ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.698.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 698/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Pavlíka v exekuční věci oprávněné GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, identifikační číslo osoby 25672720, zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1 , proti povinnému A. L. , zastoupenému JUDr. Ondřejem Sovákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Švédská 107/39, pro 87.684,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 EXE 460/2011, u soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana pod sp. zn. 99 EX 86/11, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2013, č. j. 12 Co 366/2013-118, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2013, č. j. 12 Co 366/2013-118, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 7. 2013, č. j. 20 EXE 460/2011-102, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 4. 7. 2013, č. j. 20 EXE 460/2011-102, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., odůvodněný tím, že v jeho možnostech není vymáhanou pohledávku zaplatit. Povinný v návrhu na zastavení exekuce uvedl, že je starobním důchodcem, nevlastní žádný majetek, a že podle vyjádření České správy sociálního zabezpečení je výkon rozhodnutí srážkou z důchodu neproveditelný. Soud prvního stupně však uzavřel, že povinný nemá svá tvrzení podložena žádnými důkazy, a že není zcela nemajetný, pokud je schopen hradit měsíčně splátky ve výši 1.000,- Kč na další exekuci, vedenou u soudního exekutora Mgr. Michala Rudého. Současně vzal soud prvního stupně v úvahu, že z protokolu o soupisu movitých věcí bylo zjištěno 13 věcí, které lze zpeněžit. Uvedl, že ve věci bude dále provedeno zjišťování majetkové situace povinného a teprve v dalším průběhu exekuce se může případně ukázat, že výtěžek, kterého jí bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce.
V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil, přičemž se ztotožnil se skutkovými i právními závěry tohoto soudu.
Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatel předně vytýká soudům obou stupňů nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí a poukazuje na skutečnost, že již rozhodnutí soudu prvního stupně spíše rekapituluje obsah podání oprávněné, kterým sdělila, že s návrhem povinného na zastavení exekuce nesouhlasí, než průběh řízení a dokazování. Samotné hodnocení jednotlivých důkazů soudem prvního stupně v rozhodnutí zcela absentuje, případně je nerozeznatelné a neoddělitelné od obsahu podání oprávněné. Již toto rozhodnutí tak dle názoru dovolatele po formální stránce neodpovídá požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí, jak byly opakovaně vysvětleny judikaturou vyšších soudů včetně Ústavního soudu České Republiky (např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. března 2009, II. ÚS 169/09, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99). Dále uvedl, že soud prvního stupně vyzval soudního exekutora již dne 23. 8. 2012 ke zjištění majetku povinného, z čehož vznikl soupis 13 movitých věcí. Z tohoto soupisu byly po doložení vlastnictví vyškrtnuty 3 věci zásadní hodnoty, zbývá tedy 10 movitých věcí minimální hodnoty. Případný prodej těchto věcí, který mohl být navíc proveden již před více než rokem, nemůže pokrýt ani náklady exekučního řízení (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soud České republiky ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a v souladu s ustanovením §243e odst. 2 o. s. ř. zrušil v celém rozsahu i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s právními závěry soudů obou stupňů a poukázala na to, že skutečnosti uváděné povinným o jeho nemajetnosti nebyly dosud v řízení prokázány, i proto soudní exekutor zatím nedošel k závěru, že by ve věci mělo být postupováno dle §268 odst. 1. písm. e) o. s. ř. Oprávněná dále uvedla, že v rámci probíhající exekuce již byl postižen i důchod, jehož je povinný příjemcem. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení právní otázky, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.). Dovolání je i důvodné.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007 (na něž odkazuje dovolatelem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011), uvedl, že pokud by povinný podal řádný návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud by se jím musel zabývat, a že v takovém případě soud vyžádá od exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce, a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je dán (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008), přičemž exekuci podle tohoto ustanovení lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008).
Odvolací soud dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dán, aniž měl pro své rozhodnutí zprávu soudního exekutora o tom, jaká je zjištěná hodnota movitých věcí, náklady exekuce a stanovisko soudního exekutora k zastavení exekuce. Tím se však odchýlil od zmíněné judikatury Nejvyššího soudu.
Současně soudní exekutor vydal exekuční příkaz srážkami z důchodu povinného. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. ledna 2013, sp. zn. 20 Cdo 3102/2012, uvedl, že zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) srážkami ze mzdy podle §290 odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že povinný v žádném měsíci po dobu jednoho roku (tedy ve dvanácti po sobě následujících měsících) nepobírá mzdu, plat a ani jiný příjem, který podléhá exekuci srážkami ze mzdy, buď vůbec nebo alespoň v takové výši, aby z něj mohly být způsobem uvedeným v §277 až 280 o. s. ř. prováděny srážky, neboť v takovém případě je zřejmé, že exekuce bude s největší pravděpodobností i v budoucnu bezúspěšná, a že nebude prostředkem k uspokojení oprávněného. Z tohoto pohledu se odvolací soud možností zastavení exekuce nezabýval vůbec. Lze tedy konstatovat, že jeho právní posouzení je neúplné a tudíž nesprávné.
Nejvyšší soud neshledal postup podle §243d písm. b) o. s. ř. a usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. tedy zrušil. Protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud současně zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.)
Právní názor Nejvyššího soudu je závazný (§243g odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (popř. soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. března 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.
předseda senátu