ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.68.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 68/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu škody ve výši 610 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 305/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2015, č. j. 16 Co 427/2015-262, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 9. 2014, č. j. 15 C 305/2011-203, zastavil řízení o částce 610 000 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z toho, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 8. 2009, č. j. 5 C 3/99-257, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2010, č. j. 19 Co 40/2010-297, bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí žaloby na náhradu škody žalobce proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra ve výši 610 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od 1. 10. 1983 do zaplacení. V uvedeném řízení se žalobce shodně jako v nyní posuzované věci domáhal na žalované zaplacení částky 480 000 Kč jako ušlého zisku z důvodu, že neměl možnost realizovat prodej třešní ze svého sadu, částky 100 000 Kč za zdevastování sadu v důsledku znemožnění obhospodařování z důvodu, že neměl k dispozici řidičský průkaz, a dále částky 30 000 Kč pro dokončení kurzu pro vydání řidičského průkazu, který v roce 1983 nedokončil. O těchto nárocích již bylo soudy pravomocně rozhodnuto a soud prvního stupně proto řízení v tomto rozsahu podle §159a odst. 4 občanského soudního řádu pro překážku věci rozsouzené zastavil.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 15. 12. 2015, č. j. 16 Co 427/2015-262, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v nyní posuzované věci žalobce předložil shodná skutková tvrzení, která žalobce uplatnil v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 5 C 3/99, které již bylo pravomocně skončeno dne 21. 4. 2010, když předmětem posouzení v tomto řízení byl nárok žalobce na náhradu škody vůči státu, za nějž jednalo Ministerstvo vnitra, ve výši 610 000 Kč, a to na základě skutkových tvrzení žalobce v tom směru, že k odebrání řidičského průkazu žalobci v roce 1983 příslušnými policejními orgány došlo v důsledku nesprávného posudku lékaře OÚNZ Kutná Hora. Rovněž i celková částka se skládá ze shodných dílčích částek, které žalobce v tomto řízení uplatnil. Podle odvolacího soudu není rozhodné, že žalobce v rámci své žaloby postup příslušných orgánů hodnotí jako nesprávný úřední postup či jako nezákonné rozhodnutí. Podstatné pro posouzení, zda je zde překážka věci pravomocně rozhodnuté, je to, zda se žalobce domáhá stejného nároku, tedy stejného plnění na základě shodných skutkových tvrzení. To je v tomto případě bezezbytku splněno, a proto je zde dána překážka věci pravomocně rozhodnuté podle §159a odst. 4 občanského soudního řádu. Z uvedených důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 26. 1. 2016 (č. l. 269) včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 1. 6. 2016, č. j. 15 C 305/2011-276, tak, že žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 21. 11. 2016, č. j. 16 Co 318/2016-296, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. K žalobcem podanému dovolání Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 69/2017.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení, neboť byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady, naposledy nejpozději v řízení o žalobě v této věci usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 11. 2016, č. j. 15 C 305/2011-298, které bylo žalobci řádně doručeno dne 9. 12. 2016.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. dubna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu