem R., zastoupeného advokátem, o změnu výchovného prostředí, o vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 Nc 112/2004, o dovoláních otce proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích vydaným dne 14. ledna 2009, pod č.j. 5 Co 31/2009-678, a dále pod č.j. 5 Co 32/2009-684, takto:
I. Dovolání otce se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Úvodem tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky předesílá, že při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále již „odvolací soud“) prvně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Prachaticích, jímž okresní soud rozhodl, že není příslušný k projednání a rozhodnutí v této věci (výrok I.), řízení ve věci změny výchovného prostředí dětí zastavil (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Druhým v záhlaví označeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 9. prosince 2008, č.j. 3 Nc 112/2004-642, v tom správném znění, že uvedený okresní soud není příslušný k vydání předběžného opatření, kterým by bylo matce v záhlaví uvedených dětí uloženo předat tyto děti do péče otci (výrok I.). Dále odvolací soud řízení o návrhu otce na nařízení předběžného opatření shora uvedeného obsahu zastavil (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
Otec, nezastoupen advokátem, podal proti uvedenému rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky podání, které sice formálně označuje za odvolání, avšak jeho z obsahu je zřejmé, že se jedná o dovolání, jímž otec brojí proti označeným usnesením odvolacího soudu. Posléze, usnesením shora cit. okresního soudu ze dne 22. června 2009, č.j. 3 Nc 112/2004-826, byl otci ustanoven k podání dovolání v záhlaví uvedený advokát. I přes okresním soudem učiněnou výzvu formou usnesení ze dne 16. července 2009, č.j. 3 Nc 112/2004-764, jímž byla prodloužena lhůta k podání řádného dovolání
a bylo otci a jeho ustanovenému advokátu dáno poučení o tom, že nebude-li do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení otci okresnímu soudu předloženo advokátem sepsané nebo doplněné dovolání, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení zastaví, zůstal otci ustanovený advokát procesně nečinný.
Pokud odvolání otce směřovalo proti výroku I. prvně v záhlaví označeného usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o zastavení předmětného řízení, proti němuž je jinak ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, něž v tomto rozsahu dovolání otce pro nedostatek náležitostí dovolání odmítnout.
Podle §43 o.s.ř., který platí i pro dovolací řízení (§243c o.s.ř.), předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
Dovolání je návrhem na zahájení dovolacího řízení. Z ustanovení §241 odst. 4 o.s.ř. vyplývá požadavek, že dovolání musí být sepsáno mj. advokátem a ve smyslu §42 odst. 4 o.s.ř. také podepsáno. Podpisem zmocněnce ve smyslu posledně uvedeného paragrafu se rozumí jeho vlastnoruční podpis. Dovolání sepsané advokátem a jím podepsané jsou tak podstatnými náležitostmi dovolání, jejichž nedostatek brání
v pokračování v řízení.
V dané věci přes výzvu soudu prvního stupně otec ani jeho advokát uvedené nedostatky neodstranili. Proto Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než z tohoto důvodu dovolání otce za použití §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnout.
Pro úplnost se poznamenává, že nepřesnost poučení otce o možnosti zastavení dovolacího řízení, odpovídající ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. ve znění před novelou
č. 30/2000 Sb., když správně (při aplikaci uvedeného ustanovení ve znění po novele) šlo o možnost odmítnutí podání – dovolání, nemohla mít význam z hlediska skončení tohoto řízení. Jde totiž jen o formální rozdíl ve způsobu skončení řízení pro nedostatek podání, který brání pokračování v řízení. Zastavení dovolacího řízení stejně jako odmítnutí dovolání z téhož důvodu, tj. pro neodstranění uvedených nedostatků, vede shodně k procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení končí. Otce i jeho zástupce byli řádně poučeni o tom, jak mají opravu či doplnění vadného dovolání provést, a také o tom,
že řízení bude ukončeno, nedojde-li k opravě či doplnění dovolání.
Jinak dovolání otce směřuje proti citovaným rozhodnutím odvolacího soudu, proti kterým – z důvodů níže rozvedených - není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; současně ve smyslu ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. nebylo zde zapotřebí zabývat se ani podmínkou uvedenou v §241 o.s.ř. (v tomto případě podmínkou dovolání sepsaného advokátem).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
a) jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným
je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž však usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o tom, že není příslušný k vydání předmětného předběžného opatření, stejně jako usnesení, jímž odvolací soud takové rozhodnutí potvrdil, není
(k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. 26 Cdo 1533/2001, zveřejněném pod pořadovým č. 62 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, ročník 2002, č. 9 - 10, na str. 299 a násl.).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř.
Rovněž proti výroku usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení o návrhu otce na nařízení předběžného opatření shora uvedeného obsahu není dovolání přípustné, poněvadž ani tento případ není předvídán v žádném z ustanovení §238, 238a či 239 o.s.ř.
Okolnost, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo opatřeno nesprávným poučením, že dovolání proti němu podat lze, přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku založit nemohlo. Jinak řečeno, jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v §237 až §239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání otce odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. per analogiam o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. prosince 2009
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu