ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.714.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 714/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Obce S., právně zast. advokátkou, proti žalovanému I. V., právně zast. advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v České Lípě, pod spisovou zn. 9 C 645/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. prosince 1999, č.j. 30 Co 599/98-32, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. prosince 1999, č.j. 30 Co 599/98-32, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým mělo být žalovanému uloženo vyklidit a předat žalobci nemovitosti specifikované ve výroku, s veškerými součástmi a příslušenstvími, tvořícími tzv. „S. h.\". Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 29.1.1998 písemnou nájemní smlouvu, na základě které žalobce pronajal žalovanému označené nemovitosti na dobu určitou od 1.2.1998 do 31.1 2008. Ve smlouvě bylo m.j. ujednáno, že pronajímatel může smlouvu písemně vypovědět, jestliže bude nájemce užívat „S. h.\" k jinému, než smluvenému účelu nebo bude po více než 6 měsíců v prodlení s placením nájemného nebo úhrady za služby. Současně bylo dohodnuto právo nájemce smlouvu vypovědět bez uvedení důvodu, kdykoli v průběhu trvání nájemního vztahu. Sjednání možnosti podání takovéto výpovědi nájemcem považoval žalobce za ujednání neurčité, činící nájemní smlouvu neplatnou dle ustanovení §37 odst. 1 obč.zák. Poslal tedy žalovanému návrh nové nájemní smlouvy, který byl žalovaným odmítnut. S odůvodněním že nájemní smlouva ze dne 29.1.1998 je neplatná, podal žalobce žalobu na vyklizení označených nemovitostí.
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 26. dubna 1999, č.j. 9 C 645/99-12, žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení. Svůj rozsudek odůvodnil tím, že písemná nájemní smlouva uzavřená účastníky dne 29.1.1998 je platná, protože obsahuje všechny základní náležitosti, t.j. předmět, účel a dobu trvání nájmu, výši a splatnost nájemného, způsob jeho platby. Skutečnost, že v nájemní smlouvě bylo dohodnuto právo žalovaného kdykoli smlouvu písemně vypovědět bez udání důvodu, je výsledkem svobodného, vážného a určitého projevu stran, který nemůže mít za následek neurčitost a neplatnost smlouvy.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 8. prosince 1999, č.j. 30 Co 599/98-32, potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé, ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu k dalšímu řízení. Rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti svému rozsudku připustil, k návrhu žalobce, dovolání. Žalobce totiž navrhl, aby odvolací soud připustil dovolání, neboť považuje za otázku zásadního právního významu, zda v případě nájmu sjednaného na dobu určitou lze smluvně založit možnost skončení nájmu výpovědí.
Proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce (dále jen dovolatel) v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání odůvodnil odkazem na ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř., důvodnost pak shledal v nesprávném právním posouzení věci podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Podle dovolatele nájemní smlouva na nemovitosti, označené jako tzv. „S. h.\", je absolutně neplatná, jelikož se jedná o smlouvu uzavřenou na dobu určitou s možností nájemce (žalovaného) nájem vypovědět kdykoli v průběhu jeho trvání, a to bez udání důvodu.Toto ujednání je podle dovolatele v rozporu s ustanovením §676 odst. 1 obč. zák. Toto ustanovení je třeba vykládat tak, že nájemní smlouva uzavřená na dobu určitou může skončit právě jen uplynutím sjednané doby a text věty \"nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak\" je třeba považovat, podle dovolatele, za ustanovení vztahující se obecně k nájemním smlouvám ostatním - uzavřeným na dobu neurčitou. Připuštěním možnosti výpovědi bez udání důvodu by byl narušen základní znak nájemní smlouvy - určitost jeho trvání uzavřeného na dobu určitou a určitost skončení tohoto vztahu. Dále má dovolatel za to, že předmětná nájemní smlouva je absolutně neplatná pro nerovné postavení stran po uplynutí doby nájmu (od 1.2.1998 do 31.12.2008), když bylo ujednáno, že nájem se po uplynutí této doby automaticky prodlužuje o jeden rok následujícího kalendářního roku, ledaže nájemce nejméně jeden měsíc před uplynutím této doby pronajímateli písemně sdělí, že na prodloužení nájmu netrvá.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že doba nájmu, tak jak je určena v čl. V. nájemní smlouvy, je stanovena dostatečně srozumitelně a určitě, takže nečiní nájemní smlouvu absolutně neplatnou. Stejně tak je srozumitelný a jasný i čl. VI. smlouvy, obsahující ujednání o možnosti podat výpověď z nájmu. Nájemní smlouva ze dne 29.1.1998 je tedy platná. Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. l o.s.ř., je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. l o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst.2 o.s.ř. a obsahuje způsobilý dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože dle ustanovení §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné dle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř., neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání, z důvodu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, vyslovil, a jedná se o rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen.
Jestliže odvolací soud připustil dovolání (§239 odst. 1 o.s.ř.) jen v souvislosti s právním posouzením (výkladem) určitého pojmu, vymezil tím závazně dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. , t.j. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci, a tím i rozsah dovolacího přezkumu. Dovolání je tedy přípustné pouze v souvislosti s právním posouzením otázky, zda v případě nájmu sjednaného na dobu určitou lze smluvně založit skončení nájmu výpovědí.
Nesprávným právním posouzením věci lze rozumět situaci, kdy soud ve svém rozhodnutí použil jiný právní předpis, než měl správně použít, nebo sice použil správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
V přezkoumávané věci nesouhlasí dovolatel s výkladem ustanovení §676 odst. 1 obč. zák. v té podobě, jak jej shodně vyložily jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací. Podle uvedeného ustanovení nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak.
V této souvislosti je především nutné nejprve poukázat na obecné soukromoprávní tendence regulace společenských vztahů a jejich vyjádření obecnými zásadami. Mezi základní zásady soukromého práva patří zásada individuální autonomie, resp. autonomie vůle, zásada, že \"dovoleno je vše, co není výslovně zakázáno\", zásada \" pacta sunt servanta\" a zásada dispozitivnosti právní úpravy. Občanský zákoník v ustanovení §676 odst. 1 stanoví, že nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. K dohodě o skončení nájmu \"jinak\" může dojít buď současně s uzavíráním smlouvy nebo i následně. Termín \"jinak\" je možné interpretovat jako takové skončení nájmu, které vyjadřuje vůli účastníků smlouvy a současně neodporuje zákonu, neobchází jej nebo není v rozporu s dobrými mravy (§39 obč.zák.). V dané věci lze uzavřít, že zákon skončení nájmu dohodnutého na dobu určitou výpovědí nezakazuje. Nelze ani dovodit, že by takový způsob skončení smluvního vztahu obcházel zákon. Pokud se účastníci smlouvy na takovém způsobu skončení dohodli, byť bez specifikace výpovědních důvodů, nelze než mít za to, že je třeba respektovat autonomii jejich vůle, smluvní svobodu a zásadu pacta sunt servanta.
V ustanovení §678 obč.zák. se hovoří o subsidiární použitelnosti občanského zákoníku v případě, že smlouva sama nestanoví jinak, tj. upravuje-li skončení nájmu výpovědí, použije se smlouva, nikoli zákon. Pokud občanský zákoník v ustanovení §677 odst. 1 stanoví, že zrušit nájemní smlouvu sjednanou na dobu neurčitou lze, nedojde-li k dohodě mezi pronajímatelem a nájemcem, pouze výpovědí, je tím řečeno, že u nájmu na dobu neurčitou je možné jej skončit výpovědí, avšak nikoli, že u nájmu na dobu určitou ukončit nájem výpovědí nelze.
Na tomto místě je rovněž vhodné poukázat na lex specialis, zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, který připouští výpověď jak u nájmu na dobu neurčitou, tak určitou - zde však pouze z taxativně stanovených důvodů (§9 cit.zák.).
Přezkoumávaná věc se však řídí občanským zákoníkem, který žádné takové nebo obdobné ustanovení neobsahuje. Proto je nutné uzavřít, že v případě nájmu sjednaného na dobu určitou podle občanského zákoníku, lze smluvně založit i možnost skončení nájmu výpovědí. Z uvedeného vyplývá, že dovolací soud považuje rozsudek odvolacího soudu za správný, proto dovolání zamítl dle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 500,- Kč a v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 75,- Kč, tedy celkem 575,- Kč (§7,§9, §11 odst. 1 písm. k/ a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/ 1996 Sb.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. srpna 2000
JUDr. František D u c h o ň , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová