ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.884.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 884/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Františka Duchoně v právní věci navrhovatele Z. Z., zastoupeného advokátem, proti odpůrci Ministerstvu vnitra, Praha 7, poštovní schránka 21/ZS, o úpravu starobního důchodu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 Ca 430/98, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2000, č.j. 1 Cao 165/99-126, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2000, č.j. 1 Cao 165/99-126, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatele rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. července 1999, č.j. 28 Ca 430/98-81, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 21. dubna 1998, č. j. EKO-284-8/10-98, kterým bylo zamítnuto navrhovatelovo odvolání proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 26. ledna 1998, č.j. ZS-57 481-14/70-97, a toto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o převzetí výplaty starobního důchodu navrhovatele dnem 12.8.1997 od České správy sociálního zabezpečení, změnil tak, že označené rozhodnutí odpůrce zrušil a vrátil k dalšímu řízení; žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž navrhovatel ke dni 1.1.1951 ukončil pracovní poměr u Ministerstva vnitra z důvodu uvedeného v §21 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, jak plyne z osvědčení ministra vnitra ČSFR ze dne 31.3.1992 vydaného podle §22 odst. 1 cit. zákona. Navrhovatel, který je poživatelem starobního důchodu, jenž mu byl přiznán od 1.7.1982, se domáhá úpravy důchodu podle §24 odst. 1 a 3 cit. zákona a tudíž zhodnocení doby zaměstnání od neplatného skončení pracovního vztahu do dne vzniku nároku na starobní důchod v I. (II.) pracovní kategorii jako příslušníka ozbrojených sborů Ministerstva vnitra.
Odvolací soud dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, že nebylo prokázáno, že by navrhovatelem před neplatným skončením pracovního (služebního) poměru vykonávaná funkce aktuárského adjunkta ve vyšší pomocné správní službě národní bezpečnosti byla funkcí považovanou a následně zákonem č. 101/1964 Sb. zařazenou do I. (II.) kategorie funkcí.
Předpokladem pro užití ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. je v daném případě prokázání existence služebního poměru navrhovatele jako příslušníka Sboru národní bezpečnosti (SNB), tedy služby v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech (§129 odst. 1 zákona č. 101/1964 Sb., §162 odst. 3, 4 zákona č. 121/1975 Sb.). Odvolací soud odkázal na podrobné a výstižné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který provedl obsáhlé dokazování a s provedenými důkazy se náležitě vypořádal, a doplnil, že nesdílí názor navrhovatele, že se jako aktuárský adjunkt vyšší pomocné správní služby národní bezpečnosti stal ke dni 7.9.1947 podle §29 zákona č. 149/1947 Sb. a §1 písm b), odst. 3 vládního nařízení č. 200/1948 Sb. členem a ke dni 1.1.1949 pak příslušníkem SNB. Ten jako výkonný orgán správní úřadů národní bezpečnosti se podle §6 odst. 1 zákona č. 149/1947 Sb. tvoří z osob zde výslovně uvedených, přičemž úředníci vyšší pomocné správní služby zde nejsou uvedeni, jak správně poukázal již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku. Skutečnost, že by se navrhovatel stal ze zákona členem SNB, nelze pak dovodit ani z jím citovaných ustanovení. Ustanovení §29 zákona č. 149/1947 Sb. pouze odkazuje na zvláštní právní úpravu služebních poměrů a platů členů SNB a zaměstnanců státní služby národní bezpečnosti. V §1 odst. 3 vládního nařízení č. 200/1948 Sb. o úpravě některých služebních a platových poměrů členů SNB jsou uváděni úředníci vyšší pomocné správní služby, avšak ve vztahu k ustanovení §1 odst. 1 písm. b). Týká se tudíž jen zaměstnanců, u nichž byly splněny podmínky stanovené v §6 odst. 1, č. 2 písm. b) zákona č. 149/1947 Sb., tj. kteří byli dne 1. ledna 1947 přiděleni pro vykonávání služby kriminální nebo státněbezpečnostní a kteří se na základě tohoto ustanovení stali ze zákona členy SNB. Navrhovatel jako úředník vyšší pomocné správní služby národní bezpečnosti do kategorie zaměstnanců, kteří se stali členy SNB podle cit. ustanovení zákona č. 149/1947 Sb. a vládního nařízení č. 200/1948 Sb. nepříslušel.
