ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.611.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 611/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. Ch. proti žalovanému J. Č., o příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod spisovou zn. 15 C 275/99, o dovolání matky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2000, č.j. 16 Co 308/2000-59, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2000, č.j. 16 Co 308/2000-59 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 20. dubna 2000, č.j. 15 C 275/99-36, rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení příspěvku na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce. Výrokem I. byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni na nákladech spojených s těhotenstvím a slehnutím částku 26.031,20 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Výrokem II. byl návrh žalobkyně co do částky 21.450,90 Kč zamítnut. Výrokem III. byl žalovaný uznán povinným přispívat na výživu žalobkyně částkou 2.000,- Kč měsíčně do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně s účinností od 15.10.1999 do 15.10.2001. Výrokem IV. byl žalovaný uznán povinným zaplatit nedoplatek na příspěvku na výživu žalobkyně v celkové výši 13.032,- Kč za dobu od 15.10.1999 do 20.4.2000 žalobkyni do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Výrokem V. pak byl zamítnut návrh co do částky ve výši 25.860,70 Kč na výbavičku nezletilé E. Ch. Výrokem VI. byl žalovaný uznán povinným platit na výživu nezletilé E. Ch., nar. 15.10.1999, částku 2.000,- Kč měsíčně splatnou do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně s účinností od 15.10.1999 do 30.6.2000. Výrokem VII. byl žalovaný uznán povinným zaplatit k rukám žalobkyně nedoplatek na výživném pro nezletilou E. Ch. v celkové výši 13.032,- Kč za dobu od 15.10.1999 do 20.4.2000 od tří dnů od právní moci rozhodnutí. Výrokem VIII. byl zamítnut návrh co do výživného nezletilé E. Ch. částkou 500,- Kč měsíčně od 15.10.1999 do 30.6.2000 a částkou 2.500,- Kč měsíčně od 1.7.2000 do 15.10.2001. Výrokem IX. byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 26.875,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí a konečně výrokem X. byl žalovaný uznán povinným uhradit Českému státu na soudním poplatku částku 3.644,-Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu I. stupně.
Proti uvedenému usnesení podal žalovaný odvolání, které vzal částečně zpět podáním ze dne 29.9.2000.
Žalobkyně vzala svou žalobu zpět podáním ze dne ze dne 21.9.2000 s tím, že žalovaný splnil vůči ní všechny své jednorázové povinnosti vyplývající z uvedeného usnesení. Výslovně uvedla, že bere svůj návrh zpět v rozsahu bodu I., IV., VII. tohoto usnesení.
Za této procesní situace Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 13. října 2000, č.j. 16 Co 308/2000-59, připustil zpětvzetí žaloby podle §208 o.s.ř., usnesení soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudem I. stupně i o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 16.11.2000, podala žalobkyně (dále jen dovolatelka), dovolání, které dovolací soud považuje za včasné. Podle ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. lze totiž podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Pro počítání běhu lhůty určené podle měsíců platí ustanovení §57 o.s.ř., podle kterého lhůty končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. V dané věci je počátek lhůty určen dnem 17. listopadu 2000 a konec by připadl na 16. prosince 2000. Tento den byla sobota, nejblíže následujícím pracovním dnem bylo pondělí 18. prosince 2000. Podle ustanovení §42 odst. 2 o.s.ř. podání, obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky, je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem, je třeba v téže lhůtě je doplnit předložením jeho originálu. Originál faxového podání ze dne 18.12.2000 byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 19.12.2000. Podle §240 odst. 2 o.s.ř. je lhůta zachována, je-li dovolání podáno u dovolacího soudu.
V dovolání dovolatelka tvrdí, že vzala zpět svůj návrh na zahájení řízení pouze částečně. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla v celém rozsahu a navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím jí měla být v průběhu řízení nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem a došlo tak k vadě soudního řízení uvedené v §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Důvod dovolání je podle dovolatelky dán ustanovením §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř., neboť v řízení došlo k vadě uvedené v §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., když nesprávným postupem odvolacího soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem o té části návrhu, která nebyla předmětem jejího zpětvzetí návrhu a na které tedy trvala. O této části bylo rozhodnuto bez její přítomnosti, resp. řízení bylo bez projednání věci zastaveno.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., že je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje ustanovení §238a o.s.ř. V přezkoumávané věci je podáno dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zpětvzetí žaloby připuštěno, usnesení soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. Proti takovému usnesení §238a odst. 1 písm. b/ dovolání obecně připouští, ovšem odstavec druhý přípustnost dovolání proti takovému typu usnesení vylučuje ve věcech upravených zákonem o rodině.
V daném případě se sice jedná o věc upravenou zákonem o rodině, ovšem nutno podotknout, že přezkoumávané usnesení odvolacího soudu je podřaditelné i pod důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., podle kterého je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. Pod ustanovení §238a odst. 1 písm b/ spadá ta část usnesení odvolacího soudu, kterou bylo připuštěno zpětvzetí žaloby, usnesení soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, ovšem pouze v tom rozsahu, v jakém bylo zpětvzetí žaloby žalobkyní formulováno. Ze shora uvedeného jednoznačně vyplývá, že nevzala žalobu zpět celou, ale jen v té části, která se týkala jednorázových plateb uložených žalovanému a tedy nikoli plateb se opakujících - tedy výživného.
Znamená to, že pokud odvolací soud napadeným usnesením zrušil celé usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil, rozhodl tak o té části předmětu řízení, která nebyla vymezena zpětvzetím žaloby, tedy jeho rozhodnutí je podřaditelné pod ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Na tento důvod přípustnosti dovolání se nevztahuje omezení přípustnosti dovolání podle §238a odstavce druhého o.s.ř.
Dovolání je tedy přípustné.
Pokud jde o dovolací důvod, dovolatelkou tvrzený důvod dle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. nebyl v projednávané věci zjištěn. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu, která je z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ významná, se přitom jedná jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli též při rozhodování. Rozhodne-li odvolací soud nesprávně (což se v přezkoumávané věci stalo), případné vady v postupu soudu při samotném rozhodování mohou být v dovolacím řízení přezkoumány jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
V přezkoumávaném případě shledal tedy dovolací soud existenci vady dle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., t.j, že řízení je postiženo jinou (t.j. v ustanovení §237 o.s.ř. neuvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právě takovou vadou je skutečnost, že odvolací soud přehlédl, že zpětvzetí žaloby žalobkyní nebylo úplné, ale bylo jen částečné, neboť se týkalo jen jednorázových plnění žalovaným.
Usnesení odvolacího soudu tedy nepovažuje dovolací soud, s ohledem na shora vyložené důvody, za správné, proto jej zrušil podle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř. a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, ve kterém bude tento soud postupovat v souladu s ustanovením §243d o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2001
JUDr.František D u c h o ň , v.r.
předseda senátu