ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4880.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 4880/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce M. Š. , zastoupeného JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, proti žalovaným 1) ZENTRA a.s., v likvidaci , identifikační číslo osoby 27235114, se sídlem Říčany, Jiráskova 1519, 2) ROTONDOR s.r.o. , identifikační číslo osoby 28196783, se sídlem Praha 3, Roháčova 188/37, zastoupené JUDr. Jiřím Holasem, advokátem se sídlem Praha 1, Jeruzalémská 1321/2, o určení vlastnického práva k nemovitostem a určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 9 C 217/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2010, č.j. 55 Co 246/2010-157, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. prosince 2009, č.j. 9 C 217/2008-116 výrokem I. zamítl žalobu na určení, že „společnost ZENTRA, a.s., IČ: 27235114, se sídlem Říčany Jiráskova 1519, PSČ 251 01, je výlučným vlastníkem budovy č.p. 57 v obci P., katastrální území P., stojící na pozemku parc. č. 311, v katastrálním území P. a v této budově se nacházejících jednotek: bytové jednotky č. 57/1 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 8131/36269, bytové jednotky č. 57/2 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 9570/36269, nebytové jednotky č. 57/3 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 7814/36269 a nebytové jednotky č. 57/4 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 10754/36269, dále budovy č.p. 61 v obci P., katastrální území P., stojící na pozemku parc. č. 308, katastrální území P. a v této budově se nacházejících jednotek: bytové jednotky č. 61/1 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 15760/66677, bytové jednotky č. 61/2 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 17738/66677, nebytové jednotky č. 61/3 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 12897/66677 a nebytové jednotky č. 61/4 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 20282/66677 a dále pozemku parc. č. 308, parc. č.309, parc. č. 310, parc.č. 311 v obci P., katastrální území P.“. Výrokem II. zamítl žalobu na určení, že „kupní smlouva uzavřená dne 30. května 2008 společností ZENTRA a.s., IČ: 27235114, se sídlem Říčany Jiráskova 1519, PSČ 251 01, jako prodávajícím a společností ROTONDOR s.r.o., IČ: 28196783, se sídlem Praha 3, Roháčova 188/37, PSČ 130 00, jako kupujícím, jejímž předmětem je úplatný převod budovy č.p. 57 v obci P., katastrální území P., stojící na pozemku parc. č. 311, v katastrálním území P. a v této budově se nacházejících jednotek: bytové jednotky č. 57/1 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 8131/36269, bytové jednotky č. 57/2 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 9570/36269, nebytové jednotky č. 57/3 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 7814/36269 a nebytové jednotky č. 57/4 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 10754/36269, dále budovy č.p. 61 v obci P., katastrální území P., stojící na pozemku parc. č. 308, katastrální území P. a v této budově se nacházejících jednotek: bytové jednotky č. 61/1 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 15760/66677, bytové jednotky č. 61/2 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 17738/66677, nebytové jednotky č. 61/3 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 12897/66677 a nebytové jednotky č. 61/4 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na zastavěném pozemku o velikosti 20282/66677 a dále pozemku parc. č. 308, parc. č.309, parc. č. 310, parc. č. 311 v obci P., katastrální území P., je neplatná“. Výrokem III. a IV. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a každé z žalovaných. V odůvodnění zamítavých výroků ve věci samé soud prvního stupně vyložil, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Důvodem pro zamítnutí žaloby byl rovněž závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce plynoucí ze zjištění, že žalobce nebyl „vlastníkem“ akcií společnosti (ZENTRA a.s., v likvidaci) a to k okamžiku vstupu společnosti do likvidace, ani v době uzavření kupní smlouvy, či v okamžiku vkladu (vlastnického) práva do katastru nemovitostí. U žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy pak uzavřel, že vyhlášením vyhovujícího výroku by se právní postavení žalobce nezměnilo.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. října 2010, č.j. 55 Co 246/2010-157, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy a ve zbývajících výrocích rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Potvrzují výrok odůvodnil odvolací soud poukazem na správný právní názor soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, protože domáhá-li se žalobce v řízení určení, že společnost ZENTRA a.s., v likvidaci je vlastníkem předmětných nemovitostí, pak neplatnost kupní smlouvy je předběžnou otázkou pro rozhodnutí o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Výrok o určení vlastnického práva k nemovitostem (a vedlejší výroky) odvolací soud zrušil pro nepřezkoumatelnost z důvodu nesrozumitelnosti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce (dále též „dovolatel“). Dovoláním napadá toliko potvrzující výrok o zamítnutí žaloby na určení, že kupní smlouva je neplatná. Za dovolací důvod označuje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. I když si je vědom ustálené judikatury v otázce žalob na určení, zda tu je či není určitý právní vztah či právo, které mělo být založeno příslušnou smlouvou, má za to, že posouzení platnosti kupní smlouvy ze dne 30.5.2008 není právně významné pouze pro otázku vlastnického práva žalované č.1 k nemovitostem, ale i k údajně poskytnutým půjčkám ve výši 12.207.388,- Kč. Nebude-li určena neplatnost kupní smlouvy - a v ní obsaženého prohlášení o uznání dluhu – pak právo žalobce jako akcionáře žalované č.1 bude ohroženo, neboť postavení žalobce č.1 by se vzhledem k účinkům uznání dluhu výrazným způsobem zhoršilo. Žalobce by byl povinen prokazovat, že jím uznaný dluh nevznikl a ke dni uznání neexistoval. Kupní smlouva totiž vedle ujednání o převodu nemovitosti obsahuje mimo jiné též prohlášení žalovaného č.1 (učiněné dle dovolatele neplatně jmenovaným likvidátorem žalované) o uznání dluhu vůči žalované č.2 ve výši 12.207.388,- Kč, když kupní cena nemovitostí ve výši 12.207.388,- Kč měla být podle kupní smlouvy zaplacena započtením pohledávky žalované č.2 jako kupující vůči žalované č.1 odpovídající dluhu uznanému žalovanou č.1 v kupní smlouvě. Na tyto skutečnosti, které dle žalobce zakládají důvodnost žaloby a naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, žalobce výslovně upozornil již v žalobě ze dne 18.7.2008 (čl.V., poslední odstavec) a následně též v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (na straně 3). Za nesprávný považuje názor odvolacího soudu, který při posuzování naléhavého právního zájmu žalobce na určení neplatnosti smlouvy nepřihlédl k žalobcem zdůrazněným specifickým okolnostem daného právního případu, které odůvodňují nutnost modifikované aplikace pravidel vyplývajících z dřívější judikatury. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a zrušil též rozsudek soudu prvního stupně ve výrok II. o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná č.1 ve vyjádření k dovolání žalobce uvedla, že dovolání nesplňuje náležitosti řádného dovolání, neboť z něj není zřejmé, z jakých dovolacích důvodů rozhodnutí napadá a mělo by proto být posouzeno jako nepřezkoumatelné. Poukazuje na to, že dovolatel otázku zásadního právního významu neoznačuje a dovolání by proto mělo být jako nepřípustné odmítnuto. K věcné rovině dovolání uvedl, že žalobcem tvrzená skutečnost, že půjčky nejsou zohledněny v účetnictví žalované č.1 neodpovídá skutečnosti, navíc dovolatel prostřednictvím tohoto tvrzení nově dokládá svůj domnělý právní zájem na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy, což je pro rozhodnutí dovolací soudu nepodstatné, protože tyto skutečnosti nezakládají žádný dovolací důvod. Navrhla proto, Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.) nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.).
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. O takový případ se však v přezkoumávané věci nejedná.
Podle §80 písm. c) o. s. ř. lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Žaloba o určení ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř. není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113, event. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2, ročník 2004). Lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. 68 v sešitě č. 10 z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zamítá-li soud žalobu na určení pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 27. února 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, a z 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněné pod č. 20 a 21 v sešitě č. 3 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura).
Jestliže žalobce podanou žalobou míní odstranit stav právní nejistoty, který nastal v důsledku učiněného převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem, je třeba jím podanou žalobu na určení neplatnosti smlouvy posuzovat z hlediska toho, zda by žalobě vyhovující soudní rozhodnutí bylo objektivně způsobilé stav právní nejistoty odstranit. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k žalobcově tvrzení o tom, že kupní smlouva vedle ujednání o převodu nemovitosti obsahuje mimo jiné též prohlášení žalovaného č.1 (učiněné dle dovolatele neplatně jmenovaným likvidátorem žalované) o uznání dluhu vůči žalované č.2 ve výši 12.207.388,- Kč, když kupní cena nemovitostí ve výši 12.207.388,- Kč měla být podle kupní smlouvy zaplacena započtením pohledávky žalované č.2 jako kupující vůči žalované č.1 odpovídající dluhu uznanému žalovanou č.1 v kupní smlouvě. Vyřešení této otázky však představuje předběžnou otázku pro určení, zda tu právo (rozuměno pohledávka ve výši 12.207.388,- Kč) je, či není a nikoliv předběžnou otázku pro určení že žalovaná 1) je vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobce jinými slovy zpochybňuje, že pohledávka ve výši 12.207.388,- Kč vůbec kdy existovala, a jestliže nikoliv, pak ani nemohla být použita k započtení kupní ceny podle předmětné smlouvy.
Nejvyšší soud doplňuje, že určovací žaloby musí sloužit především potřebám praktického života a být vhodným procesním prostředkem, jenž bude sloužit k minimalizaci dalších soudních sporů a nikoliv iniciovat další soudní spory. Vyhověním žalobě na určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti – jestliže by tento nárok byl uplatněn samostatně - by se v poměrech žalobce nic nezměnilo. Uvedený rozsudek by se totiž nemohl stát podkladem k provedení zápisu (ve formě záznamu ve smyslu §7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů) vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch prvé žalované a zakládal by tak situaci přispívající k nezbytnému podání žaloby na určení, že žalovaná 1) je vlastníkem předmětných nemovitostí. Jak však odvolací soud správně uvedl, platnost uzavřené kupní smlouvy bude soud prvního stupně řešit jako otázku předběžnou v řízení o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem.
Se zřetelem k řečenému je zřejmé, že žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy v dané věci postrádá preventivní charakter, neboť – s přihlédnutím k povaze požadovaného určení – není způsobilá eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právních vztazích účastníků a předejít tak vzniku dalších soudních sporů mezi nimi. Jestliže tedy odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř.) dovodil, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c/ o. s. ř., neodchýlil se od výše uvedené judikatury.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 věta před středníkem).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. června 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu