ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.391.2017.1
sp. zn. 30 Nd 391/2017-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka ve věci žalobkyně QSR24h Czech s.r.o., IČO 29239133, se sídlem v Kosmonosech, U Masokombinátu 1242, zastoupené Mgr. Sebastianem Machem, advokátem se sídlem v Praze 10, Kodaňská 558/25, proti žalované FAURECIA WAŁBRZYCH SA, se sídlem Mariana Jachimowicza 3, 58-306 Wałbrzych, Polská republika, o určení místní příslušnosti soudu podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu pro žalobu o zaplacení částky 539 808,02 Kč s příslušenstvím takto:
I. K projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu Plzeň - sever.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu bylo dne 3. 11. 2017 doručeno podání žalobkyně označené jako žaloba na zaplacení dlužné částky ve výši 539 808,02 Kč s příslušenstvím a současně žádost žalobkyně o určení, který soud věc projedná a rozhodne podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle žalobkyně jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí, respektive je nelze zjistit.
Z žalobních tvrzení a předložených listin vyplývá, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 17. 11. 2015 smlouvu o dílo (objednávka č. 565 CZ15), jejímž předmětem bylo provedení „vizuální kontroly ‚vadného šití a pěny‘ a dále opravy uvedeného defektu“. Místem splnění závazku podle objednávky bylo „F. N.“, tedy dílo mělo být podle objednávky provedeno na adrese. Po provedení díla vystavila žalobkyně žalované dvě faktury, přičemž ani přes opakované výzvy k jejich úhradě, nebyla žádná z faktur žalovanou uhrazena. Žalobkyně tak má v úmyslu podat žalobu proti žalované na zaplacení dlužné částky (ceny díla) v celkové výši 539 808,02 Kč s příslušenstvím, kterou připojila k návrhu na určení místně příslušného soudu.
Jde-li o určení rozhodného práva, žalobkyně postupovala podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I). Při určení pravomoci soudů České republiky žalobkyně postupovala podle čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“.
Žalobkyně dále požádala, aby Nejvyšší soud určil jako soud, který věc projedná a rozhodne, „Obvodní soud pro Prahu 4“, a to z důvodu procesní ekonomie, zejména s ohledem na zájem žalobkyně předcházet neúčelně vynaloženým nákladům řízení, spočívajících v cestovném a náhradě promeškaného času jejího právního zástupce.
Z žalobních tvrzení a předložených listin vyplývá, že se v této věci jedná o spor o nezaplacenou částku plynoucí z uzavřené smlouvy o dílo, kdy žalobkyní je právnická osoba se sídlem v České republice a žalovanou je právnická osoba se sídlem v Polské republice. Za daných okolností je třeba mezinárodní příslušnost českých soudů posoudit podle nařízení Brusel I bis (srov. čl. 66 odst. 1 nařízení Brusel I bis, podle něhož se toto nařízení vztahuje pouze na řízení zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. 1. 2015 nebo po něm).
Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:
- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,
- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.
Předmětem sporu mají být nároky vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis může být žalovaná se sídlem v Polské republice žalována v České republice u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (v daném případě bylo místem plnění závazku určeno „F. N.“, se sídlem v České republice). Z uvedeného je zřejmé, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro postup podle §11 odst. 3 o. s. ř., podle kterého jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis totiž neupravuje pouze mezinárodní příslušnost, ale také příslušnost místní. Nelze tak dovodit, že by podmínky místní příslušnosti chyběly nebo je nebylo lze zjistit.
Vzhledem k tomu je třeba na uvedenou žalobu o zaplacení dlužné částky ve výši 539 808,02 Kč s příslušenstvím hledět tak, že byla podána u Nejvyššího soudu.
Podle ustanovení §9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle §104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení §105 tím není dotčeno.
Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně (§9 odst. 3 o. s. ř.), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně (§9 odst. 2 o. s. ř.), rozhodl Nejvyšší soud podle §104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (§9 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle §104a odst. 6 o. s. ř. o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu Plzeň – sever, jehož místní příslušnost vyplývá z čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis. Na tomto soudu je, aby opětovně přezkoumal podmínky řízení, včetně otázky mezinárodní a místní příslušnosti, neboť tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu není v daných otázkách vázán.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu