ECLI:CZ:NS:2017:31.CDO.519.2017.1
sp. zn. 31 Cdo 519/2017-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve velkém senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Romana Fialy, JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Pavla Krbka, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Vladimíra Kůrky, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. N., zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 11, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 53 385 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 284/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, č. j. 54 Co 109/2016-105, takto:
Věc se přikazuje k projednání a rozhodnutí senátu 30.
Odůvodnění:
Tříčlenný senát 30 Nejvyššího soudu, který měl podle rozvrhu práce dovolání v této věci projednat a rozhodnout o něm, dospěl při posouzení otázky zda vzniká odpovědnost státu za škodu způsobenou usnesením o zahájení trestního stíhání, pokud trestní stíhání skončilo postoupením věci jinému orgánu z důvodu, že nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, m. j. k názoru, že je taková otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně (viz v rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4771/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1772/2015), a proto předložil věc velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu za postupu dle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
Podle stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. Plsn 1/2011, k výkladu ustanovení §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, v otázce, jestli může velký senát příslušného kolegia Nejvyššího soudu přikázat věc senátu, který mu ji předložil, aby věc projednal a rozhodl, pokud nebyly splněny podmínky k jejímu předložení velkému senátu kolegia Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 1 ročník 2012, je ustanovení §20 odst. 1, 2 zákona o soudech a soudcích podkladem pro odnětí věci zákonným soudcům, kteří jsou členy tříčlenného senátu, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce, a pro projednání a rozhodnutí této věci soudci, kteří jsou členy velkého senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu. Postup předpokládaný citovaným ustanovením se uplatní jen tehdy, jde-li skutečně o právní názor, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Velký senát příslušného kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“) má právo i povinnost posoudit, zda jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby mu byla věc postoupena k projednání a rozhodnutí. Nejsou-li splněny podmínky uvedené v §20 zákona o soudech a soudcích a byla-li věc přesto postoupena velkému senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu, rozhodne tento senát o jejím přikázání příslušnému (tříčlennému) senátu k projednání a rozhodnutí.
Velký senát má za to, že jsou podmínky pro takový jeho postup v dané věci naplněny, když vychází z toho, že povaha usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1772/2015, vylučuje, aby v takovém usnesení o nepřípustnosti dovolání mohl být vyjádřen právní názor, který by měl sjednocující význam ve smyslu §14 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích, a který by zakládal judikatorní rozpor ve smyslu jeho §20, za situace, kdy senát 30 Cdo předložení věci velkému senátu neodůvodňuje právním názorem, který by byl odlišným od právního názoru již vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 1383/17).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 10. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu