ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.888.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 888/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatele P. Z. proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 43 Ca 93/2000, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16.února 2001, č.j. 1 Cao 31/2001-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.3.2000, č.,410 209 060, byl navrhovateli upraven plný invalidní důchod podle §39 zákona č. 155/1995 Sb. od 18.4.1997 na částku 5.202,- Kč, a bylo mu započteno 176 dnů náhradní doby v roce 1996.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. září 2000, č.j. 43 Ca 93/2000-15, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.3.2000 potvrdil, protože dospěl k závěru, že při výpočtu plného invalidního důchodu odpůrkyně postupovala v souladu se zákonem a bylo využito i zásadního ustanovení o srovnávacím výpočtu, kterým při přijetí nové úpravy bylo pojištěncům zaručeno, že ode dne účinnosti nového zákona nebude vyměřený důchod nižší, než by byl podle dřívějších předpisů. Soud dále uvedl, že nelze nijak zohlednit stanovisko navrhovatele, že ke změně podmínek pro výpočet důchodu došlo během doby jeho pojištění, a proto že neměl možnost si zvolit jiný postup (totiž požádat případně o částečný invalidní důchod, nebo být veden jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce namísto setrvávání v režimu osoby samostatně výdělečně činné).
Vrchní soud odvolání navrhovatele proti rozsudku soudu prvního stupně odmítl, protože navrhovatel odvolání podal po marném uplynutí odvolací lhůty (rozsudek mu byl řádně doručen 22.11.2000 - středa, poslední den lhůty byl 7.12.2000 - čtvrtek a odvolání odevzdal poště k přepravě až 12.12.2000), aniž by své podání byl spojil s důvodnou žádostí o prominutí zmeškání této lhůty.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno navrhovateli 2.3.2001 a jeho dovolání ze dne 30.4.2001, podané dne 4.5.2001, došlo Krajskému soudu v Praze 7.5.2001. Ve svém dovolání uvádí, že odvolání nepodával úmyslně opožděně, ale ze zdravotních důvodů, o čemž připojil lékařské potvrzení z 3.5.2001 (že \"jmenovaný dne 6.12.2000 při vystupování z vlaku se zhmožděním LS páteře, a následným chirurgickým ošetřením ...\" čl.l.38), proto čekal s podáním odvolání; teď žádal dovolací soud o prominutí zmeškání lhůty (je neznalý práva). Navrhoval podle obsahu podání zrušit usnesení odvolacího soudu a jeho návrhu vyhovět.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (t.j. podle ustanovení občanského soudního řádu /zákona č. 99/1963 Sb./ ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci l nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odst. 2).
Vzhledem k citovanému přechodnému ustanovení zákona č. 30/2000, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád, bylo nutno přisvědčit názoru, že tu dovolání bylo třeba uplatnit v měsíční lhůtě od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, kterou mělo na zřeteli ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Tato lhůta (rozhodnutí nabylo právní moci 2.3.2001) skončila dne 2.4.2001, takže dovolání podané dovolatelem dne 4.5.2001 bylo nutno posoudit jako opožděně podané ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst.1 písm. a/ o.s.ř. (ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.). Toto opožděně podané dovolání bylo proto dovolacím soudem odmítnuto.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a odpůrkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly, dovolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. července 2001
JUDr. Julie M u r á n s k á , v. r.
předsedkyně senátu