Navrhovatel se tedy nestal ze zákona členem (příslušníkem) SNB a nebyl sem ani převeden (což v odvolání připouští), ale byl až do předání do stavu KNV P. k 1.1.1951 úředníkem (aktuárským adjunktem) vyšší pomocné správní služby národní bezpečnosti, nikoli SNB. Důvody, pro něž k jeho převedení do SNB a tím i do služební kategorie důstojníků SNB podle vládního nařízení č. 201/1948 Sb. nedošlo, nepřísluší soudu v přezkumném řízení posuzovat.
Jestliže nebylo prokázáno, že navrhovatel byl příslušníkem ozbrojených sil po dobu aspoň dvaceti let a nejde ani o příslušníka ozbrojených sil, který v době služby plnil podmínky nároku na starobní důchod ani o příslušníka ozbrojených sil, kterému ke dni 31.12.1992 trval služební poměr a k tomuto dni konal službu alespoň po dobu patnácti let, pak nebyly a nejsou dány podmínky §9 odst. 2 zákona č. 582/1991 SB. a orgány ministerstva vnitra nebyly a nejsou věcně příslušné k rozhodování o navrhovatelově žádosti o úpravu starobního důchodu podle zákona č. 87/1991 Sb. (§5 odst. 1 správního řádu). Přezkoumávané rozhodnutí odpůrce bylo tudíž vydáno orgánem k tomu věcně nepříslušným.
Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně, ačkoli správně zjistil skutkový stav, se touto otázkou při svém rozhodování nezabýval, odvolací soud jeho rozsudek změnil tak, že přezkoumávané rozhodnutí zrušil a vrátil odpůrci k dalšímu řízení (§220 odst. 1, §250s odst. 2 a §250q odst. 2 o.s.ř.). V něm se bude odpůrce řídit právním názorem odvolacího soudu, zruší rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podle §59 odst. 2 správní řádu, neboť bylo vydáno orgánem věcně nepříslušným (§5 odst. 1 správního řádu, §9 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.) a věc postoupí České správě sociálního zabezpečení jako správnímu orgánu věcně příslušnému (§5 odst. 1 písm.a/ bod 1 zákona č. 582/1991 Sb.). Tato pak bude vycházet z právního názoru odvolacího soudu a rozhodne znovu o navrhovatelově žádosti o úpravu starobního důchodu podle zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, podané dne 16.6.1992.
Navrhovatel v podaném dovolání, jež odůvodňuje §241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř., vytýká odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně), že vychází ze skutkového zjištění, které zejména pro nedostatky v hodnocení provedených důkazů nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá též na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Účelem odůvodnění rozsudku je vyložit opodstatněnost, pravdivost, zákonnost a spravedlivost rozhodnutí, které bylo soudem vydáno. Aby tento účel byl splněn, musí obsahovat určité náležitosti, jež jsou přesně vymezeny ustanovením §157 odst. 2 o.s.ř. Mezi ně patří též posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných ustanovení, jichž použil.
Právě v tomto ohledu rozsudek odvolacího soudu v části, v níž vyjadřuje svůj závazný právní názor pro další průběh řízení před správním úřadem, postrádá odkaz na jím užitá zákonná ustanovení podle nichž postupoval. To je zvlášť zřejmé v té části, v níž zavazuje svým právním názorem, vyjádřeným v rozsudku, krom odpůrce též Českou správu sociálního zabezpečení, které podle jeho názoru přísluší o navrhovatelově žádosti o úpravu starobního důchodu rozhodnout, tedy jiný správní orgán než ten, který vydal přezkoumávané rozhodnutí.
Podle §250r o.s.ř. zruší-li soud rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán při novém projednání vázán právním názorem soudu. Jde o právní názor, který má zavazující účinek, o nějž se přímo opírá výrok soudního rozhodnutí a který má určující význam pro další řízení před správním orgánem. Je přitom zřejmé, že citované ustanovení upravuje vázanost právním názorem soudu pouze pro ten správní orgán, jehož rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu (srv. „zruší-li soud rozhodnutí správního orgánu“), nikoli též pro jiný (další) správní orgán. Odvolací soud však svůj závěr o vázanosti i tohoto dalšího správního orgánu (České správy sociálního zabezpečení) v dovoláním napadeném rozsudku nijak neodůvodňuje a svůj postup blíže nevysvětluje.
Jde o nedostatek řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem, jež brání dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost (§241 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu nemohlo být shledáno správným, jestliže řízení takto trpí jinou vadou ve smyslu §242 odst. 1, §241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Závěr, že rozsudek odvolacího soudu je správný proto nelze z vyložených důvodů učinit; dovolací soud jej proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, aniž posuzoval oprávněnost dalších dovolacích důvodů uplatněných v navrhovatelově dovolání (§243b odst. 1, 2 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu