ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1205.2012.3
sp. zn. 32 Cdo 1205/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce K. U. , zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze, Libická 1832/5, proti žalované České pojišťovně a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, o 146 406,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 125 EC 51/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2011, č. j. 28 Co 354/2011-111, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2011, č. j. 28 Co 354/2011-111, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21. března 2011,
č. j. 125 EC 51/2009-83, uložil žalované zaplatit žalobci částku 146 406,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně tak vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení nedoplatku pojistného plnění z titulu pojistné smlouvy uzavřené žalovanou s leasingovou společností ŠkoFIN s. r. o. (dále též jen „leasingová společnost“), jejímž předmětem bylo havarijní pojištění vozidla ŠKODA Octavia combi provozované žalobcem, který si ho pořídil prostřednictvím leasingové společnosti.
Z rámcové smlouvy o pojištění souboru vozidel – předmětů leasingu/úvěru, podepsané žalovanou a leasingovou společností dne 31. ledna 2005, z osvědčení o pojištění ze dne 18. července 2007 a ze Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel a dopravovaných věcí VPPH 2005 (dále též jen „VPPH“), na něž pojistná smlouva odkazuje, soud prvního stupně zjistil, že leasingová společnost bude platit pojistné žalované, která jí v případě škody způsobené jakoukoli pojistnou událostí na vozidle, které bylo leasingovou smlouvou č. 621349 svěřeno do užívání žalobci, poskytne pojistné plnění, vypočtené způsobem uvedeným v čl. 7 bodu 7 VPPH. Podle právního posouzení soudu šlo o pojistnou smlouvu podle §2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákona o pojistné smlouvě). V průběhu trvání pojištění došlo k pojistné události – k vloupání do vozidla, při němž došlo k jeho poškození a k vykradení jeho interiéru. Z částky 286 731 Kč, kterou žalobce uhradil za opravu vozidla, mu žalovaná vyplatila pojistné plnění ve výši 38 125 Kč, když leasingová společnost dala žalované souhlas k výplatě pojistného plnění žalobci. Podle posudku znalce Ing. H., který si žalobce nechal zpracovat, vznikla žalobci majetková újma ve výši 205 035 Kč. Po odpočtu vyplacené částky 38 125 Kč a sjednané 10% spoluúčasti se tak žalobce domáhá v řízení po žalované zaplacení částky 146 406,50 Kč. Po skončení leasingového vztahu v roce 2010 se žalobce stal vlastníkem předmětného vozidla, přičemž právo na výplatu požadovaného pojistného plnění na něj přešlo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. února 2011, kterou uzavřel s leasingovou společností.
Soud prvního stupně vyšel ze znění čl. 7 bodu 7 písm. a) VPPH, podle něhož vzniklo-li právo na pojistné plnění z pojistné události, kterou vozidlo bylo poškozeno tak, že přiměřené náklady na jeho opravu, snížené o časovou cenu zbytků nahrazovaných částí poškozeného vozidla, jsou menší než 80 % časové ceny, kterou mělo vozidlo bezprostředně před pojistnou událostí, je pojišťovna povinna vyplatit částku odpovídající přiměřeným nákladům na opravu poškozeného vozidla, sníženou o časovou cenu zbytků nahrazovaných částí poškozeného vozidla. Podle úvahy soudu prvního stupně jsou přiměřenými náklady náklady pravidelně nutné k tomu, aby poškozené vozidlo bylo uvedeno v předešlý stav, z čehož podle jeho názoru logicky vyplývá, že přiměřeným nákladům na opravu vozidla odpovídá cena, jež se obvykle na trhu za opravu stejně poškozeného vozidla platí v daném místě a čase. Takovou cenu odhadl ve svém posudku Ing. H., který vycházel z rozsahu poškození předmětného vozidla, přičemž položku nákladů na materiál vypočetl tak, že sečetl cenu vyměňovaných dílů podle katalogu vozidel Škoda. Soud prvního stupně vysvětlil, že na použitelnost uvedeného posudku a na učiněná zjištění je bez jakéhokoli vlivu skutečnost, jaké náhradní díly (zda nové či použité) byly při opravě do vozidla zabudovány. Zdůraznil, že podstatné pro rozhodnutí o výši smluveného pojistného plnění je zjištění objektivních přiměřených nákladů na opravu poškozeného vozidla a nikoli to, jak žalobce s předmětným automobilem po havárii naložil. To znamená, že žalobci by právo na výplatu smluveného pojistného plnění vzniklo i v případě, že by předmětný automobil zůstal po nastalé pojistné události neopraven.
Soud prvního stupně uzavřel, že výše smluveného pojistného plnění činí 194 783 Kč, což představuje přiměřené náklady na opravu poškození vozu, nesnižované o časovou cenu zbytků nahrazovaných částí poškozeného vozidla. Jestliže žalovaná vyplatila žalobci částku 38 125 Kč, zbývá jí doplatit 156 658,25 Kč. Proto žalobě, kterou se žalobkyně domáhala výplaty i nižší částky, vyhověl.
K odvolání žalované Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Odvolací soud vyšel při přezkoumání napadeného rozsudku ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, přičemž se ztotožnil i s jeho závěrem o aktivní věcné legitimaci žalobce (nesprávně uvedeno žalované), pro jejíž posouzení vzal (v souladu s §154 občanského soudního řádu – dále též jen „o. s. ř.“) jako rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku. Uvedl, že žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. února 2011, kterou považuje ve shodě se soudem prvního stupně za platnou, prokázal, že na něho leasingová společnost postoupila pohledávku na vyplacení pojistného plnění z předmětné pojistné události. Pakliže se žalobce v řízení nedomáhá vyšší částky, než mu byla postoupena, nepokládá námitku žalované o neurčitém vymezení postupované pohledávky za opodstatněnou.
Odvolací soud rekapituloval, že v řízení zůstala spornou pouze otázka výše přiměřených nákladů na opravu poškozeného vozidla ve smyslu pravidel obsažených v čl. 7 bodu 7 VPPH. V situaci, kdy bylo v řízení prokázáno, že „nikoli autorizovaná opravna namontovala do vozidla nikoli nové (originální) díly v ceně nejvýše 39 300 Kč“, odvolací soud nesdílí názor, který soud prvního stupně zaujal k této otázce včetně úvahy, že pro stanovení přiměřených nákladů na opravu vozidla není významné, zda při opravě vozidla došlo k zabudování nových či použitých náhradních dílů. Odvolací soud nenachází žádný důvod k tomu, aby přiměřené náklady na opravu poškozeného vozidla byly stanoveny jinak, než jak vyplývá z výpočtu pojistného plnění, z něhož žalovaná při likvidaci pojistné události vycházela. Podle jeho mínění je oprávněná kritika žalované, že v případě opravy vozidla v neautorizovaném servisu nelze takto prováděný způsob a kvalitu opravy vozidla klást na stejnou úroveň jako v autorizované opravně a požadovat tak úhradu ve stejné cenové relaci a za nové náhradní díly dle katalogu vozidel Škoda, jestliže tak vozidlo nebylo opraveno. Vzhledem k tomu, že namontované náhradní díly byly zakoupeny jako použité v bazaru za 39 300 Kč, nelze podle odvolacího soudu při výpočtu výše nákladů na opravu poškozeného vozidla ve smyslu sjednaných pravidel havarijního pojištění z ceny nových náhradních dílů – jak učinil soud prvního stupně – vycházet.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci a postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel namítá, že odvolací soud při stanovení výše nákladů za opravu poškozeného vozidla, na jejichž zaplacení mu vznikl vůči žalované nárok, právně pochybil. Vytýká mu, že při určení výše jeho majetkové újmy nevycházel z řádně zjištěného skutkového stavu. Podle dovolatele není rozhodující, za kolik nakoupí opravna náhradní díly, což žalobce u servisu ovlivnit nemohl a ani nemůže, nýbrž zda se hodnota náhradních dílů a hodnota vozidla po opravě sníží či nikoliv, k čemuž dle znalce nedošlo. Poukazuje na možný způsob likvidace pojistné události plněním žalované dle rozpočtu, který by odpovídal běžné ceně náhradních dílů a tomu, co požadoval žalobce a určil znalec, a to bez toho, že by se žalovaná zajímala o to, kdy a jak si žalobce vozidlo opraví. Uvádí, že za opravu předmětného vozidla zaplatil servisu 270 000 Kč, přičemž vozidlo bylo uvedeno do původního stavu z originálních dílů, jeho hodnota se nesnížila a rovněž dle kontroly žalované bylo plně funkční. Podle dovolatele měl odvolací soud zohlednit veškeré jím vynaložené a nutné prostředky k obnovení provozuschopnosti vozidla, což však neučinil.
Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že při hodnocení důkazů postupoval formalisticky, přičemž se dostatečně nevypořádal se všemi relevantními skutečnostmi. Tvrdí, že napadený rozsudek postrádá přesvědčivé zdůvodnění a hodnocení provedených důkazů neposkytuje dostatečnou oporu pro skutkový závěr o nemožnosti zjištění skutečné výše škody a škody samé. Podle názoru dovolatele jsou vady řízení, jichž se dopustil odvolací soud, takového charakteru, že zakládají porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek, zakotvených v Listině základních práv a svobod.
Dovolatel, poukazuje na právo jako nástroj spravedlnosti a potřebu jeho aplikace s ohledem na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou, odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval judikaturu Ústavního soudu, podle níž je třeba v každém individuálním případě pečlivě srovnat majetkový stav poškozeného před vznikem škody a po provedení opravy, přičemž rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat veškeré vynaložené prostředky nutné k obnovení provozuschopnosti vozidla, tedy k uvedení poškozené věci do původního majetkového stavu. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat proti škůdci. Tvrdí, že z posudku znalce Ing. H. jednoznačně vyplývá, jaká byla cena vozidla před jeho poškozením, jaké náklady je třeba vynaložit na uvedení vozidla do stavu před jeho poškozením a že v důsledku opravy, kterou bude vozidlo uvedeno do původního stavu, nedojde k jeho zhodnocení, neboť tržní hodnota havarovaného, byť opraveného vozu bude nižší. Uvádí, že odvolací soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu nepostupoval a otázkou skutečné majetkové újmy, která mu jako poškozenému vznikla v důsledku pojistné události, se řádně nezabýval. Vytýká mu, že v případě pochybností o výši majetkové újmy, a tedy i o správnosti závěrů znalce o nezbytné výši nákladů na uvedení vozu do stavu před jeho poškozením, měl doplnit dokazování, což neučinil. V závěru dovolání se dovolatel ohrazuje proti mechanické aplikaci zákona ze strany soudu a dovolává se takového výkladu právní normy, který bude v souladu se smyslem a účelem zákona a bude racionální a spravedlivý.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Dovolací soud se nejprve zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Při posuzování nároku žalobce na doplatek pojistného plnění vyšly soudy obou stupňů z čl. 7 bodu 7 písm. a) VPPH, podle něhož vzniklo-li právo na pojistné plnění z pojistné události, kterou bylo vozidlo poškozeno tak, že přiměřené náklady na jeho opravu, snížené o časovou cenu zbytků nahrazovaných částí poškozeného vozidla, jsou menší než 80 % časové ceny, kterou mělo vozidlo bezprostředně před pojistnou událostí, je pojišťovna povinna vyplatit částku odpovídající přiměřeným nákladům na opravu poškozeného vozidla, sníženou o časovou cenu zbytků nahrazovaných částí poškozeného vozidla.
Nejvyšší soud se ztotožňuje s výkladem, který zaujal soud prvního stupně ohledně rozsahu a výše pojistného plnění, jak vyplývá ze shora citovaného čl. 7 bodu 7 VPPH, včetně výkladu o tom, co je třeba považovat za „přiměřené náklady na opravu poškozeného vozidla.“ Soud prvního stupně správně vyložil, že jde o náklady objektivizovatelné a nutné k tomu, aby bylo poškozené vozidlo uvedeno ve stav před jeho poškozením, přičemž přiměřeným nákladům na opravu vozidla odpovídá cena, jež se obvykle na trhu za opravu poškozeného vozidla platí v daném místě a čase. Správné je též posouzení soudu prvního stupně, že pro rozsah a výši pojistného plnění, sjednaného v pojistné smlouvě, není rozhodné, zda a jakým způsobem žalobce předmětné vozidlo opravil či nechal opravit. Totéž však neplatí pro posouzení odvolacího soudu, který právě v tomto směru pochybil, když pominul sjednané podmínky pro stanovení rozsahu a výše pojistného plnění, včetně výkladu příslušných smluvních ujednání (srov. §266 obchodního zákoníku), a za rozhodnou skutečnost pro určení rozsahu a výše pojistného plnění považoval žalobcem zvolený způsob opravy vozidla. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl v souzené věci naplněn.
S ohledem na názor, který Nejvyšší soud zaujal, se již nemusel zabývat dalšími dovolacími námitkami, včetně ohlášeného dovolacího důvodu dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož naplnění dovolatel spatřuje ve formalistickém hodnocení důkazů a v mechanické aplikaci práva.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé (včetně rozhodnutí o nákladech řízení) zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. dubna 2013
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu