ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.5171.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 5171/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilé děti J., a Z., Š., zastoupené opatrovníkem Městským úřadem Š., děti matky H. Š., zemřelé, a otce J. Š., zastoupeného advokátem, o úpravu výchovy, výživy a styku pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 11 P 39/2006, o dovolání opatrovníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2007, č. j. 13 Co 138/2007 - 154, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2007, č. j.
13 Co 138/2007 - 154, pokud jím bylo rozhodnuto o výživném pro nezletilého J., a nezletilou Z., Š., za dobu od 1. 7. 2005 do 14. 4. 2007, a ve výrocích o nákladech řízení se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 21. 4. 2006, č. j. 11 P 39/2006 - 95, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 12. 2006, č. j. 11 P 39/2006 - 139, k návrhu matky rozhodl, že nezletilé děti J. a Z. Š. se svěřují do její výchovy, že otec je povinen platit výživné na nezletilého J. 600,- Kč měsíčně a nezletilou Z. 400,- Kč měsíčně vždy každého 1. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilých dětí s účinností od 1. 7. 2005, že výživné dospělé od 1. 7. 2005 do 30. 4. 2006, které na nezletilého J. činí 5.599,- Kč a na nezletilou Z. 3.700,- Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky nezletilých dětí v pravidelných splátkách po 50,- Kč měsíčně na každé z dětí splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek do zaplacení, přičemž 1. splátka je splatná 1. dne v měsíci následujícím po právní moci rozsudku, že výživné dospělé na obě děti od 1. 5. 2006 do konce měsíce, v němž rozsudek bude doručen účastníkům řízení je otec povinen zaplatit k rukám matky nezletilých dětí do 3 dnů od doručení rozsudku, že pro dobu po rozvodu manželství rodičů se nezletilé děti J. a Z. svěřují do výchovy matky a otec je povinen platit výživné na nezletilého J. částkou 600,- Kč měsíčně a na nezletilou Z. částkou 400,- Kč měsíčně vždy každého 1. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilých dětí s účinností od právní moci rozhodnutí o rozvodu, že výživné dospělé od právní moci rozhodnutí o rozvodu do 1. dne měsíce následujícího je otec povinen zaplatit k rukám matky nezletilých dětí s účinností od právní moci rozhodnutí o rozvodu. Dále rozhodl, že otec je oprávněn v období od 1. 9. do 23. 12. a v období od 1. 1. do 31. 8. každého roku „stýkat se a mít je u sebe s nezletilými dětmi“ v každém lichém týdnu v kalendářním roce v sobotu od 14.00 hodin do 18.00 hodin, dále v každém kalendářním roce od 10.00 hodin do 18.00 hodin dne 26. 12. s tím, že matka je povinna nezletilé děti na styk s otcem řádně připravit a otci je ve stanovenou dobu před bytem, v němž s nezletilými dětmi bydlí, předat a ve stanovenou dobu od otce převzít, a že otec je povinen nezletilé děti od matky ve shora uvedenou dobu před bytem, v němž matka s nezletilými bydlí převzít a na stejném místě ve shora uvedenou dobu matce předat, a že tato úprava styku platí i pro dobu po rozvodu manželství rodičů, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že z manželství rodičů uzavřeného dne 22. 12. 1990, se narodily dvě nezletilé děti J. a Z., že matka dne 29. 8. 2005 podala návrh na rozvod manželství a že rodiče spolu nežijí od 1. 7. 2005, kdy se matka s dětmi odstěhovala ke své matce. Dospěl k závěru, že je namístě v souladu s §25, §26, §50, §85 a §96 zákona o rodině upravit práva a povinnosti rodičů k nezletilým dětem, a to i pro dobu po rozvodu manželství rodičů. V souladu se zájmy dětí upravil též styk otce s nezletilými dětmi podle §27 zákona o rodině a to rovněž i pro dobu po rozvodu manželství rodičů.
K odvolání matky nezletilých směřujícímu proti výrokům o výživném pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů, jakož i proti výrokům o úpravě styku otce s nezletilými, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 5. 2007, č. j.
13 Co 138/2007 - 154, rozsudek okresního soudu ve výrocích o výživném, úpravě styku otce s nezletilými a ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil a řízení zastavil, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poté, co zjistil,
že matka nezletilých v průběhu odvolacího řízení dne 14. 4. 2007 zemřela, dospěl k závěru, že povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat, a proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, včetně výroků o nákladech řízení, zrušil a řízení zastavil (§107 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.), neboť po smrti matky
se z hlediska hmotného práva výkon rodičovské zodpovědnosti „soustřeďuje v rukou druhého rodiče“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal opatrovník nezletilých dětí dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu, neboť má za to, že výživné dětem náleží a že odvolací soud měl o „výši výživného nebo přinejmenším o dlužném výživném rozhodnout, určit jeho výši a výživné přiznat“, neboť podle §85 zákona o rodině vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit, přičemž podle §50 zákona o rodině může být řízení o výživném zahájeno i bez návrhu a vyživovací povinnost vzniká přímo ze zákona. Protože v daném případě bylo prokázáno, že otec
na výživu dětí výživné neplatil od 1. 7. 2005, měl odvolací soud o výživném minimálně do dne úmrtí matky dětí dne 14. 4. 2007 rozhodnout. Dále poukazuje na to, že po smrti matky vstoupila do práv a povinností o péči o děti jejich babička V. Z., a to na základě předběžného opatření, což odvolacímu soudu bylo známo. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Otec ve svém písemném vyjádření k dovolání se ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a dále poukázal na to, že za období od 1. 5. 2006 doposud výživné uhradil, přičemž po smrti matky dětí platí výživné k rukám jejich babičky V. Z., a to v částkách a termínech určených rozsudkem soudu prvního stupně. Navrhl, aby dovolací soud dovolání jako bezdůvodné odmítl s tím, že podle jeho názoru není s ohledem na §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné.
Zástupkyně zemřelé matky J. D. k výzvě soudu prvního stupně ve vyjádření k dovolání uvedla, že výživné nepřísluší zemřelé matce, ale nezletilým dětem; v případě, že děti budou svěřeny do péče jiné osoby než otce, což se v tomto případě také stalo, měl by otec této osobě dlužné výživné dětí doplatit. Postup krajského soudu podle §107 odst. 1 a 5 o. s. ř. považuje za nesprávný, neboť od 1. 7. 2005 do úmrtí matky by otec nemusel výživné pro děti platit, čímž by došlo k porušení práv dětí a povinnosti otce starat se o jejich výživu. Odvolací soud proto měl vyčkat, až bude rozhodnuto o tom, komu budou děti svěřeny do péče, případně na ustanovení opatrovníka soudem, a pak v řízení pokračovat. Z těchto důvodů se zástupkyně matky připojila k dovolání opatrovníka nezletilých dětí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1
o. s. ř., a že jde o usnesení, proti kterému je podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal usnesení krajského soudu v napadeném výroku o výživném
pro nezletilé děti za dobu od 1. 7. 2005 do 14. 4. 2007 a dospěl k závěru, že dovolání
je důvodné.
Podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení §107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Podle ustanovení §107 odst. 5 věty první o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci
v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Ztratí-li účastník během řízení (v době po zahájení řízení do dne, kdy řízení bylo pravomocně skončeno) způsobilost být účastníkem řízení, soud - jak vyplývá
z citovaných ustanovení - nejprve podle povahy věci posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat; povahou věci se tu rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Povaha věci brání pokračování v řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce (například nárok na výživné, nárok na odškodnění bolesti a za ztížení společenského uplatnění), nebo kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení (například v řízení o způsobilosti k právním úkonům zemřel vyšetřovaný) nebo kde smrtí (zánikem) účastníka řízení dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo (například v řízení o rozvod manželství, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, kdy zemřel manžel, popřípadě v řízení o zrušení nebo neplatnost registrovaného partnerství nebo o určení, že registrované partnerství nevzniklo, kdy zemřel registrovaný partner), pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo, anebo kde účastník nemá žádného právního nástupce, který by převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Protože
v těchto (popřípadě i v dalších) případech nelze v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Učiní tak soud prvního stupně, a to i tehdy, jestliže tato situace nastala po vyhlášení jeho rozsudku, popř. po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu; vznikl-li důvod pro zastavení při projednávání odvolání, rozhodne o tom odvolací soud tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně zruší a řízení zastaví.
V posuzované věci odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o úpravě výchovy a výživy nezletilých dětí, včetně dlužného výživného,
a o styku otce s dětmi pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů a dále o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, zrušil a řízení zastavil podle §107 odst. 5 o. s. ř., ve spojení s §211 o. s. ř., z důvodu, že matka dětí, která podala odvolání proti výrokům o výživném a o úpravě styku, v průběhu odvolacího řízení dne 14. 4. 2007 zemřela, neboť dospěl k závěru, že povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat. Přitom z obsahu spisu vyplývá, že k návrhu babičky dětí ze dne 16. 4. 2007 bylo usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 4. 2007, č. j. 11 P 39/2006 - 170, nařízeno předběžné opatření, jímž obě nezletilé děti se předávají do péče babičky V. Z.
Podle §50 zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rodině), nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
Podle §85 odst. 1 zákona o rodině vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá
do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů a dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti se přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje; žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.
Právo na výživu nezletilého dítěte vzniká dítěti narozením (§7 odst. 1 obč. zák.) a vyživovací povinnost rodičů k dítěti trvá do té doby, pokud dítě není samo schopno
se živit. Z povahy výživného plyne, že právo na výživné je osobním právem dítěte, přičemž výživné na nezletilé dítě se stanoví zásadně tak, že se platí k rukám osoby, která dítě vychovává.
Dovolací soud se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že zemřela-li matka dětí v průběhu odvolacího řízení, jde v dané věci o případ, kdy práva a povinnosti, o něž v řízení jde, byly vázány podle hmotného práva na její osobu, a že v řízení nelze pokračovat. Jestliže z povahy výživného plyne, že právo na výživné je osobním právem dítěte, přičemž výživné na nezletilé dítě se stanoví zásadně tak, že se platí k rukám osoby, která dítě vychovává, pak je jednoznačné, že ani smrtí matky dne 14. 4. 2007
se na právu dětí na výživné od otce ničeho nezměnilo a jeho vyživovací povinnost k nim smrtí matky nezanikla, nýbrž jde (šlo) jen o to, k rukám které osoby je běžné i dlužné výživné pro nezletilé děti za dobu od 1. 7. 2005 do 14. 4. 2007 splatné. Jestliže z obsahu spisu vyplývá, že k návrhu babičky dětí ze dne 16. 4. 2007 bylo usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 4. 2007, č. j. 11 P 39/2006 - 170, nařízeno předběžné opatření, jímž obě nezletilé děti se předávají do péče babičky V. Z., které je předběžně vykonatelné od 26. 4. 2007 (právní moci nabylo dne 12. 5. 2007) a jež měl odvolací soud k dispozici, nebylo namístě, aby rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o běžném a dlužném výživném pro obě nezletilé děti za dobu od 1. 7. 2005 do smrti matky, tj. do 14. 4. 2007, zrušil a řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř. zastavil, neboť nejde o situaci, že by povaha věci neumožňovala v řízení pokračovat, když
se nejedná o výživné pro matku dětí, nýbrž o výživné otce pro děti. Naopak odvolací soud měl vyčkat výsledku řízení o návrhu babičky na svěření nezletilých dětí do její výchovy, a event. o návrhu otce ze dne 11. 5. 2007 na svěření dětí do jeho výchovy,
a za tím účelem řízení přerušit podle §109 odst. 2 písm. c) věta před středníkem o. s. ř., a poté měl o běžném i dlužném výživném otce pro obě nezletilé děti rozhodnout s přihlédnutím k tomu, co otec na výživu dětí za uvedenou dobu zaplatil k rukám matky (§154 odst. 1 o. s. ř.). Protože babička, která byla rozhodnutím soudu pověřena výchovou nezletilých dětí, se stala účastnicí tohoto řízení (srov. R 25/1970), avšak řízení se neúčastnila, je jí třeba přibrat do řízení postupem podle §94 odst. 3 o. s. ř.
Protože odvolací soud při vydání napadeného usnesení, jímž mimo jiné zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výživném, nerozlišil, že v posuzované věci rozhodl okresní soud jak o úpravě výchovy a výživy nezletilých dětí pro dobu před rozvodem manželství rodičů, tak i o úpravě výchovy a výživy dětí pro dobu po rozvodu manželství, a protože pro zrušení výroku tohoto rozsudku o výživném otce pro nezletilé děti za dobu od 1. 7. 2005 do 14. 4. 2007 nebyly splněny zákonné důvody podle §107 odst. 5 o. s. ř. a nebylo postupováno podle §94 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v tomto rozsahu a ve výrocích o nákladech řízení zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř., §219a o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 o. s .ř.);
v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení
a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2008
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu