ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.798.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 798/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci zbavené způsobilosti k právním úkonům M. M., za účasti K. S. a Městské části P., o ustanovení opatrovníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. 5 P 304/99, o dovolání K. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 1999, č.j. 12 Co 640/99-83, takto:
Dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 a usnesení Městského soudu v Praze se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání K. S. potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. října 1999, č.j. 5 P 304/99-44, jímž byl zamítnut návrh dovolatelky na ustanovení opatrovnicí zbavené způsobilosti k právním úkonům, jejímž opatrovníkem byla ustanovena Městská část P. a vymezena jeho práva a povinnosti k opatrovance.
V podaném dovolání dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, že neprovedl navrhované důkazy a že nenařídil ve věci jednání, takže jí znemožnil se ústně vyjádřit před soudem odvolacím i před soudem prvního stupně. Přípustnost dovolání vyvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a důvodnost z ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ a b/ o.s.ř. Navrhuje, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanovení §237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Z hlediska přípustnosti dovolání by tak mohlo přicházet v úvahu ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ či §239 o.s.ř. Dovolatelka se však těchto ustanovení nedovolává a odvolací soud se proto jejich možnou přípustností nezabýval.
Z obsahu ustanovení §236 o.s.ř., jímž je základním způsobem vymezen předmět dovolání, jednoznačně vyplývá, že zákon nečiní předmětem dovolání rozhodnutí soudu prvního stupně. Již proto není dovolání proti usnesení soudu prvního stupně přípustné. Pokud v řízení před soudem prvního stupně došlo k pochybení, jež představuje vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ - g/ o.s.ř., případně zakládá dovolací důvod přípustného dovolání ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., aniž jej odvolací soud napravil, zruší dovolací soud nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně, platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu prvního stupně a tomuto věc vrátí k dalšímu řízení s uvedením důvodů, pro které tak bylo rozhodnuto.
Usnesením soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o ustanovení opatrovníka osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům ve smyslu ustanovení §192 o.s.ř. Citované ustanovení však neukládá předsedovi senátu povinnost nařídit k takovému úkonu jednání. Taková povinnost nevyplývá ani z ustanovení §115 odst. 1 o.s.ř. upravujícího jednání, neboť ustanovení opatrovníka osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům není projednáním věci samé. Soud prvního stupně proto nebyl povinen k ustanovení opatrovníka v této věci nařizovat jednání.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu,výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti.
Protože jiné vady řízení podle §237 odst. 1 o.s.ř. tvrzeny nebyly a z obsahu spisu ani nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současné důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadou, na níž poukazuje dovolatelka. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatelka příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud nenařídil jednání a tedy ani nedoplnil dokazování a tím jí odňal možnost jednat před soudem, čímž je splněna podmínka přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětí možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává.
Podle ustanovení §214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. jednání není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti usnesení. O takový případ jde i v projednávané věci a ani odvolací soud tudíž nebyl povinen jednání nařídit.
V posuzovaném případě odvolací soud rozhodl, aniž nařídil jednání. Za tohoto stavu nelze přisvědčit dovolatelce, že by postup odvolacího soudu byl nesprávný a dovolatelce jím byla odňata možnost jednat před soudem.
Podle ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o.s.ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Je tudíž výlučně věcí soudu a jeho úvahy, zda a které z navrhovaných důkazů provede; neprovede-li účastníkem navrhovaný důkaz, nelze dovodit, že mu tím nesprávným postupem odňal možnost jednat před soudem, jak to má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Rovněž postupoval-li odvolací soud v souladu s §214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. a nenařídil jednání, nelze dovodit, že účastníkovi byla ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. odňata možnost jednat před soudem. Z obsahu spisu pak nevyplývá ani jiná vada, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), kterou dovolatelka jinak blíže neobjasňuje.
Námitky dovolatelky, představující dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, by byly zohlednitelné a dovolací soud by k nim mohl přihlédnout jen tehdy, jestliže by dovolání bylo přípustné podle ustanovení §238a či §239 o.s.ř., což, jak již bylo vyloženo, v daném případě splněno není.
Protože usnesení odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř. postiženo a protože z hlediska ustanovení §238a a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání dovolatelky, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2000
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková